Informační soběstačnost - aneb pravda v podváděné společnosti
Politické, mediální a podnikatelské elity padělají obraz skutečnosti. Jelikož kontrolují, co se dozvíme, kontrolují i naše myšlenky a chování. Morální zkaženost a profesionální neschopnost elit změnit nemůžeme. Ale prostoduchost, se kterou jim lidé přesto důvěřují, se odstranit dá, když dosáhneme informační soběstačnost. Co to je a jak jí získat?
Tento text jsem dopisoval v den voleb a v uších mi ještě zní úvaha Ivana Hoffmana, který se svým laskavým tónem ptal, proč nám chybí schopní a odvážní politici pro skutečné změny. Odpověď je snadná. Takoví lidé se v apolitickém národě nerodí.
Češi se dočkají lepších politiků, až se sami začnou politicky chovat; to znamená používat moc. Vyplnit volební lístek není projev moci, ale doklad kapitulace před politickou kastou. Politický čin je vzít si část moci zpět, tím, že si zajistíte informační soběstačnost. A to je naše dnešní téma.
Popleť a panuj
Naši pravěcí předci zdolávali evoluční bariéry, které rozhodovaly o tom, že přežili jen nejschopnějších jedinci. Zatímco tehdy lidé museli obstát proti přírodním živlům, tak dnes lidstvo „prosévají“ především sociální vlivy. Nehostinné evoluční prostředí vytvářejí elity, které uskutečňují pouze vlastní zájmy a používají k tomu národy, ačkoliv jim vlastně mají sloužit. Proto je hlavní evoluční bariera dneška schopnost, rozpoznat, v jakém prostředí doopravdy žiji a zařídit se podle toho. Je rozhodující pochopit, že o vyhlídkách člověka, dosáhnout své cíle, a někdy dokonce zachránit svůj život, rozhoduje chytrost jeho reakce na zvlčilé jednání vrchnosti. K tomu nezbytně potřebuje spolehlivé informace.
Ještě před několika desítkami let jsme je mohli dostat od nezávislých odborníků, důvěryhodných institucí, myslitelů a kritických médií. Dnes však žijeme na úpatí vulkánu chrlícího polopravdy a lži. V jeho jícnu se činí úplatní experti a média, obskurní pavědci, sebestřední politici a manipulující podnikatelé. Všichni tyjí z toho, že lidé zvolí, koupí a věří tomu, co jim oni namlouvají.
A důsledek? Člověk, který přesto ještě důvěřuje tradičním autoritám, neví, v jakém světě žije, co se v něm právě děje a dokonce ani neví, že to neví. Ještě nedávno oslavovaná informační společnost je dnes extrémně nehostinné prostředí, ve kterém elity vykořisťují ostatní pomocí pravidla „popleť a panuj“. Padělají skutečnost smyšlenkami, propagandou, chytáky, gumovými čísly, vylepšenými obrázky a překroucenými pojmy. Tím, že kontrolují, co se dozvíme, kontrolují i naše myšlenky a chování.
Informační soběstačnost
Jak zdolat tuto evoluční bariéru? Morální zkaženost a profesionální neschopnost elit změnit nemůžeme. Ale prostoduchost, se kterou jim lidé přesto důvěřují, se odstranit dá, když dosáhneme informační soběstačnost.Co to je a jak jí získat?
Informační soběstačnost je schopnost, najít takové poznatky, které nám i v nepřátelském prostředí umožňují úspěšně jednat. Informační soběstačnost dosáhneme tehdy, když my sami shromažďujeme a ověřujeme informace. Proto je nezbytné, vystoupit z elitami vybudované atrapy světa a stát se informačně soběstačný.
Jak začít? Jsme sice obklíčeni přesilou omylů a lží, ale přesto se můžeme spolehnout na pravdivost následujících tří skutečností:
1. S tím jak klesá důvěryhodnost a užitečnost tradičních zdrojů vědění (vědci, experti a média) roste věrohodnost našich vlastních poznatků, úvah a myšlenek. A i když připustíme svůj občasný omyl, tak stoprocentně víme jedno: Že sami sobě nechceme uškodit. O všech ostatních zdrojích poznání musíme prozíravě předpokládat pravý opak.
2. Věrohodnost poznatků „zvenčí“ snižují nejenom jejich autoři, ale také cesta zprávy k nám. Desetiletí technického zdokonalování dálkové komunikace vyvrcholila v tom, že se na její obsah, nemůžeme spolehnout. Hle, jaký triumf technického pokroku. Velké i malé obrazovky jsou brána, kterou do našich životů vtrhla dezinformace, protože je kontrolují ti, kteří nás chtějí manipulovat a vykořisťovat.
3. Jelikož jsou spolehlivé informace nezbytné pro náš sociální úspěch a přežití, tak jejich získávání musí být pod naší kontrolou. To je ale možné jenom v malých sociálních prostorech. V rozhovoru z očí do očí dokážete nejspíše zjistit, co je pravdivé a ověřit si, co je užitečné. Obrazně řečeno: Pravda zmizela z globalizovaného světa a zůstala jen ve vaší blízkosti. Hledat a najít jí můžete jen v očích, myšlenkách a činech lidí z vašeho okolí. Proto musíte zmenšit prostor, o kterém se chcete dozvědět dost spolehlivých informací, abyste v něm mohli úspěšně jednat.
Jak dosáhnout informační soběstačnost?
Z těchto skutečností plyne, že informační soběstačnost dosáhneme, jen když správně zodpovíme tři otázky:
1. Vyplatí se vědět co nejvíc?
Představte si, že vám někdo pošle vyděračský dopis, ale pošťákovi psaní vyklouzlo z ruky a zapadlo do kanálu. Díky jeho nešikovnosti se o výhrůžkách nedozvíte, nedostanete strach, rozhodujete se svobodně a vyděrač neuspěl. Co nás to učí?
Nevědět to, co vám elity vnucují je předpoklad poznání pravdy. Obrázky a čísla, která neuvidíte, vás nemohou strašit a propaganda, vějičky, přesmyčky, chytáky a morální vydírání, které neuslyšíte, vás nemohou hypnotizovat. To, co se nedozvíte, vás nepřipraví o spánek a nezviklá důvěru ve vlastní úsudek. A proto nespoléhejte na „nešikovného pošťáka“ a sami odmítněte přijmout „vyděračské dopisy“, které vám adresují shora.
Moje generace v tom měla úplně jasno. Neposlouchali jsme bolševické vysílače, nečetli jejich noviny a nevěřili projevům tehdejších potentátů. A když nám přece jen něco zakřičeli přímo do ucha, tak platila jednoduchá první pomoc: Co oni chválí je horší než to, co oni odmítají.
Ano, před dávnými a dávnými časy a za devatero horami a řekami platilo, že „nevědět“, co říkají elity, ohrožovalo život. Když dnes odmítnete vědět, co vám vnucují úplatní experti a média, obskurní pavědci, sebestřední politici a manipulující podnikatelé, tak je to důkaz vašeho fungujícího pudu sebezáchovy, předpoklad k získání užitečných poznatků a tím i odrazový můstek k informační soběstačnosti.
2. Co je důležité?
Co, když mi uteče něco důležitého? Nebojte se. Každou opravdu důležitou zprávu se dozvíte. Poznáte ji také podle toho, že se k vám dostane i oklikami.
A proto vztyčte co nejhustší plot mezi vašimi mozky a velkým tlampačem. Je totiž jisté, že vám politici, podnikatelé, média a experti vypráví jen to, co slouží jejich a ne vašim zájmům. Slavná informační společnost vám naprosto spolehlivě sděluje jenom jedno: Kudy cesta nevede.
Důležitá informace musí mít dvě vlastnosti:
Za prvé: Týká se bezprostředně situace vás anebo vašich blízkých. Ale skutečně důležitá, je jen tehdy, když to o čem vás informuje, můžete také ovlivnit. Za chvíli si tyto souvislosti objasníme blíže.
To co jsme si dosud řekli, umožňuje správně zodpovědět třetí a nejzásadnější otázku: Jak poznat pravdu?
3. Jak poznat pravdu?
Kdysi skutečně existovaly obecně platné pravdy, dokazatelné silou argumentů anebo tím, že se osvědčily v praxi. Dnes ale žijeme v systematicky podváděné společnosti a proto musíme všechny shora přicházející informace přísně cenzurovat. Pravda je totiž zavalena obrovským množstvím informační hlušiny, kterou odplavíme ve třech krocích:
1.) Nestarejte se o věci, které se vás netýkají a ani o to, co nemůžete ovlivnit. Příklad? Není jisté, že opravdu hrozí válka, ale je jisté, že jí nemůžete zabránit. Když berete na vědomí, co vám elity říkají o válce tak se vystavujete manipulaci, ztrácíte čas, nervy a energii, které potřebujete a lépe využijete jinde.
2.) Když vytěsníte všechno, co nemá přímý vliv na váš život a i to, co nemůžete ovlivnit, zbyde přehledná hromádka použitelných poznatků. Z těchto střípků si vytvořte svůj vlastní, „na míru šitý“ obraz světa, který odpovídá jak vašim potřebám a tak i vašim možnostem.
3.) Podle jakého pravidla tuto mozaiku sestavíte? Takhle: Vaše zájmy a váš prospěch jsou jediné měřítko pravdy. Nebo méně květnatě řečeno: Pravdivé jsou ty poznatky, které vám pomáhají postarat se o sebe a své blízké.
Shrnutí
Pravěcí lidé museli zdolávat přírodní evoluční bariery, které rozhodovaly o jejich přežití. Dnes vytvářejí pro lidi nehostinné prostředí elity, které uskutečňují své zájmy na náš úkor. Tím, že kontrolují, co se dozvíme, kontrolují i naše myšlenky a chování.
Informační společnost je nepřátelské prostředí, které ohrožuje každého, kdo neví, v jakém světě žije. Ten, kdo chce tuto evoluční barieru úspěšně překonat, potřebuje získat informační soběstačnost a to znamená, udělat dvě věci:
Za prvé sám hledat, ověřovat a určovat, co je pravda. V informační společnosti totiž neexistuje nikdo jiný, komu by tuto úlohu mohl svěřit.
Za druhé to znamená, drasticky zmenšit tu část světa, které chce porozumět a soustředit se pouze na prostor, ve kterém se odehrává jeho každodenní život. Pravdu nenajde na obrazovkách, ale jen „na dosah ruky“.
V úvodu jsem řekl, že se Češi dočkají lepších politiků, až když se sami budou politicky chovat, to znamená používat moc. Vyplnit volební lístek není projev moci, ale naopak kapitulace před politickou kastou. Čtvrtého října jste jí dali další čtyřletou povolenku k tomu, aby vás používala k dosahování svých cílů.
Dobří politici rostou jen v národě, ve kterém se najde dost lidí, kteří se rozhodnou nést zodpovědnost za svůj život. Lidí, kteří chápou, že změna k lepšímu nepřijde shora a proto si vezmou část moci zpět a tím, že začnou žít podle vlastního chápaní světa, reformuji společnost sami. Informační soběstačnost je úhelný kámen pro váš lepší život a rozkvět naší země.