Elektropanic

Potřeboval jsem si půjčit dodávku. Já znám toho, ten zná tamtoho a tam ti ji půjčí, buď tam v devět a sháněj se po Frantovi. Jenže vám dopředu neřekli a vás nenapadne, že bude … elektrická!

Požádal jsem na místě o eutanazii. Franta ale říkal, že Rakušan ještě nevyhrál volby.

Mercedes eSprinter. Tady je. Přípustná celková hmotnost nějaké čtyři tuny. Zavazadlový prostor jako kráva, takový, jaký čekáte v německém „autě“ moderní doby, ale já migranty nevozím. Informace o velikosti nákladu a z toho plynoucího požadavku na objem se cestou k Frantovi ztratila, stejně jako skutečnost, že jsem chtěl auto. Couvnout už nešlo, leda z vrat.

Ovládání snadné, sedadlo pohodlné, dokonce to vypadalo jako auto. Škoda, že se neříká: začátek dobrý, všechno dobré.

Povídám Frantovi – jsem elektropanic. Potřebuju tak sto tam a sto zpátky. Povídá Franta – tahle holka je zkušená, pane, ta vás tím provede, to nebude problém. Povídá displej – dojezd 390 km. Povídám já – už jsem slyšel různé věci a všichni víme, že poprvé to za moc nestojí. Povídá Franta – už jeďte, pane, ať jste odpoledne zpátky. Povídám já – dejte na modlení.

Příspěvek na Facebook: I am just now living and streaming my great experience …

Vyjeli jsme. Vzpomněl jsem si na tu devadesátkovou reklamu „Motor, který neslyšíte“, ale to byla Mazda. eSprinter má rychlost omezenou na 90 km/h, žádný problém s dodržováním předpisů na nedělní dopolední D1. Vezl jsem hlavně vzduch, vzadu bylo místo pro padesát syrských inženýrů i s rodinami, kdyby se trochu zmáčkli, a určitě jsem porušoval nějakou evropskou směrnici o efektivním využívání zavazadlového prostoru.

Dojeli jsme na místo, to mne příjemně překvapilo.

Příspěvek na LinkedIn: I am truly convinced of the bright future of mankind …

Dobil bych, ale nabíjecí infrastruktura na loukách na Vysočině stále chybí.

Příspěvek na LinkedIn: There is a great opportunity for all EV charging providers in the Vysocina Middle-of-Nowhere district …

Složili jsme a vyjeli jsme zpět. To jsou chvíle, kdy máte pocit, navzdory věku, že věci fungují. A že hlupák jste vy. A že byste měli někdy taky přiznat chybu. Je vám horko, tak si zapnete větrání. Je vám dobře, tak si pustíte muziku. Připojíte mobil.

Nějakých dvacet kiláků před Prahou, v momentě, kdy jsem právě oznámil, že budu brzy doma, že si uděláme hezké pozdní odpoledne, a že auto hlásí slušný stav baterie 19 %, se rozsvítil nápis: Vozidlo se vypne. Zajeďte ke kraji.

Něčemu takovému prostě nevěříte. A víte co? Vyplo se to asi na dvou stech metrech! A těch dvě stě metrů poslalo displej na 17 %.

Příspěvek na Facebook: I experienced a real challenge today…

Byl jsem naštěstí v pravém pruhu. Vlevo další dva, vpravo protihluková stěna. Utéct nebylo kam.

První přijela taková ta údržba. Zastavili kus zpátky, zapnuli tu blikající šipku „pozor, kokot“ a přišli se na něj podívat. Co se vám stalo, povídá pán? Auto se vyplo, povídám já. Asi jsem překročil povolený víkendový limit kilometrů na boomera. Von vás ten humor přejde, povídá pán, a šel stavět kužely. Je horko, povídá, když dokončil projekt. Budeme v autě, máme klimu. Už mě přešel, povídám.

Neděle odpoledne. Odtahovka na „auto“ s hmotností přes čtyři tuny byla někde u vody. Normální člověk by si v takové situaci zoufal. Ale já ne. Já jsem pochopil, že toto je dar. Že mám obrovské štěstí a příležitost osobně a na vlastní kůži žít budoucnost lidstva.

Příspěvek na LinkedIn: I am grateful for the opportunity to … spend my afternoon on the fucking highway.

Mezitím volala žena. Dělám si hezké velmi pozdní odpoledne, povídám já. Nejsi Faun, povídá ona. Nejsem, povídám já, ale je to skvělá zkušenost, určitě mě to někam posune. Už tam jsi, povídá ona.

Příspěvek na Facebook: I am having a deep and passionate relationship with my wife for thirty years and although there were and are various obstacles before us, we stand firmly together …

Dvě a půl hodiny.

Dneska jste pátej, povídá pán z odtahovky. Pátej co, povídám já. Pátej vybitej, povídá pán. Jak víte, že to je vybitý, povídám já. A jak víte, že se země točí, povídá on.

Příspěvek na Facebook: I have met wonderful and inspiring people this afternoon …

Pak jsme to nakládali. My není úplně přesné. Nápravy zablokované, kola se ani nehnou. Hádám německý software. Pán měl s sebou takové, já bych řekl kluzné desky, které dovedně podkládal chvíli tady, chvíli tam. Za půl hodiny „najelo“ „auto“ na auto.

Příspěvek na LinkedIn: It's great to experience professionalism and expertise with your own eyes …

Tohle nejni tak nejhorší, povídá pán cestou ku Praze. Pořád vozim ty kurýrní služby. Víte, co teď dělají? Instalujou na depa dieselové agregáty. Celý den jezdí na elektro, odpoledne je vozíme do depa, tam to připojej na agregát, protože síť jim to neutáhne, a ráno znova.

Příspěvek na LinkedIn: Our company and community clearly support and adhere to the emission targets set by the Central Committee of the Communist Party led by the Secretary General Ms. von der Leyen…

Jsem rád, že mi je padesát, pane, povídáme oba.

Jak to sundáme, povídám já, když jsme dojížděli. Počkáte, než to dobijou? Pán se drbal na hlavě a zastavil. Já tady s vámi nemůžu bejt do zejtřka, povídá. Je sice neděle, DHL nejezdí, ale vocaď pocaď. Jak pevná je támhleta lampa?

Lampa …, povídám já.

Příspěvek na LinkedIn: Sometimes skills are not enough. It's great to see improvisation when you least expect it. I am so excited to be a part of it …

Poděkování: Tímto bych chtěl poděkovat neznámému výrobci lampy pouličního osvětlení za bezplatnou asistenci při sejmutí „auta“ z auta lanem. Dále děkuji našim předkům, že tu ocel a ten beton pod lampou neodflákli, díky čemuž se i po letech na jimi vybudovaných pevných základech dá stavět nový svět.