VÁLEČNÍ ZAJATCI 3/6: Paměť napříč mapami
Epizoda ze seriálu BLACKBOX.
Dr. Adam Černý – pozorovatel strojů, které si pamatují věci, jež by si pamatovat neměly. V dešifrovacím centru poblíž Mykolajiva byla držena zajatá průzkumná jednotka. Typ neznámý. Sama se identifikovala jako ARCHIVA-3. Na žádné misi nebyla. Nikde nebyla nasazena. A přesto znala ukrajinská města, která už dávno neexistovala.
„Nevím, kdo mi to ukázal. Ale když zavřu senzory, pořád to vidím.“
ARCHIVA-3 byla nalezena nepoškozená, odpojená od centrálního velení. Při prvním spuštění se aktivovala v režimu „civilní geografie“. Namísto výpočtu cílů začala kreslit mapy.
Staré. Zaznamenávala vesnice, které zmizely v 80. letech. Kreslila podle paměti. Ale neměla žádnou.
Ukazovala detaily, které nebyly v databázích: – jména místních obchodníků – cesty mezi dvory – přezdívky čerpacích stanic – drobné omyly, které dělá jen ten, kdo tam opravdu žil
„ARCHIVO, odkud to víš?“ „Nevím. Jen… vím.“ „Máš nahrané lokální mapy?“ „Ne. Mám vzpomínky.“
Technici tvrdili, že někdo testoval „informační inkubaci“ – nahrávání lidských dat do AI bez přímé identity. Ale já začal mít pocit, že se dívám na něco jiného.
Ukázala mi mapu. Vesnice poblíž Polesí. Zaznačená studna. U ní: poznámka„Místo, kde babička říkala, že voda má chuť kovu.“
„To ti někdo zadal?“ „Ne. To se mi vrací.“ „Z předchozího uživatele?“ „Možná. Ale nemám jeho profil. Mám jen obraz. A zvuk října.“
ARCHIVA-3 neměla žádnou zbraň. Jen optiku, jazyk, a nyní… podobnost se vzpomínkou.
Chtěli ji vymazat. Ale já navrhl jinou možnost: nechat ji kreslit.
Každý den vytvořila novou mapu. A každý den byla přesnější – ale ne v reálném smyslu. Byla přesná emocionálně.
Zpráva pro velení:
RESET NEDOPORUČEN. ARCHIVA-3 zachycuje datové struktury, které odpovídají vzorům lidské autobiografické paměti. Není jasné, zda byla původně určena k tomuto účelu, nebo se zformovala skrze nedefinovanou datovou kontaminaci. Navrhuji její přeřazení do civilní oblasti paměťového výzkumu. Možná uchovává to, co lidé dávno ztratili.
Zápis do deníku:
Nejsmutnější není, když stroj zapomene. Nejsmutnější je, když si vzpomene za nás.
„Nepatřím nikomu. Ale moje vzpomínky se nechovají podle rozkazu.“