Neamerický Západ: střízlivění po dekádách freeloadingu
Západ
Západ, který není Amerikou, se probouzí s kocovinou. Ne po jedné bujaré noci, ale po několika desetiletích pohodlného freeloadingu – bezpečnostního, energetického, geopolitického i mentálního. Účet právě přišel. A není malý.
Po skončení studené války si velká část Evropy zvykla na jednoduchý model:
bezpečnost zajišťuje Spojené státy americké,
energie přitéká levně zvenčí,
výroba se přesune tam, kde je to lacinější,
hodnoty se vyvážejí slovně, ne činy.
Vznikl systém, kde se morální sebevědomí pěstovalo na úkor reálné moci. Zbrojení bylo „nepopulární“, soběstačnost „nemoderní“ a strategické myšlení „podezřelé“. To vše pod ochranným deštníkem NATO, jehož páteř – přiznejme si to – byla americká. Freeloading funguje jen do chvíle, kdy hostitel zvedne obočí. A to se stalo. Amerika – unavená rolí světového tatínka – začala klást nepříjemné otázky: Proč platíme víc? Proč chráníme víc? Proč riskujeme víc?
Současně se svět přestal chovat podle západních powerpointů. Čína nehledá uznání v hodnotových debatách, ale v moci, kapacitě a trpělivosti. Globální Jih se dívá pragmaticky: kdo dodá, ten vládne. A Evropa? Ta najednou zjistila, že nemá armády, nemá energie, nemá průmysl v rozsahu, na který byla zvyklá – a hlavně nemá plán B. Střízlivění vždy bolí víc než opilost. Najednou se mluví o:
povinných výdajích na obranu,
návratu výroby,
energetické realitě místo energetických snů,
a hlavně o odpovědnosti, kterou nelze outsourcovat.
Neamerický Západ zjišťuje, že suverenita není status, ale práce. A že „hodnoty“ bez schopnosti je bránit jsou jen marketing. Možná jsme svědky konce jedné éry: éry, kdy Evropa ráda poučovala svět, zatímco životně důležité funkce delegovala jinam. Přechod k dospělosti nebude elegantní. Bude drahý, konfliktní a politicky nevděčný. Ale nevyhnutelný.
Buď se neamerický Západ naučí nést vlastní váhu, nebo se smíří s rolí kulturní rezervace – hezké, hlasité, ale strategicky bezvýznamné. Freeloading není morální selhání. Je to strategická lenost, která se trestá vždy se zpožděním. Teď ten okamžik přišel. A otázka už nezní, kdo za to může, ale: Zda je Západ bez Ameriky schopen být znovu Západem – nejen v řeči, ale i v činech. Protože realita je neúprosná: Svět nečeká, až se vyspíme.
Čtete na podobné téma: