Starší, uvolněte místa mladším, divoká jízda začíná!

Byla jsem vychovávána k úctě ke stáří. Odmalička mi bylo vštěpováno, že musím staršího člověka slušně pozdravit, v tramvaji pustit sednout, že bych měla babičkám pomáhat s nákupem a tak dále, a tak dále… Přiznám se, že poslouchat rady starších a zkušenějších se mi líbilo pramálo, vždy jsem měla svou hlavu, a nakonec každý se musí sám spálit, aby pochopil. Na druhou stranu jsem moc ráda naslouchala vyprávění rodičů a prarodičů o tom, jak se dříve žilo. Mezigenerační spory vždy existovaly a o tom, zda stáří musí být nutně moudré, by se též dalo diskutovat, nicméně úcta ke starší generaci byla donedávna pevně zakořeněná v naší společnosti.

Neúcta k seniorům se projevuje různými způsoby. Například snížením valorizace důchodů, kterým vláda trestá jednu z nejzranitelnějších skupin obyvatel za svou neschopnost zvládat finanční situaci. Zatímco o snížení platů politiků, které Vít Rakušan prohlásil za pouhé gesto, se prý jedná… Mnohá prázdná gesta nevadí, ale zrovna toto je problém. (dostupné zde)

Senioři dnes nejsou žádoucí, neboť mnozí z nich ještě leccos pamatují a také vědí, že historie se opakuje. Zkrátka je s nimi potíž. Mnohem zajímavější je zaměřit se na tvárnou a snadno manipulovatelnou mládež.

„Negramotní důchodci“ odmítají jít s dobou, obvykle vyznávají konzervativní hodnoty, propadají dezinformacím a nekontrolovaně si přeposílají řetězové e-maily plné dezinformací, které se navíc nekontrolovaně stávají pravdou! Co s nimi, páni sociální inženýři, uděláme? Bývalý ministr školství Vladimír Balaš vyslovil zajímavou hypotézu, studenti by prý měli vychovávat rodiče v kritickém myšlení. (dostupné zde) Děti vychovávají rodiče?! Vzápětí mě napadne tato myšlenka: toto je kulturní revoluce!

Zúčastnila jsem se shromáždění na podporu docenta Ševčíka, který má být odvolán z funkce děkana kvůli nepohodlným politickým názorům. Před budovou VŠE se sešla jen hrstka lidí. Bylo krátce po poledni a horko, tak lidem se asi nechtělo… Když jsem se kolem sebe rozhlédla, zjistila jsem, že, přestože patřím ke generaci „Husákových dětí“, na této akci jsem možná nejmladší. Ocitla jsem se mezi bělovlasými starci a stařenami, přestárlými hipíky a máničkami, bývalými disidenty i významnými umělci. Marně jsem však hledala ty, kteří tam především měli být. Nikde jsem neviděla studenty, kteří by přišli podpořit svého pedagoga! Na pódiu vystoupil pouze jediný student, paradoxně to byl mladý komunista. Starci a komunisté bojují za svobodu slova a demokracii!

A já se ptám, kam se poděla všechna ta revoltující mládež, která v minulosti měnila svět? Dnes je největší punk poslouchat nařízení vlády! V době covidové mladí lidé dodržovali všechna nesmyslná opatření, nosili roušky v lese i při sportu, nechali se testovat a svou paži ochotně nabídli k očkování, aby mohli cestovat, účastnit společenského života, případně vyhrát tenisky či mobil. Později zase s fanatickým zápalem propadli válečnému běsnění, aniž by si uvědomili, že válka není počítačová hra, a navíc v zákopu obvykle není připojení k síti. Mladí dnes nekriticky věří systému…

Čínská kulturní revoluce byla též uměle vyvolána, její hnací silou se také stala mládež, která taktéž chránila stávající režim, a také byla namířená proti starému myšlení, kultuře a tradicím. I dnes se ničí umělecká díla, přepisují nekorektní knihy, odstraňují sochy. Například univerzita v Německu odstranila sochu nahé ženy, protože prý pohoršovala studentky. Nahradil ji duhový otazník. (dostupné zde)

Nechci příliš přirovnávat dnešní situaci k Číně šedesátých let, a to především z toho důvodu, že čínská kulturní revoluce byla velmi krutá a krvavá záležitost, což tato naštěstí není, lynčování je obvykle jen mediální. A pak také v Číně řádila banda čtyř, zatímco u nás řádí banda pěti a kromě toho tady je mnoho dalších rozdílů. Podstata je však stejná, zneužití a manipulace mládeže vládnoucími elitami.

Sociálním inženýrům současné západní civilizace se pomocí moderních technologií, médií a novodobých politických škol podařilo ukrást a znásilnit citlivou duši mladého člověka, která je ve své přirozenosti romantická a plná ideálů. Uměle vytvořené pseudoproblémy nahrazují přirozenou touhu mladých lidí objevovat svět, hledat smysl lidského života a bojovat za ideály. A tak se dnes mladí mohou vyřádit například tím, že se přilepí k čemukoli, zničí umělecké dílo, mohou se také stát hmyzožravci nebo si měnit pohlaví podle nálady. To v nich vyvolává pocit, že za něco bojují, aniž by zavadili o skutečné problémy. A vládnoucí elity tak mají jejich rebelství pod kontrolou.

Výsledkem těchto manipulací je těžce zraněná společnost, jako polámaný strom, vyvrácený z kořenů. Pokud se chceme uzdravit, budeme se muset pokusit najít opět cestu k sobě, vrátit se zpět ke zdravému rozumu a naučit se znovu spolu komunikovat napříč generacemi. V tom spočívá naše síla, se kterou mocní tohoto světa nepočítají. Jejich cílem je totiž rozdělená společnost, protože takové se lépe vládne.

Pod rouškou krásných a vznešených myšlenek, jako je ochrana přírody nebo lidská práva, se skrývá jen odporný byznys, politika, a především zvrácené mocenské ambice a zrůdné plány zrozené v hlavách šílených, „koksem sjetých“ mocipánů. Ostatně obliba bílého prášku prý stoupá i mezi našimi politiky. Psychopatičtí světovládci se rozhodli rozvrátit vše, co je rozumné, přirozené a lidské. Místo toho nám nabízejí perverzi a dekadenci. Je v krásné krabici, zabalená do luxusního papíru, ovšem uvnitř jsou jen zvratky po divoké kokainové párty. Nechtěný dar však můžeme odmítnout…