Anglikánské společenství: Definitivní rozkol?

Historie v přímém přenosu

Vývoj v posledních dnech naznačuje, že podobnější pravdě je odpověď ano. Než se dostaneme k podrobnostem, musíme si ozřejmit rozdíl mezi Anglikánskou církví a Anglikánským společenstvím.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

20:03

Napište první komentář

Anglikánská církev (Church of England) je konkrétní historická církevní instituce působící v Anglii vzniklá v 16. století (za panovníka Jindřicha VIII.). Její duchovní hlavou je po staletí arcibiskup, nyní arcibiskupka z Canterbury. Naproti tomu Anglikánské společenství (Anglican Communion) je globální společenství všech církví ve světě, které jsou historicky a teologicky spojeny s Church of England. Jde o společenství samostatných anglikánských a episkopálních (biskupských) církví, jehož formální duchovní hlavou jako „první mezi rovnými“ je zmíněný canterburský arcibiskup (arcibiskupka). Podobný model funguje ve světovém pravoslaví, kde konstantinopolský ekumenický patriarcha (sídlící v tureckém Istanbulu) je také respektovanou duchovní hlavou jako „první mezi rovnými“ – jeden ani druhý nad jednotlivými církvemi ale nevládnou. Naopak římský papež má v rámci katolické církve jiné postavení – jako absolutní hierarcha. V anglikanismu jsou definovány čtyři pilíře (nástroje) jednoty společenství. Je to duchovní autorita canterburského arcibiskupa (arcibiskupky), Lambethská konference biskupů, Anglikánská konzultační rada a Setkání primasů jednotlivých církví. Spojuje je jednotné vyznání, tradice a liturgie, jakož i duchovní vazba na canterburský arcibiskupský stolec. Dlužno dodat, že mnoho z výše uvedeného už tak docela neplatí, jak si ukážeme níže.

Víme-li toto, můžeme se zastavit u další klíčové záležitosti, totiž eskalující názorové polarizace v globální anglikánské komunitě mezi konzervativci (tradicionalisty) a liberály (progresivisty). Spor se týká dvou témat. Je to svěcení žen do kněžské a biskupské funkce a záležitosti kolem homosexuálních vztahů a intimity. Jmenovitě jde o církevní žehnání stejnopohlavním „manželům“ a svěcení osob žijících v homosexuálním vztahu do duchovních funkcí. Zlomovým bodem bylo vysvěcení otevřeně homosexuálního Gena Robinsona za biskupa Episkopální církve USA v roce 2003.

Zatímco konzervativci se drží tradičního výkladu Bible a anglikánské církevní tradice (odmítají svěcení žen na biskupky a sňatky osob stejného pohlaví včetně žehnání takovým vztahům), liberálové podporují inkluzi žen a LGBT osob a flexibilnější výklad Bible. Konzervativci převažují v Africe, Asii a částečně v Latinské Americe, liberálové v západní Evropě (včetně Church of England), Severní Americe, na Novém Zélandu a částečně v Austrálii.

„Vlajkovou lodí“ konzervativců je hnutí GAFCON (Globální konference o budoucnosti anglikánství) založené v Jeruzalémě v roce 2008. Na této první konferenci byla dohodnuta Jeruzalémská deklarace, což je programový dokument konzervativního (pravověrného) anglikanismu. Pro náš článek jsou důležité dva body. (1) Písmo svaté je psaným Božím slovem, inspirovaným Duchem svatým, které obsahuje všechno, co je potřebné ke spáse člověka. Je nejvyšší autoritou pro víru a život křesťana. Význam: odmítnutí relativismu, biblického revizionismu a teologického liberalismu. (B) Manželství je svazek mezi jedním mužem a jednou ženou, ustanovený Bohem, přičemž pohlavní styk náleží výhradně do tohoto svazku. Význam: odmítnutí homosexuálních sňatků a církevního žehnání těmto svazkům.

Hnutí GAFCON se tak stalo konzervativní protiváhou liberálního křídla v anglikánství. Vzniklo na obranu biblické víry proti teologickému liberalismu v Anglikánském společenství. Svým důrazem na biblickou pravdu chtě nechtě vytvořilo paralelní strukturu – duchovní opozici vůči canterburskému stolci. Logickým důsledkem je největší rozkol v dějinách anglikanismu od časů reformace. Vzhledem k tomu, které církve* se k němu hlásí, lze konstatovat, že zastupuje většinu věřících v Anglikánském společenství.

* Dle webu hnutí GAFCON jsou v jeho Radě primasů zastoupeni vysocí duchovní těchto církví, provincií nebo diecézí: Anglikánská církev (AC) Rwandy, AC v Brazílii, AC Konga, Episkopální církev Jižního Súdánu, Církev Ugandy, Reformovaná evangelikální AC Jižní Afriky, Církev Nigérie, Církevní provincie Myanmaru, AC Keni, Anglikánská provincie alexandrijská, AC Severní Ameriky, AC Chile, Církevní diecéze konfesijních anglikánů na Novém Zélandu, diecéze Jižní kříž, Episkopální církev Súdánu, Anglikánská síť v Evropě, diecéze Sydney a Indickooceánká provincie. Údaje o tom, kolik věřících GAFCON zastupuje se liší, v každém případě je to většina, střízlivým odhadem 60 až 70 procent celosvětového množství praktikujících anglikánů.

„Názorové nůžky“ mezi konzervativci a liberály se do kritického bodu nerozevřely „přes noc“, šlo o postupný proces trvající řadu let. Symbolickou „poslední kapkou“ bylo zvolení biskupky Sarah Mullalyové do funkce canterburské arcibiskupky letos 3. října (na canterburský stolec usedne oficiálně až příští rok).

Pryč od Canterbury

Reakce konzervativců na sebe nenechala dlouho čekat. Odpor vůči Mullalyové byl dvojího druhu. Jednak je to žena a jako taková nemá dle Bible působit na tak vysokém církevním postu, jednak patří k liberálnímu směru uvnitř Anglikánské církve. Obojí je pro konzervativce nepřijatelné. Ve čtvrtek 16. října 2025 publikoval předseda Rady primasů hnutí GAFCON, arcibiskup Laurent Mbanda, primas Anglikánské církve Rwandy, otevřený dopis věřícím, v němž uvádí zásadní skutečnosti, které s největší pravděpodobností změní charakter a poměry v Anglikánském společenství. V úvodu dopisu arcibiskup připomíná, že v roce 2008 se sešla v Jeruzalémě první konference hnutí, aby modlitebně reagovala na to, že někteří z nejvyšších představitelů Anglikánské církve opustili biblické učení a doufala v jejich pokání. K tomu ale nedošlo. Proto aktivisté hnutí na modlitbách usilovali o takovou budoucnost pravověrných anglikánů, v níž bude Bibli vráceno klíčové místo v církevním společenství. Podle Laurenta Mbandy tato budoucnost právě nastala. Co to znamená? „Primasové GAFCON se sešli, aby naplnili své poslání vyjádřené v Jeruzalémské deklaraci 2008 ve věci reformy Anglikánské církve,“ vysvětlil arcibiskup a pokračoval, že tato reforma zahrnuje následující body:

(A) Bible svatá je jediným základem Anglikánského společenství, a to „překládaná, čtená, kázaná, vyučovaná a poslouchaná v jejím jasném a kanonickém smyslu s respektem k historickému a konsensuálnímu výkladu církve“.

(B) GAFCON odmítá všechny čtyři pilíře nástroje společenství, a to autoritu arcibiskupa z Canterbury, Lambethskou konferenci, Anglikánskou poradní radu a Setkání primasů, protože selhaly v ochraně doktríny a kázně Anglikánského společenství.

(C) GAFCON nemůže nadále udržovat společenství s těmi, kdo prosazují revizionistickou agendu, opustili neomylné Boží slovo jako konečnou autoritu a porušili článek I.10** Lambethské konference z roku 1998.

** V článku I.10 je jednoznačně uvedeno, že konference s ohledem na učení Písma potvrzuje jako správnou věrnost v manželství mezi mužem a ženou v celoživotním svazku a věří, že abstinence je správná pro ty, kdo nejsou povoláni k manželství (bod b); odmítá homosexuální praktiky jako neslučitelné s Písmem (bod d); nemůže doporučit legitimizaci nebo žehnání svazků osob stejného pohlaví ani vysvěcení osob, které jsou ve svazku osob stejného pohlaví (bod e);

(G) Gafcon proto znovu ustavil Anglikánské společenství ve smyslu obnovení jeho původní struktury jako společenství autonomních provincií spojených „Formularies of the Reformation“ (základními dokumenty anglikánské reformace***), jak bylo uvedeno na první Lambethské konferenci v roce 1867. Tím vzniklo Globální anglikánské společenství.

*** Jsou to: Kniha společných modliteb, Třicet devět článků víry a Ordinal – kniha, která slouží jako standard pro bohoslužby, ordinaci duchovních a další církevní obřady.

(E) V tomto bodu GAFCON oznamuje, že provincie nového Globálního anglikánského společenství se nebudou účastnit setkání svolaných arcibiskupem (v budoucnosti arcibiskupkou) z Canterbury, což se týká i Anglikánské konzultační rady, kterou nadále nebudou finančně podporovat ani od ní přijímat peněžní dary.

(F) Provincie, které tak dosud neučinily, jsou vyzvány, aby změnily své církevní stanovy a odstranily jakýkoli odkaz na společenství s canterburským stolcem a Anglikánskou církví.

(G). Aby se provincie nebo diecéze mohla stát členem Globálního anglikánského společenství, musí souhlasit s Jeruzalémskou deklarací z roku 2008, která je současným standardem anglikánské identity.

(H). V posledním bodu je uvedeno, že Globální anglikánské společenství vytvoří Radu primasů všech členských provincií, která zvolí předsedu, který bude mít postavení „primus inter pares“ (prvního mezi rovnými). Ten bude Radě předsedat a souběžně plnit biblický pokyn zapsaný ve třetím verši dopisu apoštola Judy: „Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu.“

Co to všechno znamená? Jsme svědky klíčového momentu v dějinách křesťanství? Bezpochyby ano. Abychom se ale vyhnuli nesprávné interpretaci: není to konec Anglikánského společenství jako takového. Arcibiskup Mbanda v závěru dopisu jménem hnutí GAFCON ujišťuje: „Je to reset našeho milovaného společenství, které je nyní výhradně v rukou hnutí GAFCON a my jsme připraveni převzít jeho vedení. Dnes GAFCON vede Globální anglikánské společenství. Od samého začátku platí: neopustili jsme Anglikánské společenství. My jsme Anglikánské společenství.“

K oficiálnímu ustavení Globálního anglikánského společenství dojde na biskupské konferenci G26 v nigerijském hlavním městě Abuji ve dnech 3. až 6. března 2026.

Nakolik životaschopně se nové společenství vyjeví a co všechno jeho ustavení pro světové anglikánství bude znamenat, ukáže až čas. Jsme jako pozorovatelé teprve na začátku příběhu. Bezpochyby i Globální anglikánské společenství má samo v sobě zakódovány nejrůznější problémy, s nimiž se bude muset vypořádat. Přirozeně se nevyhneme otázce, jak na novou situaci zareaguje Anglikánská církev a canterburský stolec. Když jsem připravoval podklady pro tento článek, našel jsem zajímavý postřeh amerického teologa a publicisty Davida Baumargnera, který soudí: „I když »schizma« nemusí být technicky dokonalý termín (pro nastalou situaci), protože vyžaduje formální anathemu z obou stran (vzájemnou klatbu), praktický účinek je stejný. A Anglikánská církev udělá pravděpodobně to, co dělala v posledních třech desetiletích. Nic.“ Tak uvidíme.

Poučení? Mnohokrát jsme se setkali s otázkou „z publika“, proč existuje tolik církví. Na tomto příkladu vidíme, že obvykle, když se hierarchie stávající církve zpronevěří biblickému učení, není jiné cesty, než se oddělit. Církve sdružené v hnutí GAFCON měly dvě možnosti. Buď přijmout progresivistický výklad Bible, který odporuje jejímu poselství, nebo tento výklad odmítnout. Zvolily to druhé – a rozhodly se správně. I když to znamená bolestné rozštěpení Anglikánského společenství. I zde platí: Pravda Páně vítězí.

●