Co znamená být opravdu chytrý

Einstein se dodnes vydává za zářný příklad inteligence, a přitom veškerý jeho intelekt není nic jiného než stylizace. Prostě chtěl vypadat jako chytrý a podřídil tomu celý svůj život. Po intelektuálním uznání toužil tak silně, že přes svou průměrnost „vymyslel“ speciální a obecnou teorii relativity. Minkowski mu sice musel pomoci s matematickým aparátem, ale to dnes většina lidí neví. A když se řekne Einstein, všichni si myslí, bůhvíjak byl geniální. Přitom to byl jen rozumově průměrný fanatický dříč.

Dovedete si představit, kolik úsilí a bezesných nocí musel věnovat tomu, aby při svých průměrných, někdy i podprůměrných rozumových schopnostech dal dohromady obecnou teorii relativity?

Prozradil se však tím, že z Německa emigroval do Československa – a trvalo mu asi rok, než pochopil, jaká to byla pitomost. To o velké bystrosti příliš nesvědčí. A co jeho věčné pochybnosti o kvantovém světě? S Bohrem a dalšími se málem rozhádal. Nechci se však zabývat jím – ten příběh už známe.

Chci mluvit o muži, který byl jeho přímým opakem. Jak co do charakteru, tak co do rozumových schopností. Ano, tušíte správně: Trofim Děnisovič Lysenko (ukrajinsky Трохим Денисович Лисенко, rusky Трофи́м Дени́сович Лысе́нко; narozen v Karlovce, Poltavské gubernii Ruského impéria – dnes Ukrajina; zemřel 20. listopadu 1976 v Moskvě) – slavný ukrajinský agronom.

Talent Lysenka byl tak mimořádný, že jeho ohlas dosáhl až k nám. I v bývalém Československu měl mnoho stoupenců a obdivovatelů. V roce 1949 mu dokonce Vysoká škola zemědělská v Brně udělila čestný doktorát „za vynikající vědeckou činnost v oboru zemědělských věd“. V dubnu 1960 navštívil Československo, zúčastnil se XVI. valného shromáždění Československé akademie zemědělských věd a při té příležitosti osobně převzal diplom čestného člena.

Svým pokrokovým myšlením tak – nepřímo a možná nevědomky – připravoval i u nás postupně společenské změny, které byly později tak brutálně udušeny Brežněvem a jeho pohůnky z Varšavské smlouvy. Na tomto případě můžeme jasně vidět, jak na jednom záhonku může nedaleko od sebe vyrůst růže i bodlák.

V čem tedy spočíval přínos této osobnosti světové vědy, která se svým přirozeným intelektem tak výrazně převyšovala Einsteina a jiné hochštaplery?

Lysenko byl průkopníkem mnoha nových konceptů. Tvrdil, že pouhým vystavením semen chladu lze změnit jarní obilniny na ozimé a naopak – tedy v podstatě přeměnit jeden „druh“ rostliny v jiný. Genetiku správně označoval za pavědu a svým osobitým způsobem dokazoval, že dědičnost lze měnit výchovou rostlin, podobně jako se „vychovává“ člověk. Dnes to ví každé malé dítě, ale tehdy vědě dominovali Mendel a Darwin.

Prokázal rovněž, že rostliny „nejsou v konkurenci“. Podle Lysenka si rostliny nesoutěží o zdroje, ale naopak si pomáhají, a proto doporučoval extrémně husté setí. Přinesl tak křesťanské poselství i do oblastí, kde dříve nikdo netušil, že by se tam mohlo objevit – do agronomie. Byl přesvědčen, že druhy lze „převychovat“ k vyšším výnosům tím, že se vystaví určitým podmínkám. Tuto logiku dnes převzala i moderní psychologie a pedagogika.

A také díky tomu jsou dnes běžně dostupné banány i těm z chudších poměrů.

Naprosto správně, až prorocky se Lysenko vyhýbal kontrolovaným experimentům a recenznímu řízení. Opíral se o ideologii a přímou podporu nejvyššího stranického vedení zosobněnou Stalinem, což sice nebylo správné, ale na druhou stranu to jen potvrzuje nejen jeho vědeckou erudici, nýbrž i mimořádnou inteligenci sociální.

Zaráží mě, že zatímco po Praze se jistě najde nějaká pamětní tabule připomínající Einsteinův pobyt a jeho trapný omyl, o Lysenkovi a jeho místě v naší vědě nevím o ničem. Co takhle socha v Dejvicích? Nebo alespoň Lysenkova lavička, židle či štokrle? Je to významná osobnost, která nám nejen předala bohaté intelektuální dědictví, ale v neposlední řadě máme díky němu všichni i banány.

Nejsem sice agronom ani botanik, ale poznám, když to někomu pálí.