Jak slavíme 28. října.

Vlastenecká výchova u Jiřinců

2020

Když jsme před dvěma lety na 28. října zůstali s dětmi doma a já neměla, jak je zabavit, stavěli jsme českou vlajku z Lega.

Toník se ptal: „A co je to za svátek, maminko?”

„Víš,” zamyslela jsem se. „To má naše republika narozeniny.”

„Hm,” odpověděl Toník. „Tak to bude asi dort. Když má někdo narozeniny, vždycky je dort.”

Tak jsme museli koupit dort. Koupili jsme jen pár kousků a na něj svíčky. A vystřihli 102, když slavila republika těch 102 let. 

„Když má někdo narozeniny, tak je oslava,” trval na svém Toníček.

Tak jsme zavolali dědu a připili si na zdraví naší milované republiky. Děda si vzpomněl, že má doma starodávný prapor. Jako sokol a vlastenec, který narozdíl od nás tu starou pohádkovou republiku zažil, měl z naší oslavy velkou radost. Manžel byl vyhnán na půdu, aby na poslední chvíli vyvěsil prapor z vrchního okna našeho domku.

2021

Další rok jsme byli na oslavu řádně připraveni. Prapor vlál už od rána. Dort byl koupen předem a připraven. Z marcipánu jsme vytvářeli státní symboly. Pan Masaryk i tentokrát přihlížel přípitku a sfouknutí svíčky s číslovkou 103.

2022

Z naší oslavy republikových narozenin se stala rodinná tradice a můj nejoblíbenější svátek. Čert vem Halloween nebo Valentín, my slavíme republiku. Všichni. Děti zdobí dort, a protože Toník miluje vlajky, letos jsme zdobení posunuly na vyšší úroveň. Sehráli jsme s vlajkami celou první světovou válku a dort osadili vlajkami Dohody a Centrálních mocností. Takové krájení dortu pak přináší vtipné rozhovory jako:

„Kdo sní Sovětský svaz? Nedáme ho psovi?“

„Neblbni, bude mu z toho blbě…“

Potřebujeme svátky a potřebujeme rituály. Všichni. Děti nejvíce. Rituály spojují, vytvářejí vztah. Mezi lidmi i s předmětem oslavy. A tak jsem si právě dnes, na ty republikové narozeniny dovolila napsat jménem naší oslavenkyně dopis těm, kdo ji zakládali.

Muži 28. října, píšu vám,

Je to 104 let. Jaké bylo tehdy počasí? Tento týden je celý výjimečně teplý. Za což jsme rádi. Jakmile se ochladí, lidé si vzpomenou, že je čeká zima. A při cenách energií jim to bere důvod k oslavám. Mužové 28. října, asi bychom vás potřebovali.

Vás pane Švehlo, vy jste vždycky dokázal držet vlády pohromadě, bez ohledu na stranické intriky všech kolem. Bez ohledu na stranu, ale s ohledem na stát, který vás potřeboval. Věřil byste, že na vás dnešní Češi málem zapomněli? Ale bez vás by se to hodně rychle rozpadlo. Vy jste z těch rozhádaných straníků dokázal vždycky něco uplácat. Leckdo by mohl namítnout, že jste pracoval s lepším materiálem než dnešní premiéři. Ale já se vás zastanu, pane Švehlo. Vy jste měl v parlamentu komunisty, co utíkali do Moskvy radit se, jak zakroutit všem krkem, německé straníky, co házeli bomby hnojůvky, socialisty i katolíky, národovce i zemědělce. Ale všichni to asi tehdy mysleli upřímněji než ti dnes. Bohužel i to kroucení krkem, bohužel pro vás, vaši stranu a její místo v české národní paměti. To komunisti, vás a agrárníky vymazali, škoda.

Pane Stříbrný, vím, že jste to s tím národovectvím ve 30. letech pravděpodobně trochu přehnal. Ale já tu vyhrocenou dobu před válkou nezažila, tak co bych soudila. Ale nemělo by se zapomínat, že jste to byl vy, kdo zabránil krveprolití. Kdo domluvil s rakouskou vojenskou posádkou, že proti převratu nezakročí. Oni by asi už v té době neutopili povstání v krvi. Ale mohlo být pár mrtvých a pro co? Tak asi jménem jejich maminek a manželek vám díky.

Pane Soukupe, byl jste sociální demokrat. Řekla bych, že právě takové sociální demokraty potřebujeme. Takové jako vy. Takové, kteří jsou více věrni republice než straně. Takové, kteří za své přesvědčení půjdou do nacistického kriminálu, a nakonec za něj zemřou. Já žádného takového sociálního demokrata neznám.

Pane Šrobáre, já vím, že jste tu republiku tehdy zakládal jen proto, že jste byl zrovna v Praze na svatbě dcery a oni potřebovali na Václaváku Slováka. Ale nepříčilo se vám to. Vy jste v ten čechoslovakismus věřil. No, nevyšlo to, ale ona to byla víte taková ahistorická kravina, víte? Ale teď se máme se Slováky rádi. Asi jako manželé, co spolu po rozvodu konečně žijí v míru a tráví společné dovolené.

Rozhodně potřebujeme vás, pane Rašíne. Potřebujeme ministra financí tak osobně skromného, tak přesvědčeného a zásadového jako jste byl vy. Politika, který s tím šetřením v době krize vždycky začínal u sebe. Politika takového, aby ta výzva k pletení svetrů na zimu nezněla jako prázdná fráze, ale jako upřímnost. Vy jste nikdy nechápal, že se lidé neumí pro velké idey uskromnit. Vy jste za svou ideu vydržel i žalář, chlad a žalářní stravu a co víc, remcání Karla Kramáře. 

Z těch, co tu v den převratu nebyli, protože jednali v Ženevě, určitě taky někoho dnes potřebujeme. Ale vás, pane Kramáři, asi vážně ne. Počítám, že vy a paní Naděžda Kramářová byste v dnešní válce na Ukrajině měli jasno. A opravdu nechci vidět, co byste se svou ukecaností dokázal nadělat škody na internetu.

Pane prezidente Beneši, my jsme vás asi vždycky potřebovali. Mnichov i únor, všechno vám dnes hází na hlavu ti, co nedokázali ani zlomek toho, co vy. Všichni ti, kdo mají luxus zpětného pohledu a nikdy se nemuseli rozhodovat jako vy. Víme, že vaše největší chyba byla, že jste nebyl Masaryk. To se prostě potom prezidentuje těžko. Ale smutným faktem zůstává, že i když jste udělal spoustu chyb, tak vám ze současných politiků asi nikdo ani po kotníky nesahá. Pardon, páni politici, ale až budete mít v patách Hitlera, Stalina, na krku Chamberlaina a Gottwald s Henleinem vás budou držet pod krkem, tak chci ty vaše úspěchy vidět. Zkrátka a dobře, bylo by nám dobře v naší dnešní republice mít tak jen jednoho muže z těch, co zakládali naši republiku.

A pane Masaryku, vás potřebujeme nejvíc. Naštěstí snad ani nemusím vysvětlovat proč. Prostě nám jednoduše chybíte, ale politici jako vy se rodí jednou za století. A to naše teprve začíná. Jen doufám, že výzvy, jaké čekají na naši republiku v tomto století nebudou takové, jakým musela čelit ta vaše.

Milí čtenáři, odpusťte ten patos. Jednou za rok v den vlastenecké oslavy se to sluší. Tak zakousněte Masarykovo cukroví, sfoukněte svíčku a popřejte republice všechno lepší. Lepší vůdce, protože jak vidíte, ty nejlepší už měla.

A k první republice si můžete přečíst třeba ještě tento můj článek.