Dvě střelby: Jedna do vzduchu, druhá do lidí

Ve středu 21. května se vypravila skupina více než dvaceti diplomatů z několika zemí na místo, které patří v izraelsko-palestinském konfliktu hned po Gaze k nejvíce neuralgickým. Do města Džanínu na severu Samaří. Tamní takzvaný uprchlický tábor (nejde o stanové městečko či něco podobného, ale o klasickou městskou čtvrť s trvalou zástavbou – název „uprchlický“ je udržován pouze z politicko-propagandistických důvodů) je nechvalně známý jako semeniště protiizraelského terorismu. Přesto, že dle Dohod z Oslo spadá Džanín pod plnou civilní i bezpečnostní kontrolu Palestinské autonomie, její úřady bojují proti tamnímu terorismu zcela nedostatečně a neplní povinnosti vyplývající z mírových ujednání. Tíha boje proti teroru je proto plně na izraelské armádě (IDF).

Oblast, kterou se diplomaté rozhodli navštívit, spadá do bojové zóny. Tudíž bylo nutné, jistěže i v zájmu bezpečnosti výpravy, v koordinaci s IDF dohodnout trasu, po které se budou diplomaté pohybovat a z níž se nebudou odchylovat. Bohužel právě to se stalo. Na místě sloužící příslušníci IDF proto zahájili střelbu do vzduchu, aby návštěvníci nepokračovali v cestě tam, kde to neměli povoleno. Střelba vyvolala paniku a následně diplomatický povyk. Vcelku pochopitelně. Každá země je citlivá na to, když se v blízkosti jejích zástupců střílí, neřku-li kvůli nim nebo dokonce na ně (to poslední ale není tento případ), třebaže zde šlo o výstražnou střelbu do vzduchu. Představitelé zemí, které měly v misi diplomaty, Izrael ostře kritizovaly. Požadují řádné vyšetření a vyvození odpovědnosti. Počínání vojáků mělo svoji logiku, už proto, že podle vyjádření zástupce izraelského ministerstva obrany nevěděli, že civilisté, kteří vstoupili do zakázané lokality, byli diplomaté. Toto osobně považuji ze strany příslušných izraelských orgánů za chybu – vojáci v terénu to prostě vědět měli. Jakmile vyšlo najevo, o koho se jednalo, velitel Divize Judea a Samaří, brigádní generál Jaakov Dolf, okamžitě zahájil vyšetřování. Armáda vyjádřila nad celou věcí politování a omluvila se za způsobené nepříjemnosti. Příslušní důstojníci byli pověření tím, aby zahraniční zástupce kontaktovali a záležitost s nimi projednali.

Shrnutí. Šlo o výstražnou střelbu do vzduchu, nikoli svévolnou, ale způsobenou chybným chováním civilistů v zóně aktivního boje proti terorismu. Kromě krátkodobé paniky se nikomu nic nestalo, nikdo nebyl zraněn, ostatně vojáci na účastníky mise nestříleli. O to větší je z toho diplomatický skandál.

Téhož dne

Večer podle východoamerického letního času se střílelo také ve Washingtonu, DC. V Capital Jewish Museum pořádala organizace Americký židovský výbor akci pro mladé diplomaty. Mezi nimi byli i Sarah Lynn Milgrimová a Jaron Lischinsky, oba z izraelské ambasády (dvojice měla před zásnubami). Když po skončení akce vyšli z budovy, přítomný terorista je chladnokrevně zavraždil. Svůj motiv prozradil sám, když po zadržení uvedl: „Udělal jsem to. Udělal jsem to pro Gazu. Free Palestine“. Třímal přitom červenobílou kefíju.

Také tento čin vyvolal v civilizovaném světě rozruch, pobouření a odsouzení. Právě tak jako incident v Džanínu. Zdravým úsudkem obdaření lidé by ale neměli přehlédnout principiální rozdíl. Zatímco na severu Samaří se střílelo do vzduchu a motivem střelby byla výstraha, v americké metropoli se cíleně vraždilo – šlo o politicky motivovaný antisemitský teroristický atentát. Můžeme se do libosti rozhořčovat nad tím, jak nepřijatelně se zachovala izraelská strana během návštěvy diplomatů v Džanínu. Jeden každý z nich se ale v pořádku vrátil do svého úřadu, domova, ke své rodině. Na rozdíl od Sarah a Jarona.