Nová anglikánská arcibiskupka – promarněná příležitost?
Církve v 21. století
Letos o půlnoci 7. ledna vstoupila v platnost rezignace nejvyššího duchovního představitele Anglikánské církve, canterburského arcibiskupa Justina Welbyho. Jméno jeho nástupce jsme se dozvěděli 3. října.
Není to ale nástupce, nýbrž nástupkyně. Na stolec sv. Augustina usedne poprvé v historii Anglikánské církve žena. Sarah Mullallyová, dosavadní biskupka londýnské diecéze. Slavnostní potvrzení její volby se má konat v londýnské katedrále svatého Pavla 28. ledna 2026. Slavnostně uvedena do úřadu bude v březnu 2026 na ceremoniálu v canterburské katedrále.
Jistěže její volba je přelomová, když to vyjádřím v maximální možné nadsázce, asi jako kdyby římským papežem se stala žena. Což je samozřejmě nesmysl, ovšem Anglikánská církev je v tomto směru nesrovnatelně liberálnější. Leč nejen v této věci – a to je zdrojem rozdělení uvnitř celosvětového Anglikánského společenství, které sdružuje anglikánské církve, přičemž Anglikánská církev (Church of England) je její významnou součástí a její duchovní hlava, canterburský arcibiskup, platil donedávna za „prvního mezi rovnými“ (asi jako v pravoslaví má stejné postavení ekumenický patriarcha konstantinopolský). Zdrojem nesouladu jsou liberální a progresivistické trendy zejména v západních anglikánských církvích, zatímco globální Jih hájí tradiční, pravověrné anglikánství založené primárně na učení Bible. Abychom ale nechodili kolem horké kaše, jeden z hlavních rozporů se týká sexuální etiky. Zatímco liberální církve jsou vstřícné k homosexuálním svazkům (a z nich vyplývající homosexuální intimitě), pravověrní anglikáni se drží striktně biblického učení, které říká, že manželství je svazek pouze mezi mužem a ženou a homosexuální intimitu považuje za hřích.
Část tradicionalistů také drží biblický názor, že biskupem (a tedy i arcibiskupem) může být pouze muž. Vycházejí přitom z dopisů apoštola Pavla, jednoho ze sloupů prvotní křesťanské církve, který svému spolupracovníkovi Timoteovi napsal: „Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý*, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? (1. Timoteovi, 3.kapitola).“ Také spolupracovníkovi Titovi napsal něco podobného. Biskupové či presbyteři (starší) mají být „bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost. Neboť biskup má být bezúhonný jako správce Božího domu. (Titovi, 1. kapitola).“
* Poznámka. Učí-li Bible, že biskup má být „jen jednou ženatý“ a má mít rodinu, pak je zřejmé, že povinný celibát, jak ho vyžadují některé církve, je nebiblický.
V Anglikánském společenství jsou nositeli pravověrného anglikanismu dvě „instituce“. Hnutí GAFCON (Globální konference o budoucnosti anglikánství) a GSFA (Společenství anglikánských církví globálního Jihu). Obě se na svých internetových stránkách k volbě Sarah Mullallyové vyjádřily – a obě negativně. Proč? Protože novou arcibiskupku považují za stoupence liberálního křídla v Anglikánské církvi, vstřícnou k žehnání homosexuálním vztahům. Existující názorové napětí se tedy sotva podaří zmírnit.
Vyjádření hnutí GAFCON
Jeho autorem je Laurent Mbanda, předseda Rady primasů hnutí GAFCON a primas Anglikánské církve Rwandy. Úvodem konstatuje že zvolení Sarah Mullaové přijal GAFCON s bolestí, protože byl vybrán duchovní vůdce, který stávající rozdělení ještě více prohloubí. „Po více než sto padesát let působil arcibiskup z Canterbury nejen jako primas celé Anglie, ale také jako duchovní a morální vůdce Anglikánského společenství,“ píše Laurent Mbanda a s trpkostí konstatuje, že kvůli selhání několika po sobě jdoucích arcibiskupů již tento stolec nemůže být považován za věrohodného vůdce všech anglikánů, a už vůbec ne za symbol jednoty. Připomíná platnost závazku Kigali z roku 2023, kde GAFCON oznámil, že nebude nadále uznávat arcibiskupa z Canterbury ani jako tzv, nástroj společenství**, ani jako „prvního mezi rovnými“ ve vztahu k ostatním primasům. Něco takového lze považovat za zásadní známku rozkolu.
** Dalšími třemi nástroji jsou Lambethská konference, shromáždění primasů a Anglikánská poradní rada.
Dále Laurent Mbanda napsal, že GAFCON doufal, že jako nový arcibiskup bude vybrán někdo, kdo přinese jednotu do rozděleného Anglikánského společenství. „Bohužel se tak nestalo,“ hodnotí volbu a pokračuje: „Třebaže někteří vítají rozhodnutí postavit biskupku Mullallyovou jako první ženu do čela Canterbury, většina Anglikánského společenství je stále přesvědčena, že Bible vyžaduje výhradně mužský episkopát (viz výše). Proto její zvolení neumožňuje, aby arcibiskup z Canterbury sloužil jako symbol jednoty uvnitř společenství.“ Autor vyjádření, která má formu dopisu věřícím, považuje za její vážné selhání, že při biskupském svěcení v roce 2015 dala slib, že bude bojovat proti všem cizí a bludným učením odporujícím Božímu slovu, avšak místo toho opakovaně podpořila nebiblickou a revizionistickou nauku o manželství a sexuální morálce. „Když se jí v roce 2023 jeden novinář zeptal, zda je intimita v homosexuálním vztahu hříšná, odpověděla, že některým takovýmto vztahům je možné požehnat. Sama hlasovala pro to, aby v Anglikánské církvi bylo umožněno žehnání homosexuálním svazkům,“ uvedl a zdůraznil, že církvi byla Bohem svěřena autorita ustanovovat obřady a řešit věroučné spory, ale není jí dovoleno nařizovat něco, co je v rozporu s Božím Slovem. „Církev nemůže žehnat tomu, co Bůh odsoudil***, ani to schvalovat – a právě k tomu Sarah Mullalyová jako biskupka přispěla.“
*** Laurent Mbanda odkázal na slova neizraelského proroka Bileáma, zapsaná ve 24. kapitole biblické knihy Numeri: „I kdyby mi Balák (moabský král, který chtěl, aby Bileám proklel lid Izraele) dal svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit Hospodinův rozkaz a učinit z vlastní vůle něco dobrého nebo zlého. Budu mluvit, co řekne Hospodin!“ Smysl je zřejmý: církev nemůže svévolně měnit zásadní Boží příkazy.
Autor vyhlášení soudí, že zvolená arcibiskupka Mullallyová při obraně pravověrné víry selhala a je spoluviníkem zavádění učení a praktik, které překrucují jak smysl Písma, tak historický a konsensuální výklad nauky církve, a proto nemůže sloužit jako vůdce Anglikánského společenství. A sdělil zásadní informaci: „Vedení Společenství tak přejde do rukou těch, kdo hájí pravdu evangelia a autoritu Písma ve všech oblastech života.“ Co to znamená? Podle Lautenta Mbandy se volbou Sarah Mullallyové Canterbury vzdalo své vedoucí autority. Obnova Anglikánského společenství je podle něj nyní v rukou hnutí GAFCON, které svolává pravověrné anglikánské biskupy na příští rok do nigerijské Abudži na Biskupské shromáždění G26. Má to být nejvýznamnější setkání věrných anglikánů od roku 2008, kdy se konala první konference hnutí. Co přinese, uvidíme.
Závěrem lídr hnutí GAFCON slibuje, že se bude za Sarah Mullallyovou modlit, aby ve chvíli, kdy na sebe bere tíhu historického církevního úřadu činila pokání a upřímně spolupracovala s vedením hnutí GAFCON na obnově narušené jednoty Anglikánského společenství.
Vyjádření GSFA
Podepsán pod ním je Justin Badi Arama, předseda organizace a primas Episkopální církve Jižního Súdánu. Také on konstatuje, že volbu Sarah Mullallyové považuje GSFA za promarněnou příležitost ke znovusjednocení a reformě Anglikánského společenství. Připomněl, že letos v červnu zaslali otevřený dopis nominační komisi pro volbu arcibiskupa z Canterbury, v němž naléhali na to, aby nástupcem Justina Welbyho byl někdo, kdo bude zastávat pravověrnou víru sdílenou velkou většinou anglikánů po celém světě. „Jsme proto hluboce zarmouceni tím, že osoba, kterou mnozí stále vnímají jako duchovního vůdce nyní asi 100 milionů anglikánů po celém světě, sehrála vedoucí roli v odklonu Anglikánské církve od anglikánské tradice a jasného učení Písma v otázkách manželství a sexuality,“uvedl Justin Badi Arama a připomněl, že když Generální synod Anglikánské církve v únoru 2023 otevřel dveře žehnání svazkům osob stejného pohlaví, bylo to mnohými popsáno jako okamžik naděje. „Pro nás to byl žalostný okamžik, neboť věříme, že Ježíšovo učení a celé Písmo je pro naplněný lidský život zásadní, a to jak nyní, tak i na věky, a nemělo by se přizpůsobovat tlakům té či oné kultury.“ Zdůraznil, že stále platí předloňský postoj GSFA, že církve v tomto společenství působící již nemohou uznávat canterburského arcibiskupa jako „prvního mezi rovnými“ a vůdce globálního společenství. To se nyní týká i Sarah Mullallyové.
GSFA hodnotí současný vývoj jako pokračování krize, která Anglikánské společenství provází už čtvrt století. A přichází s řešením: „Aby se tento stav napravil, nabízí GSFA všem pravověrným provinciím (církvím) vytvoření rámce smluvních vztahů, které by vycházely z jasného závazku k pravověrnému anglikánskému učení a vzájemné odpovědnosti. Tento rámec naléhavě doporučujeme celému Společenství.“
Jak patrno, nově zvolená arcibiskupka Sarah Mullallyová nemůže být řešením problémů v Anglikánském společenství, protože sama je jejich zásadní součástí. Zápas o charakter této globální křesťanské denominace bude i nadále pokračovat. Je jen malá naděje, že by došlo mezi oběma tábory k usmíření, protože v některých duchovních záležitostech není kompromis možný. Resp. není možný pro ty, kdo považují autoritu Božího Slova za hodnotu, kterou nelze jakkoli devalvovat. To je pravděpodobnější úplný a definitivní rozchod mezi tradicionalistickým a liberálním táborem. Čas ukáže.
●
Podklady:
https://gafcon.org/communique-updates/canterbury-appointment-abandons-anglicans/