Vláda a nadvlády jako rozmazlené děti, které neumějí počítat

Rozmazlené dítě se chová třeba jako vlády a nadvlády: Já chci tohle i toto i támhleto! A ještě tamto všechno! „Miláčku, na to nemáme dost peněz, musíš si vybrat jen jedno z toho a později možná další.“ „Ne a ne, já chci všechno, jinak budu strašně, strašně křičet! How dare you? Jak si to vůbec dovolujete?”

Rozmazlené děti v reálu moc nepotkávám. Zato zažívám permanentní pocit rozmazlených dětí v podobě těch, kdo spravují věci veřejné, a to hned ze tří úrovní: globální, unijní i bezprostředně z úrovně vlády ČR, která se bojí říct NE na sebešílenější nápady „odkudsi shora“ za stamiliardy navíc. A tak se ani nestydí zcela popřít své sliby o nezvyšování daní a osekání státu a udělat z nich slibovou dezinformaci. Ještěže proti dezinformacím nezřídili úřad, možná by se museli potrestat? Zarážející je na tom snaha se opakem plnění slibů úplně znemožnit už podruhé, i když sliby plnit je nejen žádoucí a normální, ale i zcela reálně možné.

Hrnečku, vař/Stolečku, prostři se: co všechno „potřebujeme“

Daně se zvyšovat vůbec nemusejí, viz následující přehled toho, co bychom si mohli minimálně zčásti odpustit. Začněme tím nejvtipnějším ve složité finanční situaci, a výčet může pokračovat:

- Účastnit se letu na Měsíc (vláda schválila!). Rozumné, pokud nám Měsíčňané darují na vše další peníze, nebo tam najdeme nevyčerpatelný zdroj levné a levně dopravitelné energie. Jinak ne. Určitě máte už odloženo na daně, které let zafinancují.

- Pouhých 500 mld. USD ročně od bohatších k chudším státům požaduje přerozdělovat šéf OSN, protože poslední klimakonference to načrtla. Máte už pro tyto státy připraven svůj díl ze zmenšujícího se koláče?

- Dost bude stát i zafinancování rekonstrukce budov zčásti z daní -> dotací, zčásti ze zmenšujícího se vlastního koláče peněz chudnoucích obyvatel. V rámci boje proti uhlíku. Jako jedno z menšiny opatření Green Dealu se energeticky úspornější budovy jednou asi vrátí. Vtip je však v tom, že výdaje budou provedeny předtím, než se něco pomalu začne vracet. Máte už odloženy peníze a daně navíc?

- Pak je tu přechod na dražší a občasnější silně dotované zdroje výroby elektřiny, což je obtížně pochopitelné zejména ve spojení se zavíráním jaderných elektráren v Německu, s naší účastí na jejich pokřiveném trhu energií, se zatížením (a tedy zavíráním) uhlíkových zdrojů po celé EU stále dražšími povolenkami. Následkem nemůže nebýt růst cen, chudoby a vyšší výdaje rozpočtu na „stropy“. Následně pak nutné vyrovnání sociálních dopadů na dluh, vedoucí k inflaci, která si žádá nové sociální výdaje na dluh, vedoucí k inflaci, a tak dále a tak pryč, jak se říká v zemích, kde „jádro“ je sprosté slovo.

- Budování dražší výroby energií z OZE jde navíc ruku v ruce s nákladným dobudováváním/posilováním přenosových sítí elektrické energie, 400 mld. Kč prý má přibližně stačit. Určitě máte připraveno dost peněz na dosypávání do této „potřeby“ přes účty za elektřinu nebo přes daně.

- S OZE se nelze vyhnout udržování záložních zdrojů navíc, které nejsou zdarma: tedy dvojitá investice do výroby elektřiny – dvojitá logicky neznamená levnější, ale právě naopak.

- Další položkou na seznamu rozmazlených je zatížení uhlíkových zdrojů topení povolenkami, čili přechod na topení elektřinou přepasírovanou třeba přes tepelná čerpadla. Ta znamenají další dotace, ale i větší poptávku po elektřině navíc na topení. Která v pseudozeleném světě už nebude slovy exministra Kalouska „nikdy tak levná“ jako bývala. Nikdy neříkej nikdy – kdyby se chtělo, zařídit to jde, ale v rozmazlené kapitánské kabině se a) nechce. Nebo b) nesmí.

- Masivními dotacemi OZE ani náklady na záložní zdroje a dobudovávání sítí toto finanční dobrodružství nekončí. Jsou zde platby i za nevýrobu (!). Jak už se v zatím ojedinělých případech ukázalo letos mj. v ČR i Polsku – tyto musí být občas vypínány, pokud slunce zrovna svítí moc. To by nebylo zase tak divné, kdyby peníze nevyrábějícím za nevýrobu přesto netekly (hádejte, od koho?).

- Někde už začali na uskladnění elektřiny budovat velká bateriová úložiště, která ovšem nejsou ve velkém ufinancovatelná a v malém jde jen o hračku. Pokud se vlády rozhodnou, že aspoň trochu jich potřebujeme, nemůže to zase o kus nezdražit účty za elektřinu. Pokud by toto měl udělat ne celý svět, ale třeba jen Evropa, nejenže na to nemůžou být peníze ani při stoprocentním zdanění, ale nemůžou na to být ani suroviny. A přesto se to děje. Máte připraveny peníze?

- Dále tu máme zákaz spalovacích motorů, přičemž náhrada všech aut za e-auta není realizovatelná bez masivních dotací + masivních daní navíc + bez dodatečné nabídky stabilní levné elektřiny, což se ani nerýsuje, proto by to chtělo podepsat petici proti zákazu. Můj podpis už tato petice má. V opačném případě:

- Auta prostě pro většinu nebudou, což omezí možnosti práce, nakupování, snadných návštěv příbuzných a přátel, relaxace a zábavy, ale bude to taky stát hodně peněz, opět jak těch vlastních, tak i těch z daní a promítne se to zase do všech cen. Někde se už plánuje omezení pohybu lidí na tzv. 15minutová města – přebudování opět „něco“ bude stát z daní (pokusně realizováno v Číně i v některých evropských městech, zatím bez „klimatického“ lockdownu, který by toto úsilí mohl korunovat, a nemusel by být nepodobný Gulagu)

- Případné rozšíření sítě veřejné dopravy pro ty, kdo na elektroauta mít nebudou, je bez masivních výdajů rozpočtu (a tedy vyšších daní) zejména v neuhlíkové variantě veřejné dopravy nerealizovatelné, ale stálo by hodně i v uhlíkové variantě

- Holub na střeše: „spalovací motory případně povoleny jen se syntetickými palivy“. Po slabém odporu části zemí EU proti úplnému zákazu (člověk se diví, proč jenom části a proč slabém?) je zde jakási varianta spalovacího motoru, která by mohla přežít. Jenže ve finančně dostupné variantě tento holub na střeše zatím nepřiletěl, ani se neblíží. Snad tedy bylo načase, že první parlament do zákazu spalovacích motorů začíná házet vidle: Slovensko, ďakujeme! Bude to však stačit?

- Stále platíme dlouhodobě na sklad a pro likvidaci nakupované mRNA vakcíny, objednané podle neprůhledných začerněných smluv, s nízkou účinností a neznámou bezpečností. Jestli se nepletu, je to asi miliarda korun měsíčně, jde to samozřejmě z daní, které i proto teď někdo „musí“ zvyšovat. Jen mi vrtá hlavou, proč se nás nezeptali, jestli budeme potřebovat až 10 dávek pro všechny v EU? Mnozí z nás už na počátku věděli, že tento výdaj za nás nikdo platit nemusí, protože si je prostě nikdy nedáme. Nikdo se však neptal – jestlipak se toto nazývá „péče řádného hospodáře“ s veřejnými penězi?

- K tomu všemu chceme pořídit úplně nejdražší nové stíhačky s úplně nejdražším následným výcvikem a úplně nejdražším každoročním provozem. Zdroje jsou, zdá se, potřebujeme i toto. Nebylo by možné nakoupit levnější zbraně, třeba ty, které pomohly Ukrajině?

- Pokud byste si mysleli, že všechny tyto výdaje budou znamenat zásadní zeštíhlení tlustého nákladného státu, tak ne. Neschopnost osekat ho na úroveň před vstupem ANO do vlád je téměř jistotou, jinak by se žádné daně zvyšovat vůbec nemusely už jen na základě této jediné položky, a na základě škrtání rozmazlených potřeb výše by se mohly snižovat.

- Pomoc napadené Ukrajině v tom výčtu finančně ani zdaleka nedominuje, i když část opozice šíří opačný narativ. Toto opravdu není základní finanční problém, ale pokud přijmeme nutnost pomáhat lidem v nouzi, pak se rozumí samo sebou, že musíme o to víc krotit a škrtat nápady uvedené výše. Jenže to neděláme a ani vládní balíček není víc než malým zředěním rozhazovačného tlustého státu.

Jako příklady to stačí. Takže, musíme mít všechno a hned? Nebo by se dal nákup některé z hraček odložit na neurčito?

Chovat se jako zodpovědná rodina by nešlo?

První, co udělá zodpovědná rodina s vyššími výdaji oproti příjmům, je omezení snů o tom, co ještě pořídit a omezení „přebujelého služebnictva“, pokud je. V normálním světě musí následovat nejprve ze všeho škrtnutí všech zbytných výdajů, které ani nepotřebujeme nebo dokonce přidušují aktivity a zhoršují pozitivní pohyb na ose blahobyt-chudoba (36 úřadů, které často ani neznáte, zbytné agendy, selektivní dotace do soukromého sektoru narušující férovou konkurenci a megalomanské plány). Pokud to nestačí, zjednodušujeme, zeštíhlíme a zlevníme správu daní (mít tři daně z příjmu zvané zčásti pojištění je dost podivné), regulace, zákony, nezbytné úřady a tím vším šetříme a současně uvolňujeme ruce lidem pro nové aktivity a zvýšení nabídky, a teprve nakonec (což by při důsledném uplatnění předchozího ani moc nebylo potřeba) škrtáme i část výdajů, jejichž škrty bolí širokou veřejnost.

Pokud jsme v situaci nízkých daní (což nejsme), může levicovější vláda uvažovat i o zvýšení daní, pokud ovšem neslíbila úplný opak, tedy zeštíhlení státu. Stát se přece nezeštíhluje tak, že se občanům víc sebere do státní pokladny. To je protimluv.

Vyšší daně znamenají větší a tlustější stát, tedy více socialismu, nikoliv klasického, ale korporátně dotačního. Ani klasičtí socialisté by s tím nebyli spokojeni, jak s tím může být spokojen někdo, kdo se (nejspíš falešně) označuje za „liberála“? Místo přerozdělování pro nejchudší se přerozděluje perverzně často úplně naopak.

Demokracie nemá být o tom, že slíbíte nezvyšovat daně, na základě toho jste zvoleni a pak slib hodíte do koše a daně naopak zvýšíte. Není to podrývání důvěry v demokracii, ba dokonce v relativně svobodný typ společnosti? Demokracie nemá být o tvářích, ale o programech a jejich plnění, ne o plnění opaku programu. Voliči si to nechají líbit už podruhé?

Chtěli méně socialismu a dostanou více korporátního a pseudozeleného socialismu. Chtěli pestrou nabídku mnoha firmiček a pracovních míst ve městech i na vesnicích a místo toho dostanou korporativistickou koncentraci ekonomické a pak politické moci, k čemuž vede přizabití živnostníků vyššími daněmi hned po předchozím přizabití byrokracií typu EET a kontrolních hlášení a lockdowny. Volba mezi socialismem a socialismem přece není volba.

KAREL MACHALA

P. S. Proč toto všechno? Státní, evropské ani světové finance zcela jistě nefungují podle pohádky Hrnečku vař ani Stolečku, prostři se. Jenže elity a vlády se tváří, že ano.

Což může být a) naprostou neznalostí financí, ekonomie a základní matematiky (nepravděpodobné) nebo b) zkorumpovaností, která nebere ohled na budoucnost našich potomků nebo c) naprostou ideologickou zaslepeností (nepravdědobné masově u všech jednohlasně) nebo d) strachem z někoho, kdo chce např. Evropu zničit zevnitř podivnou hybridní válkou tak, aby to vypadalo jako vlastní rozhodování pro záchranu planety. Třeba je ještě nějaká jiná možnost?