Rok Vidláka aneb mimořádně plodný rok pro mě

Vypadalo to na loženou cestu do Sněmovny, ale Bůh má smysl pro humor a také má své oblíbence rád. Takže poslanecké křeslo z toho nakonec nebylo. Byla to zkušenost, lekce, která (jak to tak bývá) ho posílila a vrátila na zem. Vrátila ho zpět rodině a poli a nám čtenářům, vrátila blogera.

Tak to byla malá vzpomínka na letošní událost vnější, kterou žila především média. U mě to bylo jinak.

Letos nám přibyla dvě vnoučata, takže dohromady už máme tři. S tím dvouletým klukem je to opravdu zábava a samozřejmě náročné, a přitom poučné hlídání. Radost z rodičů, jak se svým dětem věnují a jak je to na nich vidět.

Rok opravdu radostný. A také náročný. V práci jsem měl hektické to první období roku, kdy došlo k důležitým změnám, které mi následně významně ulevily, jak časově, tak psychicky.

V březnu jsme letěli se ženou k moři do Egypta a samozřejmě mě ten týden v práci chyběl. Nicméně vše se stihlo včas, pak to pokračovalo dále a přes léto byl poměrně klid. Pracovní „horký“ podzim už byl více v klidu než obvykle.

Kromě toho jsem psal své blogové výlevy, dal dohromady malé knížky z blogování, upravoval své weby, vyzkoušel si Facebook, abych zjistil, že to opravdu není můj šálek kávy. Nicméně nebylo to tak marné, protože mi poskytl určité poznání a zpětnou vazbu, byť jsem tam pobýval jen občas a krátce. A samozřejmě jsem si užíval zahradničení, chataření, turistiky, koupání. A také dětí, i těch nejmenších.

Běžné radosti a starosti, prostě život. Život, jaký si ho uděláš, takový ho máš. Důležité je to prožívání a milosrdná paměť, která už dala zapomenout všem nepříjemným okamžikům v roce. A že takové byly. Bylo potřeba je prožít, přijmout a v důsledku přinesly úlevu, více času a psychické posílení.

Ovšem překážky, problémy, výzvy, průšvihy, ty asi nikdy ze života nezmizí a člověk se k nim musí postavit čelem a nějak je vyřešit a přežít. Naučil jsem se nemít vše pod kontrolou a netlačit na pilu, pak nejste pod tlakem a ve stresu, který si na sebe vlastně šijete sám. Je lepší to nechat volně plynout, ale není dobré to vůbec neřešit a neustále to odkládat, protože vás to dožene.

Takže věnovat tomu nějakou práci, úsilí, přemýšlet o řešeních, ptát se, spolupracovat. Prostě dát tomu svou energii a pozornost, pak se řešení obvykle objeví. Jsou situace, které zpravidla nemůžete ovlivnit, ale můžete ovlivnit svou reakci. Už jen to, že nezpanikaříte, že víte, koho požádat o pomoc, že se nevztekáte a nenadáváte na všechny okolo, je dostačující. Protože po počátečním šoku přichází uklidnění, začnete něco dělat, pro něco se rozhodnete.

Jestli jste to skutečně vyřešil a bylo-li vaše rozhodnutí správné, se dozvíte stejně až pak. Takže zpětně jsem měl celkem úspěšný rok, byť jsem musel překonávat nějaké překážky jak v práci, tak doma. A když na to vzpomínám, tak jsme letos nahradili (kvůli blackoutu) starý mrazák doma, topení na propan butan na chatě (to staré již nešlo zapnout). Samozřejmě to, co tomu předcházelo, příjemné nebylo. Ale tak už to v životě bývá, vždy je něco za něco.

Tak si odpočiňme, než vstoupíme do toho blázince příštího roku, kdy nám byrokraté (jako obvykle) připravili nějaké své „lahůdky“, a jak to bývá většinou „nechutné“. V práci, kterou vykonávám, to budu muset nějak strávit, ale v běžném životě mě to až tak nezajímá.

Ale jestli je něco, co mě motivuje jít do důchodu dřív, je to právě ta byrokracie.