Blogosvět.cz logoBlogosvět.cz logo

Víc zbraní pro Ukrajinu, víc peněz pro Saab

Přechod EU na válečnou ekonomiku


V nedávném rozhovoru pro britský týdeník The New Statesman udeřil americký lingvista a politický filosof Noam Chomsky na hlavičku poměrně zajímavý hřebíček, když poukázal na jeden rozpor ve vnímání konfliktu na Ukrajině: na jednu stranu ze všech stran slyšíme oslavné ódy na neschopnost ruské válečné mašinérie, která se přes všechnu snahu po roce a půl války nedostala za Dněpr, na tu druhou Evropa hystericky volá na poplach ve strachu z údajné ruské hrozby. Chomsky svůj argument ilustroval na příkladu Švédska a Finska, jejichž rozhodnutí vstoupit do Nato je všeobecně prezentováno jako prevence před ruskou rozpínavostí, podle amerického filosofa je však ve skutečnosti pouze dobře načasovaným pragmatickým krokem zemí se silným zbrojním průmyslem. Ačkoliv se Chomského argument může zdát lehce přitažený za vlasy — přeci jen, oba severské národy mají s územními půtkami s Ruskem bohatou historickou zkušenost — zaslouží si ve světle nedávných událostí pozornost.

Konkrétně referuji k vyjádření eurokomisaře pro vnitřní trh Thierryho Bretona, který prohlásil, že EU potřebuje přejít na válečné hospodářství. V praxi to znamená, že Evropská Unie by měla skrze dotační systém napumpovat miliardy eur do zbrojního průmyslu tak, aby ten byl schopen rychle vyrobit hodně munice. Ta má být primárně určena pro armády členských zemí, ovšem vzhledem k tomu, že především nedostatek munice je akutním problémem ukrajinské armády, s kterým jí EU aktivně pomáhá, těžko soudit, kde nakonec náboje skončí. Zajímavé na výroku je to, že ho Breton pronesl v souvislosti s konferencí ministrů obrany EU ve Stockholmu, tedy hlavním městě Švédska, které EU v současnosti předsedá. Ještě zajímavější pak je fakt, že jedním z prvních, kdo na Bretonův výrok reagoval byl výkonný ředitel společnosti SAAB, který prohlásil, že Bretonův cíl je realistický a že jeho společnost se může “dát zítra do pohybu,” pokud se Komise rozhodne. Také dodal, že i Evropská investiční banka se musí “dát dohromady” a začít podporovat evropský obranný sektor.

Švédsko se chová pragmaticky a své současné předsednictví největší lobbingové kanceláře světa evidentně využívá k nasměrování dotačního toku svým firmám. Těžko mu to mít za zlé. Obranné politiky napříč unií se ale významně liší a představa, že veřejné prostředky z Irské nebo Rakouské republiky, které jsou dlouhodobě neutrální, budou v rámci válečného hospodářství využity na dotování zbrojního průmyslu států jako Švédsko, či, že by snad měla takto vyrobená munice dokonce skončit na Ukrajině, je poněkud absurdní. Bylo by to navíc i v rozporu se Smlouvou o Evropské unii, která jasně uvádí:

Politika Unie podle tohoto oddílu [42(2)] se nedotýká zvláštní povahy bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy a které jsou v souladu se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci

Švédsko i Finsko dali svým rozhodnutím vstoupit do NATO jasně najevo, že článku 42, který definuje společnou obranu na úrovni EU, příliš nevěří a NATO jako bezpečnostní rámec preferují. Není tedy zcela pochopitelné, proč by měl zrovna švédský průmysl profitovat z přechodu na válečnou ekonomiku, po které Breton volá.

  • Sdílet: