HLEDÁM DOBROVOLNÍKY (2)

Pro připomenutí začnu tím, že v první díle svého inzerátu na neplacenou dobrovolnickou činnost jsem psala o ohýbání vidličky myslí, odlehčeném používání matematické indukce, domečku z karet, rychlé jízdě na klouzačce a vlaku. Vlaku jsem se věnovala nejvíce, protože na to budu dále navazovat. Končila jsem tím, že více se budu věnovat lidem. Ale než se dostanu ke své úvaze o lidech začnu poděkováním za reakce k 1. dílu.

Tedy vlastně ano, hned se budu věnovat lidem. Je to totiž celé o lidech. A ty reakce od vás jsou moc důležité, bez ohledu na to, jaké jsou. Jsou důležité nejen pro mě.

Pan Václav napsal mnoho zajímavých vět. Stručně cituji z úvodu: „lidé nemají přístup k realitě a žijí v jakési mlze iluzí, která udržuje ten domek z karet. Náhled na realitu - probuzení - není možný, protože by znamenal příliš mnoho změn, byl by příliš náročný.“ Ano probuzení je velice bolestivé, horší než rána kladivem do hlavy. Takže vlastně je otázka, jestli má smysl někoho probouzet. Reakce pana Václava pokračuje velice zajímavě, ale tomu se budu věnovat až v dalším díle.

Pan Jaromír velice s pochopením komentoval můj příklad vlaku. Jenom si dovolím oponovat jeho doporučení: „Zatáhnout za všechny záchranné brzdy taky neuškodí, i kdyby snížení rychlosti bylo jen malé. “ Jenomže v tom je ten háček, který jsem minule psala a je potřeba před pokračováním zdůraznit. Vlak brzdy nemá. Jestli jsou pokažené nebo nebyla do stroje dodány, je jedno. Prostě brzdy nejsou použitelné řešení. Dále píše „Systémové řešení je ale jiné - průvodčího v našem vagonu napřed vyhodit z okna (v některých vagonech už to dělají) a následně spojit síly s cestujícími z dalších vagonů, probojovat se až dopředu k lokomotivě a tam převzít řízení.“ To zní jako konkrétní nápad, jako proveditelný plán. Jenomže tady nemůžu souhlasit ze tří důvodů. Jsem proti defenestraci. Jsem proti násilí, i když by si ho nejspíše mnozí zasloužili. Ne, chci to bez násilí. Dále přebírat řízení ve vlaku, který se bez brzd řítí do propasti mi připadá, jako zbytečné hrdinství. A v neposlední řadě, i kdybych tohle pominula, tak takové řešení nahrává tomu, že se objeví z ničeho nic nový zlý průvodčí, toto není systémové řešení.

Pan Jiří citoval Sun Tzu, světoznámého válečného stratéga ze starověké Číny: „Ďábelský muž kompletně spálí svůj vlastní národ, aby pak mohl vládnout nad popelem.“ Zní to děsivě, takže bych ráda našla ty dobrovolníky (nějaké už mám, ale potřebuji další), abychom se nestali předčasně popelem. A ještě cituje řeckého matematika a filozofa Platóna: „Nakonec nám budou vládnout ti nejméně schopní z nás. To je trestem za naši neochotu podílet se na politice." Jako matematik se s ním absolutně nechci srovnávat, ale mám proto jisté pochopení, protože jsem se s tímto jevem setkala velmi zblízka v naší vesnici.

Děkuji všem za příspěvky a reakce a těším se na další. A nyní už k lidem plošně. Takže problém je, že jen málo lidí si zatím všimlo, že žijeme v domečku z karet, že jsme na klouzačce, ve vlaku. A jak napsal pan Václav, ani si všimnout mnozí nemůžou. Co hůř nevšimli si, že se řítíme ve vlaku bez brzd a koleje budou končit někde kolem r. 2030. Znáte ten obrázek, co koluje po internetu v posledních letech? Společnost se dělí na 5:90:5.

Nic vám to neříká? Tak spěte dál.

Něco Vám to říká? Tak čtěte dál.

Ve společnosti z hlediska probuzení a ovlivňování dění existují 3 základní skupiny lidí:

V) Většina lidí (90%) nic netuší a tudíž nic nedělá pro záchranu. Někdo jim říká ovce, někdo oběti, stádo, někdo spáči. Nelíbí se mi ani jedno. Pracovně je nazvu VĚTŠINA.

X) Malá část (cca 5%) připravuje a realizuje scénář A) popsaný v prvním díle. Někteří vědomě, to jsou psychopati, někteří nevědomě, ti jsou hloupí, namyšlení, zaslepeni. Pracovně jim všem říkám PARCHANTI.

Z) A pak je ZBYTEK, část lidí, kteří to vidí. A co těch cca 5% dělá? Každý něco jiného:

Z1) Někdo se snaží probudit VĚTŠINU, ale mnozí upadají do zoufalství, že s tou skupinou jen tak něco nepohne. Z2) Někdo se snaží odhalit parchanty, ale není to jednoduché rozkrýt několik vrstev pyramidy. Z3) Další se snaží skupinu X zastavit, což je nemožné, protože vykonavatelé plánů jsou i ve skupině V, aniž by to vždycky věděli. Dokonce občas ty plány ještě rozvíjejí k lepší dokonalosti. Papežštější než Papež. Z4) Jiní se velice pečlivě připravují na vykolejení vlaku a diví se, že vlak pořád jede dál. Z5) Někdo nedělá nic, protože to nemá smysl – vždyť je nás málo, parchanti (X) jsou připraveni. A vlastně tak parchantům usnadňuje práci, protože ani nedojede k propasti. Z6) Někdo se lehce připravuje na to, že to někdo jiný vyřeší nebo čeká na povel „teď je čas“. Jistě je pozitivní se stmelovat, psychicky podporovat a být myšlenkově a koncepčně připraveni na změnu systému. Ale ona se sama neudělá a výstřel ke startu, tedy provedení změny systému už zazněl.

To je tedy situace, ach jo. Jistě, je to zjednodušené a vůbec jsem nerozebrala skupinu V) a X). Obě by si zasloužily rozbor. Tedy hlavně ta VĚTŠINA vůbec není nijak jednotná homogenní skupina. Ale to zatím neřešme. Jak to vidíte s tím vlakem? Jaké má šance jeho posádka?

A teď k tomu přidáme ty scénáře v reálném světě, také se dají se shrnout do několika směrů:

AA – VELKÝ GLOBÁLNÍ RESET (digikoncentrák, celosvětová vláda, zelená planeta, méně zvířat, méně lidí, méně CO2, atd.)

BB – CHAOS (blackout, run na banku, války, hladomor, ...)

CC – LOKÁLNÍ RESET (…?...)

DD - ostatní

Ad AA) Ta první varianta je dlouho, pečlivě, přímo geniálně připravená, skvěle řízená. Oni parchanti mají plán. Investovali do toho hodně peněz. Mají záložní scénáře. Využívají vědu, má to duchovní rozměr. A nemyslí to s námi dobře. Vůbec jim na nás nezáleží, chtějí všechno pro sebe. Všechno. To NECHCEME. 

Ad BB) Ta druhá varianta vypadá z mnoha důvodů na dosah. Možná se ji nevyhneme při přechodu na AA) nebo CC), ale bylo by dobré ji minimalizovat. Když se les kácí, třísky lítají. Někteří se na to pilně připravují, někteří k tomu píšou knihy, dávají přednášky. Ale připravit se na 100% nejde. Takže ne, tudy cesta nevede. To NECHCEME.

Ad CC) Třetí varianta existuje. Chceme ji?

Dlouho jsem si lámala hlavu, co s tím, co bude. A je to vlastně prosté. V háji nejsme, je to totiž tak jednoduché, tak prosté. Mám plán, popíšu vám ho. Proč je to jednoduché? Tak o tom příště.

Ten kdo dočte až sem, tak si může říct, jestli jsem tak blbá, naivní, zbláznila se, nebo si z nás dělá legraci? Odpovím oklikou……. Jistě, může to být satira, může to být černý humor, může to být od každého trochu. A nebo je to všechno jinak. Kdo ví?