Felix Zbořil – muž, který nikdy nevzdal let
Vzpomínka
Mezi stíhací perutí RAF a jáchymovskými štolami se odehrál příběh jednoho z těch, kdo místo medailí sklízeli po válce výslechy, šachtu a zapomnění. A přesto zůstal věrný. Sám sobě, svým ideálům, i své zemi.
Felix Zbořil se narodil 9. ledna 1916 v Rychlově, a kdyby tehdy někdo věštil osudy podle nebe, jistě by mu přisoudil křídla. Začínal skromně, jako četař aspirant u dělostřelectva, ale touha po výškách ho přivedla k letectvu. První republika jej formovala jako důstojníka – Vojenská akademie v Hranicích, aplikační kurs v Prostějově, a nakonec místo zástupce velitele letky v Olomouci. Tam ho také zastihla okupace, která rozmetala jeho kariéru – ale ne jeho charakter.
Když jiní čekali, co bude, Zbořil jednal. S pomocí učitele Cyrila Macha přechází v květnu 1939 do Polska, aby se připojil k čs. zahraniční armádě. Jeho pouť od Krakově přes Gdyni a pařížská kasárna vede až do Cizinecké legie. V ní, v africkém žáru a evropské nejistotě, čeká spolu s dalšími Čechoslováky na přijetí Francie do války. Když konečně přišla, stává se pilotem francouzského letectva.
Po pádu Francie uniká na poslední chvíli. Na palubě uhelné lodi Robur III se dostává do Anglie, kde se stává součástí legendární 313. stíhací perutě RAF. Na nebi nad Británií se ale dlouho neohřeje – jaterní nemoc, kterou si přivezl z Afriky, ho vyřazuje z provozu. Místo bojových letů následují nemocnice, rehabilitace a nakonec služba v záloze. Ani tehdy ale nezahálí – zapojuje se do BBC kurzu pro budoucí poválečné vysílače.
Po válce se vrací s československou vládní delegací do Košic, kde začíná nová kapitola. Krátce působí v Ministerstvu informací, poté v armádním rozhlase. Naděje na nový, svobodný stát však brzy pohasíná. Po únoru 1948 se Zbořil – jako většina pilotů RAF – stává osobou nežádoucí. Nejprve je „jen“ přeřazován z místa na místo. Pak už přicházejí brigády, výslechy, vězení, nakonec i uranové doly v Jáchymově.
Muž, který létal za svobodu, nakládal vozíky s radioaktivní rudou. Člověk, kterému Britové tleskali, tahal lopatu na šachtě. Důstojník s BBC školením skončil jako bezejmenný dělník v hutích. A přesto – nezlomený. Felix Zbořil přežil. Zemřel 11. července 1991, v době, kdy se republika znovu nadechovala svobody. Ta, za kterou bojoval, pro kterou trpěl – a které zůstal věrný, když ona zradila jeho.
V příběhu Felixe Zbořila není patos. Jen pravda. A v ní je skrytá opravdová velikost. Ne každému se poštěstí stát hrdinou bez slavobrány. Zbořil byl jedním z těch, kteří ani nečekali, že ji dostanou. Dnes je na nás, abychom mu ji zpětně postavili – třeba i jen slovy.
