K omluvě izraelského premiéra Kataru a jednání v Bílém domě
Blízký východ
V čase čekání na výsledek jednání Trump – Netanjahu v Bílém domě (pondělí 29. září večer) informovaly servery o omluvě izraelského premiéra určené předsedovi vlády Kataru.
Důvod? Devátého září provedl Izrael vzdušnou operaci proti budově v hlavním městě Kataru Dauhá, kde mělo pobývat exilové vedení Hamásu. Při akci byl neúmyslně zabit příslušník katarských bezpečnostních sil. Je na místě omluva? Bezpochyby, není to ponížení, jak soudí šéf izraelské levicové strany Demokraté Jair Golan. Podle informace webu Times of Israel se Netanjahu omluvil katarskému premiérovi Muhammadu bin Abdulrahmanovi bin Džasimu al Thánímu za zabití onoho Katařana a také za porušení katarské suverenity, přičemž dal slib, že něco takového se už nebude opakovat. Tuto komunikaci zprostředkoval v Bílém domě prezident Trump.
Katarský premiér ujištění Netanjahua uvítal a zdůraznil připravenost Kataru i nadále smysluplně přispívat k regionální bezpečnosti a stabilitě. Izraelský premiér se zavázal k témuž.
To je ale pouze jedna strana problému. Ta druhá: kdy se Katar omluví Izraeli a civilizovanému světu za to, že na svém území královsky hostí jedny z nejhorších teroristických pohlavárů naší doby? Je to stejné, jako kdyby poskytl luxusní pobyt v své době Usámu bin Ládinovi. Jak to výstižně vyjádřil izraelský ministr Itamar Ben Gvir: „Katar je stát, který podporuje terorismus, financuje terorismus a podněcuje k terorismu. Žádné peníze terorismus z jejich rukou nesmyjí.“ To je jistě pravda, ale pak je tu něco, co se nazývá reálpolitika. Politika není jen o ideálech. Bohužel.
Netanjahuovo ano Trumpovu plánu
V souvislosti s Netanjahuovou návštěvou Oválné pracovny visela ve vzduchu otázka, zda přijme Trumpových 21 bodů pro řešení situace v pásmu Gazy. Dostal se mezi dva mlýnské kameny. Pokud plánu řekne ano, bude mít problémy ve vlastní koalici, pokud odmítne, čekají ho problémy s americkým prezidentem. Zvolil první variantu a nyní budeme sledovat, co ho v Jeruzalémě čeká po návratu. Další otázkou je, jak na plán zareaguje Hamás a Palestinská samospráva. Po Hamásu je požadováno, aby propustil rukojmí, složil zbraně a akceptoval, že v poválečné Gaze nebude hrát žádnou roli. K tomu Trump uvedl podstatnou poznámku. Arabské a muslimské země budou tlačit na Hamás, aby odzbrojil. Pokud nebudou úspěšné, má Izrael naprosté právo a americkou podporu v jeho úsilí dokončit odstranění hrozby, kterou teroristická organizace představuje. Hamás ani žádné další teroristické formace nebudou hrát žádnou roli ve správě Pásma Gazy, přímou ani nepřímou. Na tu bude dohlížet mezinárodní dozorčí orgán s názvem Rada pro mír. Tu povede sám Trump, neboť „ho o to požádaly arabské země i Izrael“. Bude zahrnovat světové lídry; mezi nimi se počítá s bývalým britským premiérem Tonym Blairem. Spolupracovat má se Světovou bankou a bude zodpovědná za zformování a odborné vedení nové vlády, která se bude skládat z Palestinců spolu s vysoce kvalifikovanými experty z celého světa.
Zatímco prezident Trump ve vystoupení po jednání s Netanjahuem hovořil nesmyslně o všem možném (opět zmínil, že mu nedávno v OSN nefungovalo čtecí zařízení, ale měl i tak skvělý projev,přičemž Biden by to nezvládl – naprosto zbytečný slovní výpad), izraelský host se držel tématu a uvedl to pro něj podstatné. Že Trumpův plán odpovídá izraelským požadavkům. K těm patří návrat rukojmí, odzbrojení Hamásu, demilitarizace Pásma Gazy, zachování izraelského bezpečnostního perimetru a garance, že na poválečné civilní správě Pásma se nebude podílet Hamás, ale ani Palestinská samospráva. Připustil nicméně, že Palestinská samospráva by mohla hrát v budoucnu roli, pakliže projde zásadní transformací. To mimo jiné znamená uznání Izraele jako židovského státu, konec politiky „pay to slay“, vyplácení finančních odměn za vraždění Židů, a také náležité přepracování školského systému v autonomii, aby děti nebyly vedeny k nenávisti k Izraeli, mučednictví a vraždění Židů.
Míček je tedy na hřišti Hamásu. Brzy se dozvíme, jak se k Trumpovu plánu postaví a zda konec války v Pásmu Gazy je na dosah.
P.S. Pozitivní na celé věci je, že neobsahuje nic z toho, co by mohlo připomínat aktivistickou a nebezpečnou konstrukci známou jako stát Palestina. Tudy cesta k míru rozhodně nevede.