BIS má přát svátky "bezpečné a informované", ne "šťastné a bezpečné"
Názvosloví
Když vám přeje Bezpečnostní informační služba, čekáte od takového přání víc než univerzální frázi. Ne proto, že by tajná služba měla působit nevlídně, ale proto, že právě jazyk, význam a práce s informacemi jsou jejím hlavním nástrojem. O to víc zarazí, když sáhne po formulaci, která už dávno zlidověla.
Přání typu „šťastné a bezpečné svátky“ už totiž dávno nepatří do specifického světa bezpečnostních institucí. Používají ho banky, korporace i marketingová oddělení. Například Komerční banka s touto formulí pracuje zcela běžně – a tam to dává smysl. Banka prodává pocit jistoty, stability a klidu. BIS ale neprodává klid, BIS má chránit stát skrze poznání reality.
Právě proto by pro ni bylo mnohem výstižnější přát bezpečné a informované svátky. Bezpečnost totiž nevzniká z pocitu, že „je všechno v pořádku“, ale z porozumění tomu, co se skutečně děje. Bez informací je bezpečí jen iluze – tichá, pohodlná, ale křehká.
A tady se dostáváme k jádru problému. Informovanost totiž nezaručí žádná „korektní“ nebo „korigovaná“ informace shora. Informovanost zaručuje svoboda slova – a to bez nároku kohokoli na její úpravu, filtrování či ideologickou hygienu. Jakmile někdo získá právo rozhodovat, co je „správně informující“, přestáváme být informovaní a začínáme být vychovávaní.
BIS to ví. Ve svých zprávách opakovaně varuje před informačními operacemi, manipulací a hybridními hrozbami. O to paradoxněji pak působí přání, které se obsahově neliší od komerční komunikace. Přitom právě BIS by mohla jemně, ale jasně připomenout, že bezpečnost státu stojí na svobodném toku informací, nikoli na jejich řízení.
Nejde o slovíčkaření. Jde o symboliku. Slova vytvářejí rámec, ve kterém přemýšlíme. A přání „bezpečné a informované svátky“ by bylo nejen přesnější, ale i pravdivější k poslání instituce, která má chránit republiku před tím, aby byla slepá, zmatená a snadno manipulovatelná.
Štěstí je osobní věc. Bezpečí je stav. Ale informovanost je podmínka svobody. A bez svobody slova – bez práva slyšet i to nepohodlné – nebude dlouhodobě ani jedno z toho.
