AI agenti, gender a evropská směrnice o transparentnosti odměňování
Umělá inteligence
Evropská směrnice 2023/970 o transparentnosti odměňování má jasný cíl - zajistit, aby ženy a muži dostávali za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty stejné peníze. Od roku 2026 budou muset zaměstnavatelé uvádět platová rozpětí, poskytovat data o průměrných mzdách podle pohlaví a řešit rozdíly, které překračují 5 %. Firmy se tak připravují na novou éru platové otevřenosti. Jenže do celé debaty vstupuje ještě jeden silný faktor – umělá inteligence a AI agenti.
AI agenti se rychle učí přebírat rutinní činnosti. Nejrychleji mizí pozice v administrativě a back office, zákaznické podpoře a call centrech, náboru a HR, účetnictví a fakturaci. A právě v těchto profesích je v Česku i celé EU tradičně většina zaměstnankyň žen. OECD odhaduje, že až 70 % administrativních a podpůrných prací má vysoký potenciál automatizace. Proč to tedy dopadá víc na ženy?
Struktura trhu práce: ženy jsou koncentrovány v profesích, kde AI už dnes zvládá podstatnou část úkolů.
Digitální propast: muži mají v průměru vyšší zastoupení v IT a technických oborech, kde AI spíše vytváří nová místa než je ruší.
Kombinace s péčí o rodinu: ženy mívají méně prostoru pro rekvalifikace, takže se mohou obtížněji přesouvat do nových profesí.
Výsledek? AI agenti „vytlačí“ více žen než mužů z jejich stávajících pracovních rolí. Směrnice počítá s tím, že zaměstnavatelé budou porovnávat mzdy mužů a žen, odhalovat rozdíly a napravovat je. Jenže pokud ženy z trhu práce v ohrožených profesích zmizí, může nastat paradoxní situace: Méně žen = menší tlak na transparentnost. Pokud zůstane kolektiv spíše mužský, nebude koho mezi sebou porovnávat – gender pay gap se statisticky „ztratí“. Nerovnosti nezmizí, jen se přesunou jinam: do nezaměstnanosti, do nízko placených segmentů nebo do nestabilních dohod a krátkodobých prací. Povinnost transparentnosti a rovného odměňování platí plošně. Pokud v organizaci zůstane jen mužský kolektiv, neznamená to „osvobození od směrnice“ – ale ztrátu diverzity a talentu. Evropa se tak dostává do dvojího tlaku:
Na jedné straně regulace EU – firmy musejí hlídat, zda muži a ženy dostávají stejné mzdy za srovnatelnou práci.
Na druhé straně AI revoluce – část „ženských profesí“ mizí nebo se dramaticky mění.
Pokud se nepodaří ženy aktivně zapojit do nových oborů a posílit jejich digitální dovednosti, hrozí, že se genderová nerovnost jen přesune: z platových rozdílů do rozdílů v přístupu k práci jako takové. AI agenti neznamenají konec debaty o rovnosti. Znamenají, že otázka rovného odměňování se bude muset řešit v jiném kontextu: nejen kolik kdo dostává, ale také kdo má vůbec přístup k zaměstnání, které AI ještě nepřevzala. Směrnice o transparentnosti tak zůstává klíčová – ale její skutečný dopad bude záviset na tom, jestli ženy dostanou příležitost přesunout se z ohrožených profesí do těch, kde AI vytváří nová místa.