Jedni nebožáci měli tu smůlu, že bydleli příliš blízko fotbalového hřiště, na kterém se scházela nejrůznější individua a při veledůležitých nedělních mačích typu FK Horní Dolní proti SK Dolní Horní vydávala spoustu šíleného rambajzu. Šlo zejména o "hluk způsobený tlučením do bubnů a užíváním trubek, hlučným komentováním fotbalových zápasů, hlasitou reprodukovanou hudbou a hospodskou zábavou." Mám radost, že takové trapné, bezohledné a neurvalé zábavě zatnul Nejvyšší soud tipec (snad).
Nejvyšší soud měl několik dobrých poznámek, které by si měli vzít k srdci nejen "sportovci", ale taky všichni ti, co si myslí, že zrovna na jejich úžasné "Highway to hell" či betelný hitovky Argemy typu "Tohle je rá-á-áj" je okolí děsně zvědavé i ve tři ráno, protože přeci "se bavíme, ne asi, klídek, Hostan teče proudem a všichni chtějí po kalíšku, po kalíšku, joj!"
Konrétně se v rozsudku dočteme:
Při posuzování žaloby na ochranu proti rušení hlukem je třeba vzít v úvahu místní poměry, intenzitu hluku a to, zda jde o rušení jednorázové, opakované nebo úmyslné...Vychází-li rušení hlukem z jednoho místa a je-li mezi jednotlivými rušebními skutky i časová souvislost (tedy nejde-li o opakování hluku až po létech či mnoha měsících), pak je třeba je považovat z hlediska obrany proti imisím za jediný skutek... ale je třeba hluk hodnotit jako celek, tedy zvážit, nakolik je žalobkyně rušena celkovým hlukem pocházejícím z nemovitosti žalovaného. Takže i kdyby bylo možné některé dílčí imise hodnotit tak, že nejsou natolik intenzívní a žalobkyně je musí snášet, v celkovém kontextu všech imisí se mohou jevit jako nepřiměřené. Tak např. provoz letního kina čtyřikrát „za sezonu“ (zjevně v letních měsících) by jistě v závislosti na konkrétních podmínkách bylo možno hodnotit jako – z hlediska obtěžování hlukem – přijatelný, v kontextu s večerním a nočním hlukem vyvolávaným hosty provozovny tamtéž a hlukem způsobeným používáním hudebních nástrojů a zesilovací aparatury při fotbalových zápasech by již mohl vést k závěru o podstatném omezení obvyklého užívání pozemků žalobců.
Nejvyšák doplnil svoje úvahy takto:
Statutární zástupce žalovaného před odvolacím soudem uvedl, že ve „Stánku na hřišti“ (název bufetu) bývají „akce“ „tak dvě až tři za sezónu, dělají se tam i další akce, školení, semináře, schůzky různých spolků, nedávno si klubovnu pronajal prodejce vína“. Žalobci volali v souvislosti s provozem stánku i policii, pak byla hlasitá hudba ukončena až v pozdní
večerní hodině. Přidají-li se k tomu 4 představení letního kina, pak v "sezoně“ (blíže nevymezené, patrně v letní) by mohlo jít o takový počet případů nočního rušení, který už by mohl vést k nikoli nepřiměřené úvaze o rušení nad obvyklou míru. K tomu je třeba přičíst i fotbalová utkání, při kterých k rušení dochází."
Důležitá je tato úvaha NS:
Poměry ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. jsou jak místní, tak druhové (např. při obtěžování provozem restaurace se přihlíží jak k poměrům v místě, tak i k poměrům obecně daným při provozu určitého druhu restaurací). Bude-li však obvyklá míra obtěžování hlukem v daném místě vyšší, než je míra obvyklá v jiných obdobných lokalitách (např. v obytných sídlištích), přičemž tato vyšší míra bude způsobena jednáním, pro které není území v takových lokalitách určeno (např. hlučné hudební produkce v obytné zástavě či v její blízkosti), bude pro posouzení věci rozhodující nižší míra obtěžování obvyklá v obdobných místech; místní zvyklosti v tomto případě nejsou rozhodující... Tedy to, že se určité obtěžující jednání narušující výkon vlastnického práva jiných osob stává „normou“, neznamená ještě, že je chráněno jako přípustná imise.
To je docela dobrá zpráva. Znamená to, že to, že žijete mezi burany ještě neznamená, že si musíte nechat jejích móresy líbit. Snad se toho soudy budou držet (i když to tak zatím v jiných případech nevypadá). Podobných nevycválanců, co dělají druhým ze života peklo jen proto, že se chtějí bavit nebo vydělávat, je totiž docela dost.
Až bude někdo naříkat, že soud se zastal zapšklých zlých lidí, co nepřejí maldým ani trochu povyražení a sportu, je třeba upozornoti, že NS taky řekl:
Veřejný zájem na provozování sportu a sportoviště, který je při posuzování míry přiměřené poměrům potřeba zohlednit... ještě neznamená, že je s odkazem na tento zájem hájeno i nadměrné povzbuzování za pomoci bubnů a hudebních nástrojů a používání zesilovačů zvuku při hudební produkci spojené s fotbalem, resp. i nepřiměřeně hlasité a intenzívní komentování zápasů. Takové zdroje hluku lze tolerovat, neomezují-li podstatně obvyklé
užívání sousedního pozemku. Společenský zájem na provozování sportu lze zohlednit, především pokud jde o přirozené jevy spojené s fotbalem, za takové jevy se přitom považuje hluk způsobený míčem, komunikace hráčů mezi sebou a s trenérem, píšťalka rozhodčího, povzbuzování týmů diváky apod...V dané věci sice odvolací soud poukázal na veřejný zájem na provozování sportu a sportoviště, nicméně nebylo by správné tento veřejný zájem vztahovat i na hlučné produkce, které nejsou pro fotbal nezbytné.
Věc ještě není definitivně rozhodnuta, vrací se zpět na krajský soud.
Podle rozsudku NS ze dne 27. 8. 2025, čj. 22 Cdo 387/2025-711.
