Skauting je výborný
Jak jsem se (opět) spletla
Moje milované, báječné a dokonalé (jednoduše nejlepší ze všech) děti chodily od malička do skautu. Bylo to moje velké přání, taková ta klasická mateřská kompenzace toho, co jsem já jako malá a mladá moc chtěla a neměla. Skauty jsou dovrovolně dodnes, i jako mladí dospělí. Jsem za to neskonale ráda. Skaut prostě fakt není out. Kvůli mojí hlouposti ale moji potomci o tohleto dobrodružství málem přišli. Ještě že si dcera umí prosadit svou i proti své nejapné matce.
Se stejnou vervou, s jakou jsem jim v Brně hledala první oddíl, jsem jim za covidových dob skautský zápal rozmlouvala. Byla jsem na Junák hrozně naštvaná, v mých očích to byli téměř zločinci, protože nekonali tak, jak jsem JÁ považovala za vhodné. Konkrétně jsem čekala, že se přece musí postavit proti zákazu opustit republiku, který na nás vláda uvalila a jiným (podle mého názoru nehorázným) praktikám vlády. Nechápala jsem, že namísto toho vyráběli "krabičky covidové záchrany".
Dnes považuju svůj tehdejší přístup za nemožný, nesnesitelný a doslova trapný. Jak jsem si jen mohla myslet, že zrovna já mám patent na rozum, že já nejlíp ze všech vím, co se má dělat a co je správné, a ještě vyžadovat, aby stejným způsobem uvažovali druzí, a když tak nečinili, šmahem je odsoudit. Pche, ubohé. Dnes, jak víte (už jsem to psala), děsně lituju, že jsem se covidem vůbec kdy zabývala. Už bych to neudělala a nejradši bych předstírala, že se to nikdy nestalo, že to byla nějaká úplně jiná a úplně bláznivá Vendula Zahumenská. No, doufám, že jsem se aspoň poučila.
S ohledem na popsanou sebereflexi jsem vděčná, že navdzory mé hlouposti to dcera nevzdala. Že se své pitomé matky moc neptala a začala do skautu zase chodit a žít tím a že po velkém úsilí přemluvila i bratra, aby se vrátil. Oběma to neskutečně prospělo. Ve skautu totiž doopravdy najdete něco, co jinde není. Skaut je výjimečný. Skaut mládeži prostě sluší a svědčí. Navíc měli za covidu pravdu oni. Ne já. Achjo, to je ale otrava si tohleto přiznat.
Jediné, na co jsem hrdá je, že jsem dětem neříkala, že já vím, co je pro ně nejlepší, ale uznala jsem, že oni to možná ví líp. Takže skautu můžu být vděčná i za tuhletu mateřskou převýchovu.