Opravdu je nutné pojmenovávat ulice po kolaborantech s nacisty?

Kyjevský internetový deník „Chmaročos“ (Mrakodrap) informoval 7. dubna 2023 o tom, že přejmenovávání je v plném proudu. Dosud se týkalo 288 případů, většinou jde o ulice, přičemž smyslem toho všeho je odstranit cokoli, co má jakoukoli spojitost s Ruskem. Ano, jakoukoli. Lze pochopit, že Kyjevané nechtějí žít na Majakovského ulici (ruský spisovatel, který se přidal po bolševickém převratu 1917 k rudým). Méně už, že vadí takoví velikáni jako L. N. Tolstoj nebo Puškin. Ale budiž, u nás jsme po válce také neměli pochopení pro označení jmen či náměstí po velikánech německé kultury, třebaže s nacistickým běsněním neměli absolutně nic společného.

Jedna věc je odstraňovat, druhá nahrazovat. Kým bude ten či onen významný Rus nahrazen?

Server „Chmaročos“ uvádí, že v současné době probíhá prostřednictvím aplikace „Kyiv Digital“ anketa, která se týká 27 názvů. Skončit má 16. dubna. V tomto výčtu je i Prževalského ulice nesoucí příjmení ruského armádního kartografa a cestovatele Nikolaje Prževalského (1839-1888), který pro vědce v Evropě objevil ve střední Asii a popsal divokého koně, který na jeho počet nese jeho jméno – počeštěle kůň Převalského.

Prževalský bude tedy nahrazen. Kyjevané mají na výběr z 12 jmen, přičemž odborná komise doporučila pět z nich. Na prvním místě figuruje člověk, který vyvolal pozornost izraelských novin The Jerusalem Post. Server tohoto listu citoval 11. dubna („Kyiv to name street for Ukrainian Nazi collaborator after public vote“) ředitele Ukrajinského židovského výboru Eduarda Dolinského, podle kterého vážně hrozí, že Prževalského ulice bude přejmenována po kolaborantovi s nacisty a jednom ze zakladatelů formace „Waffen-SS Galizien“ Volodymyru Kubijovyčovi. Zmíněnou formaci označují noviny jako ukrajinskou pobočku nacistických vojenských sil.

Podle Dolinského vypadá současný stav hlasování tak, že Kubijovyč zatím vede – má 31%. Osobnosti na druhém a třetím místě dostaly 18 % a 10%.

Podíváme-li se do životopisu Volodymyra Kubijovyče, seznáme, že lidské osudy, stejně jako historie sama, nejsou ani černobílé, ani přímočaré. Tento člověk byl především intelektuál a akademik – kartograf, geograf, historik, encyklopedista. Před válkou a za protektorátu působil dokonce v Praze, v roce 1940 byl jmenován profesorem Ukrajinské svobodné univerzity, která tehdy sídlila v našem hlavním městě.

Vedle toho byl ovšem také ukrajinským vlastencem, podle The Jerusalem Postu silným zastáncem melnykovského (to je protibanderovského) křídla Organizace ukrajinských nacionalistů. V dubnu 1941 (tedy ještě před německou agresí proti SSSR) se dožadoval vytvoření autonomního státu na Ukrajině, v němž by ovšem nesměli žít Židé a Poláci. V době, kdy v Německu a okupované Evropě probíhala hanebná rasová diskriminace Židů a připravovalo se zlo všech zel - konečné řešení (genocida židovského národa), není jeho antisemitismus tím nejlepším vysvědčením pro to, aby po něm bylo cokoli pojmenováno. Byť o tom lidé rozhodnou demokraticky.

Těch politických hříchů má na svém kontě Kubijovyč ovšem víc. Vedle již zmíněných „Waffen-SS Galizien“, s čímž souvisí i jeho ochota chopit se zbraní a bojovat za nacistickou věc, samozřejmě proti Rudé armádě: v březnu 1945 (!) byl pod nacistickým patronátem zformován v Německu Ukrajinský národní výbor, v jehož čele stál ukrajinský gen. Pavlo Šandruk (o něm níže); Kubijovyč byl Šandrukovým zástupcem. Vedle toho držel od roku 1939 do konce války post šéfa Ukrajinského ústředního výboru, který v okupovaném Polsku spolupracoval s nacistickými orgány (byl jim podřízen a jimi kontrolován; byť šlo o organizaci nepolitickou).

Pojďme k dalším jménům doporučeným na seznamu. U některých z nich opět narazíme na jejich kontroverzní minulost.

Andrij Norov – kapitán ukrajinské armády. Zahynul v březnu 2022 při obraně vlasti během ruské agrese.

Michael Strenk – seržant US Army ukrajinského původu. Narodil se 1919 v Jarabině na dnešním severovýchodním Slovensku, zahynul v březnu 1945 během válečných operací v Pacifiku.

Ljudmila Foya – za války podzemní bojovnice a agentka Ukrajinské povstalecké armády (tzv. banderovci), později dvojitá agentka (naverbovaná tehdejší sovětskou tajnou službou NKGB), v protibolševické aktivitě banderovských skupin pokračovala i po válce. Zabita byla při střetnutí své skupiny s bezpečností sovětského režimu v roce 1950.

Generál Pavlo Šandruk – jako voják sloužil v carské armádě, později jako jeden z velitelů armády Ukrajinské lidové republiky (1917-1921) a důstojník Polské armády. V letech 1940-1944 v civilu, bohužel v březnu 1945 přijal funkci šéfa výše zmíněného a v Německu ustaveného Ukrajinského národního výboru a velitele Ukrajinské národní armády, která měla po boku nacistů integrovat všechny ukrajinské formace, která ve válce bojovaly proti Sovětům, pod jednotné velení. Ovšem válka v Evropě skončila za dva měsíce a s nimi i tyto pošetilé plány změnit něco na triumfálním vítězství Spojenců.

Co dodat ke kyjevskému hlasování v tomto konkrétním případě? I když stojí člověk plně na straně Ukrajiny a podporuje její spravedlivý a statečný boj proti ruské agresi (což je i případ autora tohoto článku), nemůže se vyhnout otázce. Opravdu je nutné pojmenovávat ulice po tak kontroverzních postavách, které se prokazatelně diskreditovaly spoluprací s nacistickými zločinci?

Ne, v některých aspektech nám Ukrajinci naši podporu nikterak neusnadňují.

Hlavní zdroje: Informace na webu „Chmaročos“ ZDE/Článek na webu The Jerusalem Post ZDE