Budoucnost bez obojku: Osm politických návrhů pro technologii, která slouží člověku
Umělá inteligence
Technologie se neptá, zda je připravena společnost. Ona prostě přichází. Stejně jako dnes nenajdeme kout bez plastu, za pár let nebude nikde místo bez umělé inteligence. Je na čase začít jednat – nejen jako vývojáři a podnikatelé, ale i jako občané a zákonodárci. Zde je osm konkrétních politických návrhů, které mohou přetavit divoký technologický pokrok v nástroj skutečné emancipace, ne v digitální otroctví.
1. Zákon o rozšíření lidského potenciálu technologií
AI není náhrada člověka. Je to nástroj, který nám může dát čas, prostor a možnosti k tomu být více lidmi – tvořivějšími, hlubšími, smysluplnějšími. První návrh tedy zavádí rámec, který garantuje, že AI slouží k augmentaci člověka – nikoliv k jeho vyřazení. Zákon by jasně vymezil:
že AI má být využívána jako "mentální exoskelet", ne jako "mozek na dálku",
zákaz povinné závislosti na AI ve školství, veřejné správě a základní zdravotní péči.
2. Edukační architektura pro svět po GPT
Tradiční škola se proměnila ve skanzen před-AI světa. Potřebujeme reformu, která přemění školu v laboratoř svobody, ne továrnu na certifikáty. Nová vize vzdělávání:
osobní AI tutor pro každé dítě,
důraz na smysl, tvořivost, spolupráci a občanský rozměr,
spravedlivý přístup ke vzdělávací AI napříč regiony – ať už v paneláku nebo na Šumavě.
3. Zákon o digitální osobní suverenitě
Budoucnost nebude rozdělená podle majetku, ale podle připojení. Právo nebýt online musí být chráněno stejně jako právo na přístup. Zákon by jasně vymezil:
právo na „analogovou existenci“,
zákaz povinné digitální identity ve veřejném prostoru,
občanská možnost „digitálního ticha“ – obdobu náboženského svátku pro digitální detox.
4. Fond pro autonomní vývoj pokročilé AI bez grantové byrokracie
Evropa má talent, ale ne pružnost. Aby nebyla jen testovací laboratoří amerických modelů, je nutné vytvořit:
nezávislý fond, který umožní vznik open-source alternativ a výzkumných center,
přímou podporu vizionářských týmů mimo dotační režimy, bez čekání na grantové výběrové řízení.
Cílem není honba za první AGI, ale aby tato AGI vznikla z evropských hodnot.
5. Občanský matrixový kodex
V době, kdy algoritmy rozhodují, co si myslíš, musíš mít právo vědět, proč si to myslíš. Kodex by jasně vymezil:
garantoval transparentnost algoritmických doporučení,
zakazoval personalizaci bez přímého souhlasu uživatele,
vytvářel standardy pro „čitelnost“ AI výstupů – podobně jako výživové štítky na potravinách.
6. Zřízení analogových zón a rekreačního detoxu
Odpojení není slabost. Je to přežití. Program „Analogové enklávy“ by umožnil vznik:
komunit bez připojení – kláštery digitální doby,
státem podporovaných pobytů „týden bez signálu“ pro děti, učitele, úředníky,
školních programů pro přerušení závislosti na dopaminovém cyklu notifikací.
7. Zákon o rozvoji superčlověka
Ne každá budoucnost je dystopická. Pokud se technologie použije správně, může z každého udělat architekta vlastního života. Program „Superschopnosti pro každého“:
veřejná infrastruktura AI asistentů dostupná každému zdarma,
rozšíření práv na data: „moje data – moje rozhodnutí“,
kulturní proměna: od konzumenta k tvůrci, od pasivního příjemce k aktivnímu uživateli AI.
8. Etický rámec pro průlomy v základní vědě s pomocí AI
Věda se změní. První fyzikální objevy skrze LLM nejsou otázka století, ale příštích pěti let. Je třeba, aby tato revoluce proběhla s pokorou, ne s pýchou. Jasně by vymezil:
zřízení etického výboru pro vědecké objevy AI,
otevřený přístup k AI nástrojům pro výzkum (např. ve fyzice, astronomii),
pravidla pro bezpečné a srozumitelné publikování AI-objevených zákonitostí.
Závěr: Neříkejme, že jsme to neviděli přicházet
Každá generace čelí nějakému zlomu. My čelíme rozhodnutí, zda chceme AI jako parťáka, nebo jako pána. Technologický osud není předurčený – je politický. A na rozdíl od kvantových částic máme stále možnost volby. Je čas tu volbu udělat. A napsat ji do zákona.
