Podíl USA na vzniku Islámského Státu

Hrozba IS stále přetrvává

I po letech rezonuje IS v mediálních výstupech na téma bezpečnost. Proto chci nabídnout krátký pohled do historie.

Rok 2007: Žurnalisté odhalují jméno - Rafed Ahmed Alwan, do té doby neznámé. Chemik, emigrující v r. 1999 z Iráku do USA. Jeho informace o chemickém programu Saddama Husseina slouží jako obhajoba Irácké války. Dne 20. Března 2003 George W. Bush svým rozkazem zahajuje vojenskou operaci v Iráku bez souhlasu mezinárodních společenství a dne 1. Května ji prohlašuje za úspěšně ukončenou. 

Tato válka, jak pozdější vývoj na Blízkém východu ukázal, měla v konečném důsledku násobně větší vliv, než vojenští a političtí experti očekávali. Tato válka měla v konečném důsledku vliv celosvětový a většina současných problémů vyplývajících z migrační vlny z Blízkého východu a bezpečnostní situace na poli mezinárodního terorizmu má kořeny právě v této válce.

Rozsah úvahy neumožňuje podrobnou analýzu genezy uvedeného konfliktu a z něj vyplývajících situací, jak historických, tak současných. Zaměřím se na úzký výsek politických rozhodnutí vládních špiček USA, s přímým vlivem na situaci před, v průběhu a po Irácké válce.  

Původ Irácké války

Do roku 1998 byl Saddam Hussein jedním z nebližších spojenců USA. V roce r. 1997 byla založena organizace Project for new American century, která v r. 1998 v dopise B. Clintnovi žádá vojenský zásah proti Saddamovi Husseinovi. Mezi vrcholové představitelé této organizace, účelově založené jako think tank, patřili:

Dick Cheney - Viceprezident

Donald Rumsfeld – Minister obrany

Paul Wolfowitz – Nám. min. obrany a ředitel Světové banky

Richard Perle – Poradce prezidenta

John Bolton – Velvyslanec při OSN

Lewis Libby – Vedoucí štábu viceprezidenta

Zalmay Khalilzad – Velvyslanec v Afganistanu, Iraku a OSN

Vzhledem k již známému faktu o neexistenci Saddamovho arzenálu chemických zbraní se nabízí osobní motivace nejvýznamnějších představitelů Bushovy administrativy i samotného G. W. Bushe. Skutečné důvody zahájení vojenské operace je možné pouze odhadovat, faktem ale zůstávají skutečnosti, jako personální propojení členů Bushovy administrativy s iniciativou z r. 1998, pokles popularity prezidenta, neúspěšné operace v Afganistanu, neúspěch operací při vyhledávání a eliminaci organizátorů atentátů z 11. září apod.

Bezprostřední poválečná situace             

Irácká válka byla oficiálně prohlášena za ukončenou dne 1. Května 2003. Nastává období, rozhodující pro vývoj jak uvedeného regionu, tak žel i pro aktuální bezpečnostní situaci na Blízkém východě a v Evropě.

Prvním pozitivním aktem bylo přijetí Rezoluce č. 1483 Rady bezpečnosti OSN, která mimo jiné ruší veškeré sankce vůči Iráku, zajišťuje opětovné postavení Iráku jako plnohodnotného subjektu na mezinárodním poli, posiluje roli OSN při poválečném rozvoji Iráku, s právem ustanovení pozorovatele s rovnoprávným postavením vůči představitelům vítězných mocností.

Dalším prvkem bylo jmenování dočasné vlády pod vedením Ghazi Mashal Ajil al-Yawer, která měla dva základní úkoly. Prvním úkolem byla příprava návrhu ústavy, který byl i přes protesty sunitských členů, obávajících se statusu Kurdů, nakonec schválen a následně v r. 2005 i referendem přijat. V této souvislosti je nutné zdůraznit tři články ústavy:

Postavení Kurdů: Uznává vládu Iráckého Kurdistanu jako legitimní vládu Kurdů a zaručuje jejich existenci v rámci federálního státu.

Právo Sharia: Právo Sharia se nesmí uplatnit v případě jeho rozporu se zákonem

Postavení domácích a zahraničních ozbrojených složek (bude podrobeno analýze v dalších bodech)

Druhým úkolem dočasné vlády bylo zajištění chodu základních státních institucí a připravit svobodné volby.

Paralelně k uvedené irácké dočasné vládě fungovala Dočasná mezinárodní vládní koalice, ustanovena 21.4. 2003 a rozpuštěna 28.6.2004. (Coalition Provisional Authority – dále jen CPA) 

Období 18 měsíců fungování CPA bylo pro situaci v Iráku a následné poválečné období, jak v samotném Iráku, tak v sousedních zemích, rozhodující.

Prvním představitelem CPA byl veterán operace Dessert Storm z r. 1991, generál Jay Garner. Osobnost s bohatými zkušenostmi z uvedeného regionu a s nejlepšími předpoklady, danou situaci zvládnout na nejvyšší profesionální úrovni, což prokázal již u programu Provide Comfort v severních oblastech Iráku, zaměřeném na obranu Kurdských oblastí a jejich následné obnovy.

Z nepochopitelných důvodů je ale již po měsíci odvolán a nahrazen Paulem Bremerem. Paul Bremer, člověk bez relevantních zkušeností, úřednického typu, bez zkušeností z krizových oblastí a situací. Bez ohledu na lokální specifika Iráku, jakými byla náboženská a národnostní rozmanitost, kmenová tradice apod., rozhodl se naplnit úkol “deBathizace” do posledního detailu.

Okamžitě po nástupu do svého úřadu vydal bez bližšího seznámení se s lokální situací, dvě nařízení: 

COALITION PROVISIONAL AUTHORITY ORDER NUMBER 1 DE-BA`ATHIFICATION OF IRAQI SOCIETY

COALITION PROVISONAL SUTHORITY ORDER NUMBER 2 DISSOULUTION OF ENTITIES

První nařízení, v rozsahu dvou stránek ve svých 6 bodech v podstatě rozbíjí státní správu. De facto byli propuštěni všichni státní zaměstnanci bez možnosti získání pracovního místa ve státní instituci, včetně ozbrojených složek. Bremer vůbec nepochopil situaci ve společnosti s jednou vládnoucí politickou stranou, kde zaměstnání i na nižších úrovních bylo podmíněno členstvím v politické straně.

Druhý dokument ruší veškeré bezpečnostní složky státu.

Výsledkem výše uvedeného bylo snížení početního stavu armády na 4.100 osob, přičemž oficiálně známý početní stav militantních skupin přesahoval číslo 55.000 členů. Neoficiální počet bývalých členů ozbrojených složek, kteří se po rozpuštění armády koncentrovali do militantních skupin je možné pouze odhadovat. Po zohlednění vojenských ztrát na irácké straně a po zohlednění skutečnosti, že část příslušníků armády přešla do civilního života, stále jsem dospěl k počtu řádově statisícovému.

Výsledkem Bremerových aktů byl stotisícový dehonestovaný zástup bývalých členů ozbrojených složek, bez jakékoli perspektivy se zúčastnit budování nových státních struktur, a to jak ve své profesi, tak v jekékoli jiné, spojené se státní správou.

Tato situace přímo nahrávala radikálnímu řešení ve formě sdružení se ve větší polovojenské jednotky a obsazení území, ve kterém prosadí vlastní ekonomicko – politické zájmy.  

Vývoj v letech 2004 - 2012

Vznik IS se datuje kolem roku 2004 a je velice úzce spojován s jednou z největších věznic USA na území Iráku – Camp Bucca. Do vězení s plánovanou kapacitou 5.000 vězňů bylo podle mnou zjištěných a i částečně publikovaných zdrojů umístěno ca. 24.000 osob. Americké administrativě se buď organizačně nepodařilo, nebo jen jednoduše tomu nevěnovala pozornost, rozdělit vězně podle národnostních, náboženských a politických kritérií. Právě tato skutečnost, později vyhodnocena jako zásadní chyba, byla spouštěcím mechanizmem vzniku prvních organizačních struktur IS. Sdílení společného prostoru islámských radikalistů a bývalých funkcionářů státního aparátu umožnilo spojenectví dvou stran, do té doby zastupující rozdílný pohled na socio – ekonomické uspořádání společnosti. Bývalí představitelé iráckých státních struktur byli vesměs otevřeni světu a odmítali jakékoli formy náboženského radikalizmu. Jejich nespokojenost se situaci v Iráku po svržení Saddama Husseina je ale přiměla ke spojenectví s radikálními silami proti společnému nepříteli.

Ve vězení se potkávají:

Awad Ibrahim al-Badri – vůdce IS, známý pod jménem Abu Bakr Al-Bagdadi

Fadel al-Hayali číslo 2 v IS, Badriho zástupce v Iráku, bývalý vrchní velitel vojenské rozvědky pod Saddámem Husseinem 

Abu Mohammed al-Sweidawi – vojenský poradce IS, vývalý velitel rozvědky iráckého letectva 

Samir Abd Mohammed al-Chlifawi – vojenský poradce IS 

Abdul Wahid Chutnajer Ahmad – bezpečnostní poradce IS,

Abdallah Ahmad al-Meschhandani – zodpovědný za zahraniční aktivity IS 

Faris Raif al-Naima – Vrchní logistik IS 

Abdulrahman al-Afari – řídí a koordinuje vdovský a sirotský program IS

Uvedené spojenectví je příkladem vzájemného doplňování se. Nekoordinované a chaoticky působící radikální jednotky na jedné straně a byrokracii a státní organizaci znalé a profesionálně vyškolené skupiny na straně druhé se spojily a vytvořili jednu z nejnebezpečnějších organizací současného světa. Dokázali dosáhnout úroveň profesionality, organizace a disciplíny umožňující rychlou a efektivní expanzi. Jako příklad je možné uvést dobytí měst Ramadi a Palmýra.

Závěr

Základy struktur budoucího IS se začaly tvořit svržením Saddama Husseina. Chyby, které s odstupem času už přiznává i americká administrativa, především v období bezprostředně následujícím po Saddamově svržení, jestli to byly personální (Bremer), nebo organizační (přes kritiku odborných kruhů přijata opatření), se staly živnou půdou úspěšné organizace radikálních sil.

I přes skutečnost, že Bushova administrativa postupně přesunula zodpovědnost za poválečný vývoj v Iráku na OSN a domácí politické síly, nelze opomenout fakt, že vývoj v Iráku je od roku 2003 de facto řízen USA.

^{Bibliografie:} 

^{- US General Accounting Office report 24.5.2004}

^{- COALITON PROVISIONAL AUTHORITY ORDER NUMBER 1 DE-BA`ATHIFICATION OF IRAQI SOCIETY}

^{- COALITION PROVISONAL SUTHORITY ORDER NUMBER 2 DISSOULUTION OF ENTITIES}

^{- Law of Administration for the State of Iraq for the Transitional Period}

^{- Studie Soufan Group “The Islamic state” by Richard Barret, Nov. 2014}

^{- Vlastní poznámky a rešerše na uvedené téma}