Na sklonku roku 2025
Osobní
Že budu letos na Silvestra hrabat kolem domu sníh, to jsem si opravdu nemyslel. Na Štědrý den nic – až teď. Dokonce jsem musel sáhnout po hrablu opakovaně. I tak se ale zdá, že marně. Na západě Čech padá nepřetržitě.
Daleko na východě už rok na datumovce přetočili, ve střední Evropě zbývá několik posledních hodin. Klábosíme se ženou, když náhle zvolá:
„Jé, na něco jsme zapomněli! Na pivo k utopencům.“
To nebyla jen informace. To byl pokyn. Vietnamská večerka je naštěstí hned za rohem.
Sotva jsem se vrátil, odbíjely údery na obřím zvonu Bosingak v Soulu půlnoc. Hodinu po hodině se rok 2026 přibližuje s každým časovým pásmem k nám.
Pivo se chladí, recept na utopence jsme před Vánocemi dostali od manžela vnučky. A hned jsme se pustili do přípravy. Základem jsou kvalitní farmářské špekáčky a ty se sehnat podařilo. Na premiéru kulinářského umu mé ženy se oba těšíme. Pak nás čeká poslat zprávu příbuzným do Prahy, jaké doopravdy jsou. A uznejte – zapíjet je šampaňským, to by vážně nebylo ono. Tak jako bez soli to není ono, jak víme z národního pokladu, pohádek Boženy Němcové.
Rok 2025 končí. Jaký byl? Ne, tomu se dnes věnovat nechci. Alespoň ne v politice. A v osobním životě? Nejsmutnější byla ztráta mladší sestřenice. Člověk si mimoděk uvědomí, že se začíná kácet v našem lese. Dosud jsme chodili na pohřby rodičům, nyní… Čas dal žalu tvář. Ale také radosti. Vnučce a jejímu manželovi se narodila dcera; jsem děd praděd. Zvláštní pocit.
Na sklonku roku 2025 se sluší vyjádřit především vděčnost. Jak nedávno, na setkání naší třídy ze základní školy po bezmála 55 letech, řekl bratr zemřelé sestřenice - každý rok, který nám byl dán poté, co jsme se dozvěděli, že máme onkologický nález, je dar. Čas navíc. Používám množné číslo, protože stejnou nemocí jsme byli postiženi oba. Jsme tady, díky Boží milosti. A dá-li On, oslavíme oba v roce 2026 sedmdesáté narozeniny.
Jaký bude nadcházející rok? V privátním životě nevíme, ve světě neočekávám mnoho dobrého. K přílišnému optimismu neshledávám důvod. Prožíváme zvláštní dobu. To, co platilo po staletí, neplatí, slovo krále, ať je to kdokoli, už není zákonem v dobrém slova smyslu, pravda se mísí se lží, vytrácí se slušnost, respekt k druhému, tolerance, dobrá vůle – viz úroveň diskuse na českém internetu. Že to jinde není lepší, nám moc nepomůže. Úroveň politiků odráží úroveň společnosti, proto ten pesimismus.
Co s tím? Bible říká: „Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. (Prorok Malachiáš, 3. kapitola).“ To je principiální řešení. Kdo o to má ale dnes zájem?
Jako jeden z autorů Blogosvěta se loučím na sklonku odcházejícího roku písní, která patří k mým nejoblíbenějším. Její poselství pro mě hodně znamená. Odkaz zde:
https://youtu.be/abLpke7TUe4?si=2Hwhhz25fG6gqgK1
P. S. Utopence byly excelentní. Patřičně pikantní, k Silvestru jako stvořené...