Zapomněl papež na Nigérii?
Urbi et Orbi
Proč se ptám? Tato africká země patří v dnešním světě k těm, které jsou nejvíc stiženy protikřesťanským terorem. To ví každý, kdo alespoň zběžně sleduje situaci křesťanům v třetím světě.
Nigérie by měla patřit mezi ty státy, které mají přední místo na modlitebním seznamu všech křesťanů, jimž leží na srdci osud věřících v těch oblastech světa, kde náboženská svoboda a pokojný život bez hrozeb násilí nepatří k samozřejmostem. Více o tamní situaci uvedu v druhé části článku.
Nepochybuji o tom, že za Nigérii a tamní křesťany - těch je ve zhruba 237milionové zemi přibližně polovina, druhou tvoří muslimové – se modlí také papež Lev XIV. O to víc mě překvapilo, že ji nezmínil v promluvě před letošním požehnáním Urbi et Orbi (25. 12. 2025). Marně si kladu otázku, proč.
Papež pravil, že Ježíše prosí o spravedlnost, mír a stabilitu v Libanonu, Palestině, Izraeli a Sýrii, že Knížeti Pokoje svěřuje evropský kontinent a že se zvláště modlím za sužovaný ukrajinský lid. Dále uvedl: „Betlémské dítě prosím o mír a útěchu pro oběti všech válek ve světě, zejména těch opomíjených, a pro všechny, kteří trpí kvůli nespravedlnosti, politické nestabilitě, náboženskému pronásledování a terorismu. Zvláště vzpomínám na bratry a sestry v Súdánu, Jižním Súdánu, Mali, Burkině Faso a Demokratické republice Kongo.“ V tomto „africkém“ výčtu Nigérie bohužel chybí.
A neobjevila se ani v pokračování sváteční promluvy. Zmíněno bylo Haiti a celá Latinská Amerika, Myanmar, Thajsko s Kambodžou, jižní Asie a Oceánie. V téměř samotném závěru Lex XIV. řekl: „Tím, že se Ježíš stal člověkem, vzal na sebe naši křehkost, ztotožnil se s každým z nás: s těmi, kteří nic nemají a ztratili vše, jako obyvatelé Gazy; s těmi, kteří trpí hladem a chudobou, jako jemenský lid; s těmi, kdo prchají ze své země, aby hledali budoucnost jinde, jako mnoho uprchlíků a migrantů, kteří překračují Středozemní moře nebo putují po americkém kontinentu; s těmi, kdo ztratili práci a s těmi, kdo ji hledají, jako mnoho mladých lidí, kteří se snaží najít zaměstnání; s těmi, kdo jsou vykořisťováni, jako příliš mnoho nedostatečně placených pracovníků; s těmi, kdo jsou ve vězení a často žijí v nelidských podmínkách.“ Zmínku o Nigérii v jeho promluvě, jejíž přepis přinesla česká sekce zpravodajského portálu Vatican News, jsem hledal marně.
Proč je Nigérie důležitá?
To dobře pochopíme z článku „What will Christmas 2025 look like for Christians in Nigeria?“, který 18. prosince přinesl server Christian Post. Jeho autorem je Oscar Amaechina, předseda nigerijské misijní organizace Afri-Mission and Evangelism Network. Tedy člověk, který ve své zemi zná situaci velice dobře. Týden před svátky Narození napsal: „Jak se v Nigérii blíží Vánoce, miliony křesťanů se připravují oslavit narození Ježíše Krista – období, které je tradičně spojeno s radostnými bohoslužbami, rodinnými setkáními, hostinami a komunitními shromážděními. Letošní oslavy jako by ale nesly těžké břemeno smutku, bolesti, strachu a úzkosti, protože země není pro křesťany bezpečným místem.“ Vysvětluje, že mnoho nigerijských křesťanů se v současnosti potýká s trápením a nejistotou ohledně svých blízkých, kteří jsou stále drženi v zajetí*/ v důsledku pokračujícího násilí a únosů po celé zemi.
*/ Štěstí v neštěstí. Tři dny před Vánocemi přišla dobrá zpráva, jedna z mála. Ozbrojenci propustili zbývajících 130 žáků a učitelů, které v listopadu 2025 unesli v rámci větší skupiny z katolické školy Sv. Marie v obci Papiri v nigerijském státě Niger.
Špatné zprávy ale převažují. V neděli 14. prosince zaútočili teroristé na evangelikální sbor First Evangelical Church Winning All v obci Ayetoro Kiri ve státě Kobi. Čtyři věřící zavraždili a dvacet dalších unesli. Tyto a podobné smrtící útoky jsou dílem několika teroristických a gangsterských formací, mezi něž patří Boko Haram, regionální provincie Islámského státu, ozbrojení fulanští militanti a ozbrojenci známí jako skupina Lukarawa. Zaměřují se na křesťanské vesnice, školy, rodiny a církevní sbory, často věřící unášejí a drží ve svých táborech. Bohužel nikdo nedokáže odhadnout přesný počet křesťanů zabitých a unesených v Nigérii v letošním roce, protože mnoho vražd a únosů není hlášeno, zejména těch, k nimž dochází v odlehlých komunitách.
Jaké Vánoce mohou mít oběti těchto zločinů a jejich rodiny? Spíše než radostné oslavy je charakterizují hluboké vnitřní modlitby a vzpomínky. Preferenci měly prosby za zajaté a oběti pronásledování.
Oscar Amaechina v závěru svého příspěvku píše, že uprostřed strachu a nejistoty je zapotřebí, aby se solidarizovala celá křesťanská komunita. „Každý křesťan by se měl v tomto období radosti snažit podle svých možností těmto obětem prakticky pomoci. Misijní a humanitární organizace Afri-Mission & Evangelism Network, shromažďuje v současnosti jména vysídlených křesťanských rodin, které uprchly do komunit Nyanya, Karu, Jikwoyi, Kurudu, Orozo a Karshi v Teritoriu federálního hlavního města, aby jim v této vánoční době podala ruku a nabídla konkrétního projevy solidarity.“ Dodává, s odkazem na biblický oddíl z Prvního dopisu apoštola Pavla do Korintu**/, že když trpí jeden úd těla, měly by sním trpět všechny údy, tedy celé tělo. „Zájem o křesťany v Nigérii, kteří v této době čelí pronásledování, pouto Kristova těla posiluje.“
**/ „Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů (1. Korintským, 12. kapitola).“
A uzavírá: „Ať je situace jakákoli, nigerijští křesťané by neměli ztrácet naději, protože víme, že Immanuel je s námi. Naše srdce může cítit bolest, naše tělo může trpět, ale naše duše by se měla radovat v Pánu, našem Bohu, protože – volně dle slov proroka Izaiáše (9. kapitoly) – dítě se nám narodilo, Syn nám byl dán, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: »Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje«. Tento neotřesitelný fakt dokáže přinést neuhasitelně světlo i do těch nejtemnějších a nejvíc beznadějných okolností. Na to bychom neměli nikdy zapomínat.“
●
Doslov autora blogu. Jsem si vědom toho, že Nigérie není jediná země, v níž křesťané čelí systematickému pronásledování, byrokratické šikaně ze strany státní moci, případně nenávisti jinověrců. Jmenovat můžeme ČLR, KLDR, Írán, Afghánistán, Pákistán, Indii, a ano, i Rusko. A celou řadu dalších. Přesto si myslím, že vynechání Nigérie v proslovu papeže Lva před požehnáním Urbi et Orbi byl politováníhodný nedostatek.