Autor neexistuje

V akademických kruzích se to ví už dávno, ale dnes se to postupně dostává i mezi lidi. Psal články, analýzy, knihy – a najednou jako by se po něm slehla země. Neodpovídá na telefony ani e‑maily, na adrese, kde dříve pobýval, se nedozvoníte. Jen u schránky se mu vrší nevybraná pošta a staré noviny.

Všichni si ho pamatujeme jako sebevědomého muže zralého věku s nezaměnitelnými brýlemi s tmavými obroučkami, který měl vždy pohotovou odpověď a úsměv na tváři. Naposledy byl – jak se říká – v plné slávě viděn při autogramiádě své knihy, kde ochotně podepisoval výtisky. Patřil k výkvětu společnosti; žádná recepce se bez něj neobešla. Každý, kdo chtěl ve společnosti něco znamenat, si ho zval a fotil se s ním. I starosta a senátoři. Každý věděl, že autor má charisma a že fotografie nebo rozhovor s ním je známkou respektu a dobrého vkusu.

I když se nám teď zdá, že jeho zmizení bylo náhlé, vzpomínám si, že už nějakou dobu před jeho definitivním odchodem – hlavně po té silné zimě, která sužovala obyvatele města dlouhé dva měsíce – se začal objevovat na veřejnosti méně. Zdál se být uzavřenější a už ne tak sebevědomý. Jeho ochota dávat autogramy se začala vytrácet. Přestal chodit na recepce a fotit se s veřejně známými osobami.

A nakonec i ty vzácné okamžiky, kdy se ještě objevil na veřejnosti, úplně ustaly. V jeho oblíbené kavárně zůstala jeho hůl a klobouk. Visí tam dodnes; majitel kavárny je tam nechal z piety. Říká: „Vždyť on se ještě vrátí a bude rád, že to tu najde.“

Když jeho přátelé začali ztrácet naději, že se ještě objeví, najali soukromého detektiva, aby se jej pokusil nalézt. Byl to schopný detektiv, nejlepší ve městě, ale vše, co dokázal najít, byl nějaký článek od Foucaulta a pak od jakéhosi Barthese, kteří oba tvrdí, že autor již neexistuje. Prý jediné, co po něm zbylo, je nějaká funkce, pozice, maska nebo role. Oba prý svorně tvrdí, že autor není psychologická entita, není zdroj významu, není ten, kdo vyjadřuje sebe – ale že řeč jen mluví skrze něj.

Detektiv navíc vypověděl, že když dělal prohlídku v jeho bytě, našel jen nějaké staré zbytky diskurzu za knihovnou a na stole v pracovně i nový rukopis i s jeho podpisem. Po bližším zkoumání se ale ukázalo, že jde o nějakou kompilaci, dávno už nepíšících autorů.

Vsadím se, že kromě těch akademiků tomu nikdo moc nerozumí, a tak se všichni, kdo píší, dál tváří jako autoři a myslí si, že jim na to někdo skočí. Autor byl jen jeden – a po tom je stále vyhlášené pátrání v naději, že se ještě někdy objeví.

Detektiv říká, že skutečnost, že autor neexistuje, je zatím jen tvrzení. A dokud se nenajde jeho tělo, jsou to všechno jen dohady. Je to však jen soukromý detektiv – a znáte to, čím déle hledá, tím déle ho někdo platí.