Denacifikace Němců a pokání národů Spojenců

O nutnosti denacifikace Němců

Ve svých minulých textech jsem se opakovaně zabýval nutností dlouhodobé denacifikace Němců po ukončení druhé světové války v Evropě. Upozorňoval jsem na to, že ačkoliv hlavní část viny na současné situaci nesou Spojenci, tato denacifikace bude zejména v zájmu budoucnosti německého národa nutná.

Přechod do mírového režimu po letech utrpení bude po mnoho let naplněn připomínkami zločinů spáchaných spojeneckými armádami, které budou volat po pomstě. Tomuto volání bude nutné odolat. A bude to velice těžké. Zničené životní prostředí, zničené zdroje pitné vody, rozbořené univerzity, školy, kostely, sídliště srovnaná se zemí, vzpomínky na zavražděné děti, na bezskrupulózní bombardování a mnoho dalšího, to vše budou zdroje nenávisti a touhy po pomstě.

Nadějí, jak tuto ničivou energii zkrotit, je využít ji k budování nového svobodného fungujícího a lidského německého státu. Přitom pocit svobody bude základní podmínkou pro tvořivou činnost. Toto bude jedna z kvadratur kruhu, které bude nutné zvládnout. Směřovat Němce k mírovému úsilí a současně jim v rámci budování jejich budoucího nezávislého mírumilovného státu poskytnout dostatečnou svobodu.

Pokud jde o spojenecké zločiny, odpovědí by měla být spravedlnost a nikoliv pomsta. Ta pomalá, slepá a na obě nohy chromá spravedlnost. Protože nic lepšího nemáme. Cokoliv jiného vede jen k dalšímu utrpení nevinných lidí.

O nutnosti pokání Britů, Američanů a Sovětů

Na jedné straně si jsme vědomi toho, že německá společnost bude muset projít denacifikací. Ale co společnost v zemích Spojenců? Ta je to v pořádku?

Podle dostupných informací je stav společnosti ve spojeneckých zemích doslova na pováženou. Zločinů, kterých se Spojenci dopouštěli, si lidé nejsou vědomi a vypadá to tak, že si jejich existenci ani nebudou ochotny připustit.

Většina demonstrací obyvatel spojeneckých zemí za ukončení války nebyla vedená svědomím otřeseným spojeneckými zločiny, ale jen kvůli návratu vězňů zavlečených do koncentračních táborů. Vnímám to jako symptom zkaženosti obyvatel Británie, USA a SSSR. Neschopnost soucitu s nevinnými lidmi masově vražděnými a týranými jejich armádami.

Vůbec netušíme, jak se bude vyvíjet stav společnosti v zemích Spojenců po válce. Můžeme doufat, že se obyvatelé spojeneckých zemí z války probudí jako z noční můry a začnou chápat, co se stalo a co také oni sami způsobili.

Ale mnohem pravděpodobnější je, že namísto toho, aby pochopili, jak strašných zločinů se (v Německu) dopustili, budou se i nadále považovat za oběti, které se jen bránily. Jakým právem bychom v takovém případě požadovali denacifikaci Němců?

Pokus o pochopení myšlení obyvatel spojeneckých zemí

Sám pro sebe jsem při snaze pochopit postoje majority obyvatel Británie, USA a Sovětského svazu dospěl k této analogii:

Myslím si, že jsou přesvědčeni, že budují bezpečnostní záruky pro své národy nejen ve svých zemích, ale i po celém světě a že právě to je vede k asymetrickému vnímání hodnoty lidského života Brita, Američana a Sověta a života člena národa, který je jejich nepřítelem.

Vzhledem k nastavenému cíli je tato asymetrie do jisté míry oprávněná. Stejně jako se matka musí starat v první řadě o své děti a teprve potom o cizí.

Ale tato asymetrie musí mít své meze. Podobně jako matka nemá právo vážně ublížit jinému dítěti jen proto, že není přátelské k jejímu, ani Spojenci nemají právo na nepřiměřenou odvetu na nevinných lidech jen proto, že patří k nepřátelskému národu.

Matka, která při ochraně svého dítěte nebere ohledy na zájmy jiných dětí, mu tím potenciálně připravuje velmi špatnou budoucnost. Ve svém dítěti podporuje pocity nadřazenosti a v ostatních dětech nenávist.

A kromě toho, až jednou dítě vyroste, bude to právě pocit jeho vlastní nadřazenosti, který mu zabrání být plnohodnotným dospělým člověkem.

●

P. S. Myslíte si, že je to lidově řečeno hodně blbý? Možná je. Ale já si nezačal...