Volební kampaň a podprahová reklama

Volební kampaň, to je marketing. Cíl je prodat produkt (politika) za co nejvíce peněz (volebních hlasů) co nejvíce zákazníkům (voličům). Můžeme vychvalovat vlastní produkt nebo poukazovat na nedostatky konkurenčního produktu. Marketing používá celou řadu strategií, ale jedna je zakázaná. Podprahová reklama. To jsou techniky, které zákazník nevnímá jako propagaci, přesto je prokázáno, že ho výrazně ovlivňují.

Podíváme-li se očima marketéra nejen na současnou prezidentskou kampaň, ale i na dvoje předcházející volby do PS a Senátu, standardní propagace je zanedbatelnou složkou. Podprahová reklama vedená veřejnoprávními médii a podporovaná tiskem a velkými zpravodajskými portály je hlavní součástí kampaně.

Podprahová reklama začíná dlouho před volbami, kdy nám agentury pro "výzkum veřejného mínění" sdělí, o kom si máme myslet, že má šanci zabodovat nebo dokonce vyhrát, a kdo propadne.

Jak se takové výzkumy dělají, by bylo na další článek. Sama jsem byla respondentkou jedné renomované agentury v online výzkumu. Když jsem ve výběru zaškrtla své volební preference, nedokončený výzkum se ukončil s tím, že nesplňuji kritéria kvótního výběru. Podotýkám, že žádné otázky na sociodemografické údaje (kvótního výběru) dotazování před ukončením nepředcházely. A pomíjím i to, že ve výběru zdaleka nebyly zastoupeny všechny kandidující strany. Jen možnost jiné, ale už nikoli s doplněním "jaké".

Agentury nám tedy podprahově sdělí, kdo je volitelný. Výsledky agentur převezmou mainstreamová média včetně veřejnoprávních. A podle tohoto klíče jsou zviditelňováni žádoucí politici.

Podprahově na nás působí photoshopem vystajlovaní lidé proti jiným lidem na záběrech ze skutečného života. Ve zpravodajství se z projevu jednoho politika vyberou tři nejlepší věty, z projevu druhého zakoktání a přeřeknutí. Neznalost jednoho se přejde bez povšimnutí, sebemenší chyba jiného se zveličuje a opakuje do nekonečna. Co je u jednoho odvaha a hrdinství, je u druhého zbabělost a ostuda. Jednoho oslovujeme titulem nebo hodností, jiného dehonestující nálepkou předcházející prostému příjmení.

Podprahově je nám podsouváno, že volbou jednoho politika nebo jedné strany se řadíme k úspěšným, vzdělaným, mladým lidem z měst, kteří dobře vydělávají, volbou jiného politika nebo strany se stáváme starými, nevzdělanými, chudými, frustrovanými "dezoláty" z vesnic.

Může nám to vadit. Někdo se chce ujistit, že ostatní souzní s jeho názorem, a neprozřetelně se o svůj názor podělí v diskusi na sítích. Pak je zasypán hejty a označkován "mínusovači". Myslíte si, že ostatní jsou chytřejší než vy? Nebo je to jen online klaka najatých píáristů či dokonce umělé inteligence? Kdo za tím stojí?

Největší podprahová podlost médií včetně veřejnoprávních ale spočívá ve "vaporizaci", zneviditelnění kandidátů nebo stran. To jsou ti, kteří se prostě z veřejného prostoru vypaří, ne proto, že by nebyli, ale média nikdy nezmíní jejich jméno, tedy ani jejich názory a co dělají.

Většina lidí si žije své životy, chodí do práce a nemá čas ani zájem starat se o politiku. Vybírá si až z té přebrané cílové skupinky, kterou jim média svým předvýběrem nachystala.

Každý z nás si myslí, že se nenechá ovlivnit reklamou, protože má vlastní rozum. Je to těžké i při běžném nákupu. Kdo se nikdy nepodíval do akčního letáku nebo na zboží "v akci" na regálu? Koupíme-li špatné zboží, můžeme ho vyhodit nebo reklamovat. Pokud uděláme špatnou volbu v případě politického rozhodnutí u voleb, vyžereme si ten zkažený volební guláš až do dna. Je to naše volba, něco "koupit" musíme, nenechme za sebe rozhodovat jiné jen proto, že se nám žádný produkt tak úplně nelíbí. A neohlížejme se na to, co si o naší volbě myslí ostatní. Volby jsou tajné.

Máme vlastní hlavu a není to jen věšák na brýle. Vypněme televizi a zapněme mozek. S. J. Lec řekl: "To nejcennější v životě, co máme, je zdravá hlava na krku, a tu můžeme ztratit jen jednou." Častěji se to stává ve válce, než když spolu lidé obchodují.