Miroslav Tyrš: Estetika pohybu i národa
Sokol
Miroslav Tyrš je známý hlavně jako zakladatel Sokola. Ale jeho vliv byl daleko širší – patřil k těm, kteří dokázali propojit tělovýchovu s estetikou, filozofií i kulturním životem. V jeho pojetí byla krása nejen otázkou umění, ale i tělesné kultury a občanského života.
Tyrš vycházel z řeckého ideálu kalokagathie – spojení krásy a dobra. Krása pro něj nebyla oddělená od etiky. Praktická aplikace?
tělesná cvičení měla formovat nejen svaly, ale i charakter,
estetika pohybu byla zároveň morálním cvičením,
jednotlivec se měl stát krásným i dobrým zároveň.
Tento princip se stal jedním z pilířů Sokola: cvičení bylo chápáno jako prostředek k harmonickému rozvoji celé osobnosti. V eseji Tělocvik v ohledu estetickém (1873) Tyrš stanovil pět estetických nároků na pohyb:
jasnost a určitelnost,
úplnost,
souměrnost a proporčnost,
návaznost částí,
ladnost.
Tím vytvořil jakýsi „metr krásy“ pro cvičení. Prakticky to znamenalo, že tělocvik nebyl jen dril, ale měl být i ladný a oku příjemný – proto sokolské slety působily jako umělecká podívaná. Tyrš viděl estetickou hodnotu i v synchronizovaných hromadných cvičeních, kde se jednotlivci spojují do jednotného rytmu. Vzniká tím „viditelná značka společné duše“, symbolizující kázeň, bratrství a jednotu. To se stalo typickým znakem sokolských sletů – pohyb nebyl jen sportem, ale i uměleckým a politickým symbolem národní jednoty.
Kromě tělocviku se Tyrš zabýval také výtvarným uměním a architekturou. Aktivně se vyjadřoval k výzdobě Národního divadla, hodnotil sochařská díla i malby Josefa Mánesa. Nešlo jen o teoretizování – navrhoval konkrétní řešení, jak má výzdoba působit esteticky i symbolicky. Díky jeho zapojení mělo umění v Čechách nejen národní, ale i estetickou kontinuitu. Tyršovy estetické názory měly dlouhodobý dopad:
formovaly metodiku tělocviku, která se učila podle estetických kritérií,
ovlivnily výtvarnou kritiku a dějiny umění (inspiroval i osobnosti jako Max Dvořák či Josef Cibulka),
vtiskly sokolským cvičením charakter uměleckého díla – pohyb se stal vizuálním symbolem národního společenství.
Tyrš dokázal, že estetika není jen akademická disciplína, ale může mít praktické důsledky v tělesné výchově, národní politice i uměleckém životě. Jeho důraz na ladnost, souměrnost a kalokagathii proměnil pohyb v kulturní symbol a vytvořil most mezi krásou a občanskou odpovědností. Dnes, kdy sport často vnímáme jen přes výkon a rekordy, může být inspirací jeho důraz na to, aby pohyb byl také krásný, etický a společensky sjednocující.