Evropa hledá inženýry. Našla slogany.
Umělá inteligence
Evropa dnes čelí paradoxu, který by byl k smíchu, kdyby nebyl strukturálně nebezpečný. Přibližně dva miliony pracovních pozic v oborech STEM (science, technology, engineering, mathematics) zůstávají neobsazené – ne proto, že by nebyly peníze, projekty nebo poptávka, ale prostě proto, že nejsou lidé. Zatímco se politická debata točí kolem inkluze, diverzity a narativů budoucnosti, ta skutečná budoucnost stojí ve frontě na techniky, programátory, inženýry a vědce.
Problém nezačíná na trhu práce, ale ve vzdělávání. V Evropě studuje STEM obory zhruba 20 % studentů, zatímco v Číně přibližně 40 %. Nejde o kosmetický rozdíl, ale o dvojnásobek lidského kapitálu v klíčových oborech, které určují technologickou, průmyslovou i vojenskou suverenitu. Jinými slovy: jedna část světa systematicky produkuje lidi, kteří staví infrastrukturu 21. století, druhá část produkuje prezentace o tom, proč se to nedaří.
Evropa přitom není chudá na talent. Je chudá na motivaci, prestiž a společenský status technických profesí. Inženýr se stal „někým, kdo sedí u stroje“, zatímco skutečná elita se přesunula do oblasti regulace, poradenství, grantového managementu a výroby politik. Technické myšlení se netrestá otevřeně, ale systematicky se odsouvá na okraj – je náročné, pomalé, nevděčné a špatně se z něj dělá morální exhibice.
Čína naopak STEM obory chápe nikoli jako „jednu z možností“, ale jako strategickou nutnost. Technické vzdělání je tam propojeno s národní ambicí, dlouhodobým plánováním a vědomím, že bez vlastních inženýrů není ani suverenita, ani konkurenceschopnost. Nejde o to, že by čínský student byl „lepší“. Jde o to, že systém mu dává jasný signál: tohle je důležité.
Evropa místo toho řeší důsledky. Firmy dovážejí pracovníky ze zahraničí, outsourcují vývoj, nebo prostě rezignují. Státy mluví o „nedostatku kvalifikované pracovní síly“, ale jen zřídka si položí nepříjemnou otázku: proč jsme vytvořili prostředí, kde se technická kompetence přestala vyplácet – společensky i kulturně? Proč je snazší získat grant na „měkkou transformaci hodnot“ než na kvalitní výuku matematiky a fyziky?
Dva miliony neobsazených STEM pozic nejsou jen ekonomický problém. Jsou to dvě miliony nevyrobených řešení, nepostavených sítí, nenavržených systémů, nezvládnutých krizí. V době, kdy Evropa mluví o digitální suverenitě, zelené transformaci a strategické autonomii, je nedostatek technických lidí tichým, ale zásadním sabotérem všech těchto ambicí.
Pokud se něco zásadně nezmění, Evropa se může stát kontinentem, který bude mít hodnoty, regulace a strategie, ale nebude mít lidi, kteří je dokážou technicky realizovat. A v takovém světě nerozhodují slogany, ale ti, kdo mají šroubovák, kód a znalost fyziky.