My lidé zde na Zemi máme svoji určitou dosaženou úroveň
Radost 24 - Země má svoji dosaženou harmonii
Když bychom uměli změřit úroveň člověka: jeho láskyplnost a moudrost, zjistili bychom, že jsme v tom velice rozdílní. Že určitou úroveň má každý z nás a tudíž i každý národ, že národy jsou ve své moudrosti a láskyplnosti na vyšší či nižší úrovni, vyjádřeno matematicky: všichni jednotlivci jsme svou kvalitou projevů někde mezi nulou a sty procenty a když úroveň příslušníků národa zprůměrujeme, dostaneme úroveň toho či toho národa. A byť toto vědci dosud nedovedou udělat, neznamená to, že to nejde. Jde to, protože nejsme jen tvorové z masa a kostí, ale oplýváme všichni dalším rozměrem: duchovním, myšlenkovým. Jsme – stejně jako všichni všechno kolem – prosyceni energií lidských myšlenek, v nichž se odvíjejí naše lidské životy podle toho, zda upřednostňujeme myšlenky dobré nebo zlé, zda pomáháme nebo ubližujeme.
Nejde o to, kolik máme peněz na kontě, kolik vlastníme domů a aut. Naše úroveň nemusí být běžně vidět očima, a přesto to může být to nejdůležitější, co máme...
Jako celku se nám nežije právě lehce, neexistuje domluva mezi národy, bohatí dál bohatnou – a naproti tomu mnozí umírají hlady. Dáváme peníze na zbrojení, abychom byli schopni vystrašit, případně i zabít druhého člověka a chybí léky na nejzákladnější nemoci pro děti i dospělé. Dovolujeme kastovat lidi na důležitější a podřadné.
Až když si začneme vážit možnosti žít v dobru a pomáháme dobru, začne se náš život odvíjet dobrou cestou: dojde nám, že život je fér, že máme všechno co potřebujeme, přesně to, co si zasloužíme a jsme tu proto, abychom dobré věci podporovali. Že jsme se narodili v pravý čas a na správném místě: přesně mezi ty lidi a v té době, kde máme největší šanci realizovat skrze své pozemské dny co nejvíc dobra – a to bez ohledu na vnější svět.
Co se děje vně nás, nám přestane určovat, zda budeme smutní nebo veselí, zda se budeme cítit dobře nebo bledě. Vnější život (život vně nás) bude tím, čím skutečně je: bude jen kulisami. Úplně stejnými kulisami jaké jsou v divadle a náš život se v nich bude odvíjet. Jen s tím rozdílem, že scénář našich kroků – co uděláme, co řekneme, co si budeme myslet – ty nám nikdo nebude předepisovat, svůj život budeme inscenovat, tvořit sami.
Radost bude tryskat z našeho nitra z poznání, jak je vše geniální a my jsme toho aktivními spolutvůrci.
Teď jsme si vzpomněla na zážitek z doby minulé, kdy jsem se trápila po rozchodu s mým milým, se kterým jsme sice každý dle svých sil snažili, ale k ničemu pěknému jsme vztah nedovedli. A mě rozchod moc bolel, trápila jsem je ukrutně. Jak jsem se tak topila v lítosti a smutku, tak jako by mě mezi dva prsty uchopila jakási nadlidsky veliká bytost, prohlížela si mě nevěřícíma očima, nechápala, co to dělám. Cítila jsem se jako odporný hmyz, kterého se štítila, držela si mě od těla a hovořila ke mně toto: „Ty nežiješ radost? A kde jsi ji hledala? Vně sebe?“ Jako by jí nešlo na rozum, co to dělám, kroutila u svých slov hlavou. Rozesmála jsem se na celé kolo z geniality žití, z pravdy o životě, která je tak prostá!... a bylo po smutku.
Radost netryská z okolí, radost máme všichni v sobě, je naší lidskou podstatou – když začneme nacházet spojení s Moudrostí (s Bohem) v sobě.
Tak si radost hýčkejme, a nejenom v celém nadcházejícím roce, ale ve všech našich inkarnacích. Teď jsme tady, příště zas někde jinde, a byť jsme momentálně na Zemi, kde je úroveň lidstva z možných sta procent dosud jen přibližně ve třech čtvrtinách, a k úplné harmonii nám ještě mnohé chybí, přikládejme své radostné - láskou a moudrostí prosycené činy - k ostatním takovým.
To je smyslem bytí: zde - a navždy.