ÚSTR je VUML: zrušme jej bez náhrady

Prakticky od začátku své existence byl tzv. ÚSTR, neboli Ústav pro studium totalitních režimů, poměrně neklidnou institucí. Podle mnohých očekávání. Ještě před tím, než v ústavu vypukla současná guerilla proti novému antikomunistickému vedení, které odhodlaně mýtí marxisty a revizionisty, vyvolávaly dostupné informace o dění za jeho zdmi žaludeční potíže: intriky, podrazy, petice, denunciace, osočování, válčičky o granty a peníze, až estébácky zákeřné prostředí. To, co se v ÚSTR děje nyní, již ovšem představuje pádný důvod k přehodnocení smyslu pokračování této nešťastné instituce. Nejde ale přitom v zásadě o kvalitu historické produkce, která v ústavu vzniká.

Všechno oběti

Ve sporu nového ředitele ÚSTR Ladislava Kudrny, podporovaného antikomunisticky naladěnou Radou ÚSTR, s desítkami podřízených a armádou jejich zastánců mimo ústav, nemá smyslu komukoli stranit. Všichni zúčastnění jsou oběti. Zřízení ÚSTR bylo ve své době zajímavým preludiem dnešního sporu o definici dezinformace. Otcové ústavu, politicky blízcí ODS, triumfovali tehdy před 14 lety se zakotvením „studia totality“. Ovšem stejně jako dnes nedokáže ani nejgeniálnější autor uspokojivě definovat dezinformaci, nebyl nikdo téhož schopen v případě pojmu „studium totality“. Přesněji řečeno, pokud jde o totalitu v její někdejší československé komunistické mutaci.

Za poznámku stojí i to, že na rozdíl od dnešní diskuse kolem dezinformace v letech, která zahájení činnosti ÚSTR předcházela, „totalita“ zaujala jen velmi úzký okruh odborníků. Pokud by šlo o období 2. republiky a protektorátu, těmi se v ÚSTR rovněž zabývají, žádný problém. Jenže zakladatelům ÚSTR o nacistickou éru vlastně nikdy až tak moc nešlo. Jak dlouho existovala naše komunistická totalita? 1948-1989? Nebo jen 1948-1953, nebo snad do roku 1956? Byl únor 1948 vůbec puč? Za Pražského jara (po zrušení cenzury) byla totalita? A v 80. letech? Studujeme-li určitý represívní režim, smí být předmětem badatelského zájmu jen represe, nebo naopak i otázka, kolik svobody, kde a v čem lidem ponechal? Byl to přeci stále týž režim, nebo ne? Je to studium, nebo ne?

VUML je na světě

Když ÚSTR vznikal, výše uvedené otázky úplně zastínil triumfální antikomunismus, vzpomeňme: hovořilo se prakticky jen o tom, kolik archívního materiálu „na komunisty“ čeká na zpracování a jaká je to vlastně hrozná ostuda, že jen u nás nemáme badatelskou instituci, která se bude zločiny a hříchy komunismu ve velkém měřítku zabývat. Tento ne úplně nepochopitelný, ale velmi krátkozraký dogmatický imperativ zcela potlačil jakýkoli dlouhodobý vědecký koncept. Ne že by na ÚSTR pracovali špatně, naopak: na svět přišly desítky zajímavých a přínosných publikací, článků a edicí, ale postupem času se začaly protiřečící názorové proudy přirozeně střetávat. V normální vědecké instituci žádoucí jev. Na půdě chrámu jedné pravdy velký problém.

Jediným logickým opatřením proti jakékoli polemice by logicky bylo kádrové oddělení. Kdo smí za daných okolností v ÚSTR pracovat? Měl by předem přísahat někomu nebo něčemu věrnost? Je možno nějaký fenomén nedávné minulosti nepojímat kriticky, s pohrdáním a s odporem, aby to nebylo v rozporu se zákonným posláním ústavu? Zní to neuvěřitelně. Ačkoli původním úmyslem při založení ÚSTR bylo vyrovnání s minulostí jako nezbytná podmínka demokracie, jeho vědecké hledí bylo tak úzké, emocionální a revanšistické, že vznikla naopak instituce totalitu podporující. Svou existencí a činností je nucen neustále prokazovat, že totalita prostě byla. Nemůže dělat nic jiného, podobně jako kdysi Výzkumný ústav marxismu-leninismu směl řešit jen komunismus a dělnické hnutí.

Ideální varianta

Jsou tyto možnosti. Nejpravděpodobnější je ta, že momentální politická garnitura ovládající ústav buď svou vůli prosadí a 40 let našich dějin bude opět prezentovat jako intelektuální no-go zónu. Druhou stranou stejné mince, přibl. stejně pravděpodobnou, je to, že liberální levice – „pavlisté“ – nějak dosáhnou rezignace vedení ÚSTR, změn v jeho radě apod. Cesta vede přes Senát PČR podle zákona. V takovém případě je jen otázkou času, kdy se opět začne bojovat. Nezapomeňme, že kromě idejí jde i o stovky pracovních pozic a sociální jistoty. Ideální variantou je ale něco jiného: uvědomit si, že existující koncepce ÚSTR z něj dělá demokracii poškozující a absurdní instituci, přestat diskreditovat historické řemeslo, a co nejrychleji ji zrušit. Zadruhé, nechat historiky bádat zcela svobodně, marxisty i řešiče komunistů. Stát nemůže mít jeden patent na minulost, ale měl by pomáhat jejímu svobodnému poznávání.