Co bych vzkázala morálním majákům společnosti

Dost mi to připomíná následující situaci. Nikdy jsem neobdivovala SSSR ( ani následné Rusko). Byť samozřejmě mnohé ruské klasické umělce ctím. Ale čtu je výhradně v češtině, protože ruštinu opravdu nemusím. Nelíbí se mi její zvuk. A samozřejmě mě poznamenalo i to, že jsem ji měla na škole povinnou. Každopádně, když jsem se před válkou na Ukrajině vyjádřila ve společnosti nelibě o Rusku, byla jsem upozorněna, že se projevuji xenofobně a netolerantně. Poté, co vypukla válka na Ukrajině, všichni ti zastánci Ruska otočili kabát, začali se oblékat do ukrajinských vlajek a ještě mě peskovali se slovy: „Děvče, teď není na tvůj pacifismus místo. Musíš se jasně postavit na tu správnou stranu…Musíme na Ukrajinu posílat zbraně.“ A ty slabší povahy, jako jedna moje bývalá spolužačka, mne dokonce nesmyslně obvinily z proruského smýšlení, které jsem nikdy neměla, nemám a mít nebudu. Samozřejmě se k té mohutné vlně přidali i ti, kdo jsou přirozeným založením kolaboranti s každým zřízením. A začali se pasovat do rolí těch lepších, vzdělanějších a úspěšnějších lidí. A v tomhle duševním vetešnictví tu už několik let živoříme.

Aby bylo jasno, jakákoliv propagace nacismu mi je odporná. Přesto mi něco našeptává, že celá kauza kolem Turka zapáchá jak blata v Psu baskervillském. Jde totiž o primární princip – mechanismus Facebooku přece dost často automaticky maže výroky nejen za hranou. Dokonce v některých případech umí smazat i pozvánku na výstavu uměleckých aktů. Čili onen automatický dohled se projevuje někdy až nesmyslně. Ale adolescentní výlevy Filipa Turka zjevně prošly. Nebo zrovna onen kontrolní mechanismus zaspal? Tomu máme věřit? Tak jo, paní novinářko Zdislavo.

Za druhé bych řekla, spousta těch morálních majáků, která teď vztyčuje prst, nemá problém se Stepanem Banderou, jenž podle dostupných informačních zdrojů se hlavně na západu Ukrajiny stále těší oblibě. Přitom já osobně ho považuji za ukrajinského Hitlera. Mimochodem svedla jsem na toto téma zajímavou konverzaci s umělou inteligencí, která mi sveřepě tvrdila, že Bandera byl jen kontroverzní a navíc nerozpoutal světovou válku. Přitom se ho podle mnohých zdrojů obávali i samotní Němci, protože překonal veškeré jejich sadistické fantazie.

Kontrastně k tomuto nevyrovnání se všech Ukrajinců s odkazem vraha Bandery, jsem v poslední době čím dál častěji upozorňována, abych některé věci vůbec nepsala veřejně, protože si tím můžu uškodit. Prosím pěkně, tomu se ještě stále říká demokracie? Nejedná se náhodou spíš o to, na co upozornil už Karel Kryl, o demokraturu. Kdy platí názory jen jedné strany, která samu sebe označí za tu jedinou správnou. A všechno, co se staví proti, co poukazuje na nešvary, co nese kritický tón, se označí za škodlivé a začne se to za křiku tleskajícího publika vyhánět na okraj společnosti.

Opravdu nemám jediný důvod se zastávat Motoristů, protože jak jsem napsala v předchozím příspěvku, nasadili nám do kraje Ing. Pikoru, jsou napojení na pana Chlada a jeho peníze z hazardu, ale jde mi o princip. Dnes můžeme zlikvidovat pomocí moderních prostředků kohokoliv na světě. A to by mělo být varováním i pro ty lepší lidi. Protože stačí, aby se i oni někomu znelíbili a můžou okusit tu samou zkaženou kaši, kterou nám teď servírují po hrncích. Jen doufám, že za těmi často agresivními verbálními projevy, ve skutečnosti stojí sympatičtí jedinci, kteří se chovají mile ke svým kolegům, podřízeným i sousedům.

Jinak by totiž člověk musel přemýšlet, kam emigrovat. Bohužel zemí, kde nechybí zdravý rozum, znatelně ubývá