Bydlí všichni Češi tam, kde opravdu chtějí?
Pokřivený trh nutí tisíce lidí k nouzovým řešením.
Můj poslední příspěvek o životě v Teplicích přinesl díky reakcím na sociální síti poznání, kolik lidí v České republice (a nejen) žije na místě, kde vlastně být úplně nechce. Hlavním impulzem pro tento text se však stal mail jedné Tepličandy, která mi sdělila, že jsem se do města přistěhovala kvůli levnému bytu, což ostatně sama netajím, a tudíž podle jejího názoru vyloženě z prospěchu! Ano, ani na minutu se nestyděla cizímu člověku něco takového napsat.
Samozřejmě tím předvedla přesně to chování, jež jsem v předchozím článku (Bydlím v Teplicích a (ne)jsem na to hrdá - Blogosvět.cz) podrobila jisté kritice. Navíc kdyby si to přečetla pořádně, pochopila by, v jaké situaci jsem tehdy do Teplic šla.
Nicméně to mě přivedlo k úvaze, kolik z nás vlastně zůstává z donucení žít tam, kam nás vyhnal pokřivený realitní trh. Nejsme líní, ale zkrátka vzhledem k nákladům na bydlení se odstěhovat nemůžeme.
A bohužel se obávám, že se na tom nic nezmění, protože ceny neustále rostou strmě vzhůru. Ostatně našla jsem zprávu ze srpna 2024, která říká: „V dostupnosti bydlení, tedy poměru mezd a cen nových bytů, bylo loni Česko ze všech zemí Evropy předposlední a letos skončilo úplně poslední.“
Proto se někomu, kdo vyřešil svou bytovou situaci podobně jako já, může vysmívat jen skutečný duševní chudák. Každý by měl totiž asi konečně pochopit, že jsme v oblasti bytové politiky na tom opravdu nejhůř v Evropě.
Když jsem se před osmi lety plánovala stěhovat do Teplic, spousta známých v Praze mi říkala, že jsem se zbláznila. Jenomže co se tehdy dalo jiného dělat? Měla jsem holt tu smůlu, že nás (děti i otce) moje drahá maminka podvedla a následně okradla. Jak a proč považuji za příliš osobní, abych se s tím veřejně svěřovala. Nicméně člověka to zocelí, vezme si kufr a musí se postarat sám. Takže jsem se postarala. Řada lidí je na tom mnohem hůř.
Například moje kamarádka z dětství. Dře od vyučení v kuchyni. Ale nemá šanci si na žádný byt vydělat. Žije v podnájmu u lakomé Barky v rozpadajícím se domě na vesnici. Paní totiž spíše inkasuje a ukládá do polštáře, než aby se o dům pořádně starala. Kamarádka nemůže chodit k oknu kvůli propadlé podlaze, nemůže si dát do koupelny pračku, neboť by to nevydržela rozvodná síť. Odejít ale nemá kam. Všude by musela zaplatit kauci. A není sama. Tisíce lidí žijí v bytové chudobě, přestože chodí do zaměstnání.
Bytová politika je přitom jedno z oblíbených předvolebních témat. Po každých volbách ze slovníku politiků záhadně mizí. Chápu to. Zavání to prací. A navíc, oni bydlení mají. Jich se ten problém absolutně netýká.
Proto musíme hlavně něco změnit my. Změnit náš přístup. A chovat se tak, aby těm nově příchozím do našich měst, bylo s námi dobře. Atmosféru totiž nevytváří domy, ale hlavně lidé.
V článku cituji z: Česko je v dostupnosti bydlení nejhorší v celé Evropě a Praha je mezi metropolemi předposlední | Deloitte Česká republika