Hranice stresu

Stres je vlastně nátlak, jehož intenzita je už nepřijatelná, nezvladatelná a nepochopitelná. Ve stádě koně mezi sebou vytvářejí jeden na druhého nátlak v rámci hry, či výzvy ujasňující pozici jednotlivých koní. Nikdy však nepřekračují hranici stresu nátlakem vyšším, než je druhý kůň schopen zvládnout. Stres je vytvářen na stádo zvenčí. Přírodní katastrofy, predátoři, civilizační nátlak (včetně člověka). Tento stres stádo řeší bojem nebo útěkem, většinou úspěšně. Takový stres nepřichází často a stádo v přirozených podmínkách má dostatek času a prostoru se s tímto stresem vyrovnat.

Nátlak, kterým na sebe působí koně mezi sebou je pro ně vždy zvladatelný. Každý kůň má samozřejmě hranici stresu jinou a to, co jeden kůň vzdá a ustoupí, jiný kůň vezme jako zdvořilou výzvu a odpoví ještě silněji a vyzývající kůň ustoupí.

Hranici stresu u koně se člověk musí naučit jasně rozpoznávat, aby ji nepřekročil. Překračuje-li hranici stresu koně, může mu způsobit trvalé psychické poškození, nebo mu způsobit závažné fyzické zranění. Nátlak jako účinný komunikační prostředek dosahuje určité síly a je-li tato síla zvýšena do neúnosné míry, uvede koně do stresu, kterému chce kůň uniknout a většinou pak reaguje na signál předcházející stresovému nátlaku dramaticky ještě větším či rychlejším útěkem. V pudu sebezáchovy se může dát na zběsilý útěk tzv. slepý úprk a protože v ten moment je opravdu slepý, může se vážně až smrtelně zranit. Nebo může takzvaně zamrznout a není-li tlak uvolněn, může snadno zkolabovat a padnout na místě mrtev. (Stejně jako člověk, který se snaží prchnout před nebezpečím nebo mu tzv. zdřevění nohy a není schopen pohybu.) Je-li kůň nucen ve stresu setrvávat, stává se z něj velmi nepředvídatelný a bojácný kůň. V konečném stadiu je kůň pod stresem zlomen a psychicky zničen. Mnozí koně díky stresu naprosto ztrácí svou sebejistotu, kterou pak překrývají zdánlivou dominancí.

Hranice mezi přijatelným nátlakem a stresem je velmi tenká, obzvlášť ve fázi, kdy se člověk s koněm seznamuje a učí ho novým věcem. Hranice stresu u koně se také mění se změnami okolností. Jiný den, jiné místo, jiné naladění člověka. Tyto okolnosti mají vliv na hranici stresu u koně.

Když člověk učí koně novým věcem, začíná samozřejmě s minimálními požadavky, které postupně zvyšuje. Musí být při tom pro koně dokonale srozumitelný a čitelný. Musí také dodržovat princip pozvolna zvyšujícího se nátlaku, aby u koně nevytvořil okamžitý stres. (Viz článek Princip pozvolna zvyčujícího se nátlaku.) Je-li potřeba při výuce zvýšit nátlak na koně, člověk musí být připraven při snaze koně udělat to, o co je žádán, okamžitě a jasně nátlak uvolnit, aby tento nátlak nepřekročil hranici stresu. Poté dát koni dostatek času na zpracování.

Také si člověk musí jasně uvědomit, kdy kůň pouze projevuje svůj dominantní postoj a kdy už se jedná o zděšení pod stresem. Překročí-li člověk hranici stresu, musí se vrátit o několik kroků zpět a začít od těch nejmenších požadavků na koně, které kůň už dobře zná a cítí se v nich bezpečně a pohodlně.

Člověk může postupně zvyšovat nároky na koně, ale musí u toho respektovat hranici stresu a nepřekračovat ji. Přidávat náročnost pouze po malých krůčcích a pro každý krok dát koni dostatek času a prostoru ho zpracovat, pochopit a provést. Nespěchat, protože ve spěchu hranici stresu člověk překročí velmi snadno, aniž by si to uvědomil. Když člověk koně o něco žádá, měl by věnovat plnou pozornost koni, aby tuto hranici včas rozpoznal. Je jedno, co z okolních vlivů způsobí zvýšení stresu, člověk se musí soustředit pouze na koně, který mu jasně říká, že tohle je nátlak přiměřený, anebo, že po tomhle nátlaku už bude ve stresu.

Kůň uvedený do stresu člověkem se učí pouze jediné věci: člověk je nebezpečný a s nebezpečím si kůň nechce nic začínat. Pokračuje-li člověk přesto ve vytváření dalšího stresu na koně, jde o regulerní týrání.

Člověk musí koni, který byl vystavován stresu, dokázat, že nátlak, který na něj vytváří, včas uvolní, že nic, co vytváří nátlak, netrvá věčně, ale je jen dočasné, že člověk je jen návštěvou u koně, která odejde, a že tato návštěva je pro koně vždy příjemná a je tedy pro koně zajímavým osvěžením.

Člověk sám sebe velmi často vystavuje vyššímu nátlaku, než je schopen zvládnout a žije pod téměř neustálym stresem. Je nucen snášet nátlak, který na něj vytváří okolí, společnost a jeho vlastní vysoké požadavky. Tento nátlak velmi často překračuje hranici stresu člověka a člověk pak trpí nemocemi. Člověk si sám také zvyšuje překážky a posunuje hranici vlastního stresu, nedokáže však vždy rozpoznat, kdy je to jen zvládnutelný, přijatelný tlak, pod kterým tvoří hezké věci a zdokonaluje se, a kdy je to už stres, ve kterém ničí sebe i své okolí. Pod stresem člověk opravdu není schopen cokoliv smysluplně tvořit.

Jakmile si člověk uvědomí hranice vlastního stresu a přestane je překračovat, snadněji porozumí stresu, kterému vystavuje svého koně. Snadněji a včas začne hranice stresu rozeznávat a přestane je překračovat.