Jak rozmotat Gordický uzel vzdělávání

Pokud se zajímáme o vzdělávání, nemůže nám ujít v jaké krizi se dnes nachází. Svět se od 90. let proměnil v tolika ohledech—a ty změny pokračují stále krkolomnějším tempem—, že se dnes žádní dva odborníci na vzdělávání neshodnou, co a jak vlastně děti učit. Máme trvat na náročné výuce technických oborů, nebo spíš učit inkluzivně, s respektem k emocionálním potřebám dětí? Máme v maximální možné míře využívat moderní technologie, nebo zrušit sezení v lavicích a věkově oddělené třídy? Máme známkovat, nebo jen slovně hodnotit? Opravdu je potřeba učit kritické myšlení, mediální a finanční gramotnost, a udržitelné žití, nebo to jsou jen módní výstřelky? A co máme dělat s AI? Těch otázek je bezpočet a odpovědí málo.

Bylo by ode mě troufalé se pokoušet se tuto debatu nějak rozetnout, tím spíš, že se ve vzdělávacím systému přímo nepohybuji. Něco málo se ale udělat odvážím. V debatě o vzdělávání je totiž možné rozeznat tři hlavní názorové proudy — proud populárně-psychologický, proud progresivistický a proud konzervativní — z nichž každý má v něčem pravdu, ale zároveň jiné důležité věci přehlíží nebo aspoň upozaďuje. V praxi se tyto proudy příliš neprotínají, takže si každý z nich si vlastně vede debatu svou. Já si ale myslím, že cesta ke vzdělávání budoucnosti vede — a musí vést—skrze syntézu všech tří těchto proudů.

Tento článek je prvním skromným krůčkem k možnosti takové syntézy. V zájmu této syntézy se možná dopustím zjednodušení při popisu jednotlivých názorových proudů, jejich pravd i jejich opomenutí, ale o detailní přesnost ani neomylnost mi dnes nejde. V zájmu celistvého pohledu na les nelze věrně popsat každý jednotlivý strom.

Populárně-psychologický proud

Populárně-psychologický proud je reprezentován vlivnými osobnostmi typu autorky webu Děti jsou taky lidi Zdeňky Šíp Staňkové, renegátského „líného“ učitele Roberta Čapka, nebo dětské psycholožky Jany Nováčkové. Tento proud vychází z premisy, že k výuce je potřeba přistupovat s respektem k dětským potřebám i jejich osobnosti, a že cílem vzdělání má být kultivace jedinečných talentů každého jedince. Učitel je průvodcem a nenásilným facilitátorem, spíše než znalostní autoritou kážící suchá moudra zpoza katedry.

Populárně-psychologický proud se vymezuje proti tradičnímu vzdělávání založenému na autoritě učitele, známkování, předávání abstraktních znalostí odtržených od reálného života, nepřirozenému sezení v lavicích a přísné disciplíně. Z pohledu tohoto proudu je tzv. tradiční vzdělávání masovou výrobou budoucích poslušných dělníků, nemyslících vojáků či devótních zaměstnanců korporací.

V jemnější formě je tento proud rozpoznatelný v tzv. svobodných demokratických školách, které v žácích posilují sebeřídící kompetence, ve kterých nejsou klasické věkově oddělené třídy a často ani známky, a kde se žáci aktivně podílejí na chodu školy, struktuře svého kurikula i pravidlech společného soužití.

Populárně psychologický proud doplňuje klasickou frontální výuku pobytem v přírodě, projektovými aktivitami a četnými mimoškolními akcemi, jako jsou různé jarmarky nebo společné aktivity rodičů i dětí. Typická je aktivní účast žáků na údržbě školních pozemků a provozu školy. Oblíbené jsou poradní kruhy učitelů společně se žáky, rozhodovací mechanismy typu sociokracie nebo sokratovské otázky.

Progresivistický proud

Progresivistický proud řeší zejména potřeby moderní, rychle se měnící společnosti. Je to hlavní proud patrný v obou posledních školských reformách, té z r.2005 (která zavedla inkluzi) i té z r. 2025, tzv. Strategii 2030+ (která zavádí průřezová témata). Progresivistický proud se soustředí — alespoň nominálně — na inkluzivní vzdělávání, které by mělo odstranit sociální nerovnosti a dát rovné šance i znevýhodněným dětem. Progresivistický proud doplňuje tradiční vzdělávání založené na znalostech o nutnost kultivovat dovednosti, hodnoty a postoje. Progresivistický proud klade velký důraz na výuku udržitelnosti, mediální a finanční gramotnosti, „kritického myšlení“, stejně jako na LGBT osvětu, mentální odolnost nebo, nejnověji, na AI. K progresivistickému proudu v nemalé míře přispívá svými různými směrnicemi nebo rámcovými dokumenty EU. Progresivistický proud je viditelně centralizovaný a zatěžuje školy dalšími a dalšími byrokratickými povinnostmi.

Progresivistický proud zbožňuje digitální učební pomůcky a vidí v nich budoucnost vzdělávání. S populárně psychologickým proudem má tento proud společný důraz na spolupráci, projektové vzdělávání a skupinové diskuse. Dalším společným bodem je ústup od známkování směrem ke slovnímu hodnocení, upozadění nadřazené učitelské autority a komparativně malý důraz na znalostní učení (pejorativně biflování). Progresivistický proud je intenzivně napájen činností vzdělávacích neziskovek. Fakticky vzato progresivistickému proudu nevadí algoritmizace výuky—tedy stále rostoucí důraz na jednoduché testování, spíše než na kontextové pochopení (i když formálně mají progresivisté kontextů a „kritického myšlení“ plná ústa).

Konzervativní proud

Konzervativní proud je dobře shrnutý v knize spolku Svatopluk Vzdělání vs. Indoktrinace: Zprava i Zleva. Konzervativní proud se hlásí k antickým metodám výuky založených na pevné autoritě moudřejšího a zkušenějšího. Nemá výhrady ke známkování, naopak upozorňuje na rozplizlost a vzájemnou nesrovnatelnost slovního hodnocení. Konzervativní proud by rád vrátil do vzdělávání v nedávné minulosti upozaděné hodnoty, jako je branná výchova a fyzická zdatnost. Konzervativní proud zdvíhá varovný prst, pokud jde o plošný kognitivní úpadek a snižující se nároky na vzdělání, stejně jako pokud jde o rizika moderních technologií, zejména sociálních sítí a mobilů. Konzervativní proud chce vrátit do současného vzdělávání vysoký důraz na znalosti, argumentaci a skutečně kritickou práci s informacemi. Nevadí mu učení se nazpaměť, naopak je přesvědčen, že bez znalostí uložených v paměti nemůže žádné vzdělání fungovat. Vyznává princip subsidiarity (=ať mají školy maximální volnost) a rád by se vrátil od rámcových vzdělávacích plánů a CERMATích maturit k volným osnovám z 90. let.

Konzervativní proud se vymezuje zejména vůči proudu progresivistickému. Inkluzi považuje za největší chybu našeho porevolučního školství, avšak podporuje rozumnou integraci žáků s lehčími znevýhodněními. Naprostým trnem v oku jsou mu progresivistické neziskovky, které kvůli svému napojení přímo na MŠTV vzdělávací systém ideologizují až k samé hranici indoktrinace. Konzervativní proud zdůrazňuje ústřední místo technických oborů, na kterých závisí mezinárodní konkurenceschopnost naší společnosti; naopak podezřívavý je konzervativní proud vůči humanitním novinkám jako je studium genderu nebo nerůstu.

První krok směrem k syntéze

V čem má každý z uvedených proudů pravdu, a co přehlíží?

Pravda populárně-psychologického proudu

V psychice dětí se něco mění. Děti dnes dospívají dříve, jsou senzitivnější vůči nerovnému zacházení, jsou emočně vnímavější a také, jaksi, křehčí. Více jim také záleží na širší společnosti, a mají výraznější potřebu se společensky angažovat. Dětská traumata — ať už z rodiny, nebo ze školy — nejsou žádnou výjimkou, a jejich vliv na člověka v dospělosti je obrovský. A moderní společnost je tak komplexní, že nelze dále vychovávat lidi kognitivně na výši, ale emočně nevyzrálé, až zmrzačené. Plný rozvoj talentů každého jedince—který vyžaduje individuální přístup—se zdá být nezbytností. Včetně talentů interpersonálních, stejně jako podpory samostatnosti a podnikavosti. Není možné, aby výuka pokračovala stejným „továrním“ způsobem, jakým se učilo za Marie Terezie.

Co populárně-psychologický proud přehlíží nebo upozaďuje

Kromě jedince a jeho potřeb, je tu ještě širší společnost, do které jedinec zapadá. Rozvinuté talenty jednotlivce musí být uplatnitelné na trhu práce, který je často nemilosrdný a má k respektu daleko. Vztah dítě–učitel není a nemůže být vztahem rovnostářským, učitel má, a musí uplatňovat, autoritu moudřejšího a zkušenějšího. Známky jsou sice vnější motivací, ale zejména mladší děti ještě nemají vnitřní motivaci rozvinutou, a bez dozoru a vnějších požadavků nejsou sebeřízení ve větší míře schopny. Populárně-psychologický proud je proto bezbranný proti expanzi digitálních technologií, které jsou pro děti vysoce návykové.

Určitá míra tlaku a povinnosti je nezbytná, pokud máme zajistit jednotný vzdělanostní základ pro všechny a předejít tak atomizované společnosti. Mnohé dětské talenty se navíc mohou rozvinout pouze a jen, pokud je takový jednotný základ vytvořen. Znalosti nejsou daleko za emočními potřebami žáků; z pohledu společnosti jsou znalosti naprosto zásadní. Navíc přílišné ohledy na emoční potřeby žáků, zejména jsou-li prosazovány jako dogma nezralými a naivními učiteli, vychovávají generaci narcistních sněhových vloček (viz např. kniha Bad Therapy Abigail Shrier).

Pravda progresivistického proudu

V době moderních technologií je těžké děti něčím zaujmout. Díky sociálním sítím a mobilům jsou děti zahlceni informacemi, a mají daleko větší problémy udržet delší dobu pozornost. Google změnil vše — je velmi obtížné „tlačit“ do dětí znalosti, které si lze kdykoliv bleskurychle dohledat. Nikdo vlastně neví, jak v dnešní době předávat znalosti — a nenudit. Vhodné použití moderních technologií — např. audiovizuálních učeben nebo nověji AI tutorů — může tento problém aspoň částečně vyřešit. Oživením mohou být i skupinové projekty nebo výuka s využitím různých dramatických prvků. Nároky na fungování v moderní společnosti masivně vzrůstají, a určitá mediální a finanční gramotnost, stejně jako vyšší ekologická uvědomělost, je bezesporu potřebná. Moderní společnost je navíc velmi nerovná a tyto nerovnosti je třeba snižovat. Progresivisté mají také pravdu v tom, že není možné děti vzdělávat bez toho, abychom jim předávali nějaké hodnoty a postoje. A že na těchto hodnotách a postojích musí být dlouhodobá shoda.

Co progresivistický proud přehlíží nebo upozaďuje

Navzdory technologickému pokroku naprosto nelze rezignovat na znalostní učení. Bez znalostí vše ostatní padá, skupinová spolupráce se mění ve frašku a „kritické myšlení“ v indoktrinaci progresivistickými postoji (např. skrze doporučovaná „nezávislá a důvěryhodná média“). Bobtnání různých ideologických témat — od Zeleného údělu, přes až po LGBT osvětu — na úkor tradičních, zejména technických oborů, je přímo zhoubné, a už se nám začíná nevyplácet (viz např. klesající skóre v mezinárodních testech matematiky). Snaha o bezbřeze inkluzivní přístup fakticky nevyrovnává sociální nerovnosti ani vrozené handicapy, ale přímo zapříčiňuje pokles učebních nároků, tedy plošný kognitivní úpadek. Ideologizace výuky nejen že nepřipravuje děti na moderní společnost, ale ve skutečnosti vychovává nemyslící roboty horší těch, co opouštěly školy před 200 lety. Silný vliv neziskovek na výuku, zejména skrze vlivové sítě a různé metodiky, které sice nejsou závazné, ale jsou pohodlné, je vysoce problematický. Školy nesmí skrytě ideologicky působit na děti v rozporu s hodnotami jejich rodičů, ani přáními širší veřejnosti.

Pravda konzervativního proudu

Znalostní učení je základ, a nikdo ještě neobjevil lepší způsob předávání znalostí — ani jako lepší způsob, jak děti nadchnout — než je prostřednictvím moudrého, laskavého, avšak přísného učitele s přirozenou autoritou. Známky jsou bezprostřední zpětnou vazbou k vlastnímu výkonu, stejně jako etalonem pro srovnání s ostatními, přičemž obojí je pro děti velmi důležité. Na fyzickou zdatnost a brannou povinnost bychom rozhodně neměli rezignovat. Nestřídmé použití moderních technologií je kognitivně devastující; bez jejich určité regulace (např. zákazů mobilů) se školy neobejdou. Není nic špatného na klasické školní tabuli s křídou. Inkluze v praxi spíše nezafungovala, a měli bychom se vrátit ke specializovanému školství. Technické obory nemohou být kráceny kvůli tomu, že jsou pro děti obtížné a humanitní obory nemohou nabírat nekonečné řady snadného vzdělání chtivých mladých lidí, kteří jsou pak zaměstnatelní pouze v neziskovkách, jež si kladou za cíl nás hromadně převychovávat. Písemné testy založené na výběru předpřipravených možností se nemohou vyrovnat ústnímu zkoušení.

Co konzervativní proud přehlíží nebo upozaďuje

Děti jsou dnes jiné, než před 100 lety, a jiná je i dnešní společnost. Igor Hnízdo by dnes mnohé žáky traumatizoval, a mnohé jejich rodiče popudil. Moderní technologie — Google, sociální sítě, a AI — zásadně změnily hřiště, na kterém vzdělávání dnes probíhá. Moderní společnost opravdu potřebuje lidi nejen chytré, ale komunikačně zdatné, emočně vyzrálé a hladce spolupracující. To že se progresivismu nedaří tyto cíle naplňovat, ještě neznamená, že bychom na ně měli rezignovat. To, že progresivismus přehlíží rizika digitálních technologií, ještě neznamená, že bychom měli ignorovat jejich existenci a možnosti, které nabízí.

Pár slov závěrem

Bylo by super, kdyby zastánci různých názorových proudů dokázali zasednout k jednomu stolu a začít společně hledat, kudy dál. Myslím totiž, že nastává čas ne pro boj „kdo z koho“, ale pro hledání shod, průniků a společných jmenovatelů. To je ale možné teprve tehdy, pokud si zastánci všech názorových proudů uvědomí, že nejsou majiteli celé pravdy, a že ani jejich oponenti se nemýlí naprosto ve všem. Přejme si, aby to nastalo nejen ve vzdělávání, ale i v jiných oblastech politického a ideového soupeření.