Sankce, sankce, sankce...

Nutno říct, že sankce se na Rusku podepsaly opravdu pořádně: mnoho zahraničních investorů z Ruska odešlo (Siemens, McDonald's, CocaCola, apod.) a nejspíš neplánuje se do Ruska zpátky vrátit. Chybějící díly do automobilů, letadel a dalších strojů jsou na denním pořádku.

I přes to ale podle týdeníku se ruská ekonomika nepropadla tak, jak všichni očekávali. Evropské firmy se totiž z ruského trhu stáhly, ale ochotně je alespoň z části nahradily firmy asijské, mj. i turecké. I Rusové si pomohli sami: McDonald's nahradil Strýček Váňa a Chutně a tečka. Ruští podnikatelé, pokud ovšem chtějí a mají na to, mohou slavit žně, protože zmizela konkurence. Dobře je to vidět i na nápojích: CocaCola se zněnila na CoolCola, Fanta na Fancy a Sprite na Street. Množství, kvalita a spokojenost kupujících ovšem zůstává otázkou.

Ruskou ekonomiku ale nad vodou udržely (a pořád drží) dvě věci:

1.) Fakt, že se k sankcím nepřidal zbytek světa (hlavně Čína a Indie), což Rusku umožňuje v určité míře pozastavený export do Evropy obrátit do Asie a naopak chybějící díly z Asie dovážet.

2.) Druhý fakt je ten, že Rusko je světová surovinová velmoc a hlavně Evropa je na něm silně závislá. Nejedná se jen o ropu a plyn, ale také o drahé kovy a hnojiva. Typickým příkladem je společnost Nornikel, těžící v severní Sibiř nikl a palladium. Jedná se o největšího producenta niklu a paladia na světě a patří do desítky nejvýznamnějších producentů mědi. (A to je pouze jedna ruská firma z mnoha.) Pokud by se Evropa natvrdo odstřihla od všeho ruského, budou mít Rusové citelný výpadek v příjmech do státní pokladny, ale Evropa si zahraje na středověk, a to se vším všudy.

Ruská ekonomika založená na vývozu surovin se ukázala být překvapivě stabilní a víceméně odolná vůči sankcím. Lidově řečeno v moderním světě budou suroviny potřeba vždy a všude, a Rusko je v mnoha ohledech zdroj největší. Navíc sankce nejsou pro Rusko nic nového pod sluncem, první protiruské sankce byly vyhlášeny v roce 2014 po anexi Krymu. Z níže uvedeného grafu je vidět, že v roce 2014 ruské HDP mísně kleslo, ale od roku 2016 HDP už znovu roste. Nyní (na grafu není vyznačeno), pod vlivem série sankcí, HDP znovu kleslo a během třetího čtvrtletí byl propad 4 % meziročně.

Co říct závěrem? Zatímco Rusku se daří sankce víceméně obcházet a čím dál tím víc k nelibosti Západu spolupracuje s Čínou, nám Evropanům hrozí, že od 1. února Rusko nedodá do Evropy svou ropu. Putin se rozhodl pomstít za bezbřehou podporu Ukrajiny a za všechny sankce, a vybral si surovinu, na které je svět závislý nejvíc. Použil podobnou taktiku, kterou použily arabské státy v roce 1973, když chtěly donutit USA, aby přestalo podporovat Izrael v jomkipurské válce.

Pro země závislé na dodávkách ruské ropy to bude přímo likvidační, není totiž ropa jako ropa a přestavět třeba takový Slovnaft na jiný typ ropy se zaprvé nemusí ekonomicky vyplatit, a i kdyby se vyplatil, bude přestavba trvat. A čas jsou peníze...

Těžko odhadovat předem, co se bude po 1. únoru dít. Nebude ropa vůbec? Anebo přes různé překupníky se sem ropa dostane, ale za astronomické ceny? Zopakuje se ropný šok z roku 1973?

Jediné, co je jisté, je to, že protiruské sankce ve výsledku daleko dřív zničí evropské autory než toho, na koho byly mířeny. Je to výsledek špatného přemýšlení a plánování? Nebo je to naschvál? Někteří totiž – jako třeba Danuše Nerudová – tvrdí, že (cituji): „...že konflikt na Ukrajině změnu energetického mixu a přechod k udržitelným zdrojům urychlí.“ Budeme tedy zelení za každou cenu? Využívají elity (jezuité, ilumináti, Nový světový řád, Světové ekonomické fórum,... dosaďte si koho chcete) současnou energetickou krizi jako záminku a zástěrku k nastolení „nových a lepších“ pořádků?

Pokud to tak není, kde tedy udělali soudruzi z NDR Bruselu chybu?