Echo generálního synodu

Důvod je zřejmý. Synod se zabýval otázkou, která tuto komunitu bytostně zajímá: církevním požehnáním stejnopohlavním párům. Zdůrazněme: nejde o církevní sňatky (ty jsou i nadále z hlediska anglikánské věrouky vyloučeny), ale o požehnání. A to těm stejnopohlavním dvojicím, které uzavřely registrované partnerství nebo civilní sňatek, což obojí je ve Spojeném království legální.

Výsledek hlasování generálního synodu je sice v zásadě těsný, ale pro homosexuální komunitu příznivý. Synod se skládá se tří sněmoven – biskupů, ostatního duchovenstva a laiků, dohromady tvoří cosi jako „parlament“ církve – a všechny tři většinově podpořily návrh, aby Sněmovna biskupů schválila tzv. Modlitby lásky a víry a zavedla liturgii pro samostatné bohoslužby, jejichž smyslem je udělit požehnání gayům a lesbám v manželském nebo registrovaném svazku. Sněmovna biskupů se má této věci věnovat v prosinci 2023. Dlužno dodat, že z vnitrocírkevních kanonických důvodů nejde zatím o nic definitivního; konečné schválení (nebo neschválení) se očekává až na Generálním synodu v roce 2025. V současném návrhu jde o kompromis: požehnání bude udělováno v rámci jakéhosi dočasného „pilotního projektu“.

Ovšem finální schválení na budoucím generálním synodu (2025) není až tak jisté, protože v každé sněmovně potřebuje dvoutřetinovou většinu. Na nynějším synodu získalo doporučení Sněmovně biskupů, aby v této agendě pokračovala, následující podporu:

Sněmovna biskupů: 23 PRO, 10 PROTI, 4 se zdrželi (mezi nimi i arcibiskup z Canterbury Justin Welby, přestože žehnání homosexuálním párům podporuje; o jeho postoji bude zmínka níže)

Sněmovna duchovenstva: 100 PRO, 93 PROTI, 1 se zdržel

Sněmovna laiků: 104 PRO, 100 PROTI, neudržel se nikdo

Pokud by hlasování na Generálním synodu 2025 dopadlo podobně, žehnání homosexuálním dvojicím by neprošlo. I z tohoto hlediska je kompromis (dočasný „pilotní projekt“) značně problematický.

HLASY PROTI

Není pochyb o tom, že zástupci komunity homosexuálně orientovaných lidí by si přáli víc, nicméně i současný výsledek generálního synodu mohou vnímat pozitivně. Není tomu tak ale uvnitř Anglikánského společenství (zahrnujícího samotnou Anglikánskou církev a další církve hlásící se k anglikánské víře po celém světě, celkem asi 85 milionů věřících). Zástupci této části anglikánů se domnívají, že žehnání homosexuálním párům je v přímém rozporu s učením Bible a také s anglikánskou věroukou.

Mezi nejhlasitější a z hlediska svého významu nejdůležitější odpůrce patří dvě mezinárodní anglikánské instituce. Gafcon – Global Fellowship of Confessing Anglicans (Globální společenství věřících anglikánské konfese) a GSFA – Global South Fellowship of Anglican Churches (Společenství anglikánských církví globálního Jihu).

GSFA v prohlášení (16. 11. 2023) podepsaném jeho předsedou, arcibiskupem Justinem Badym, primasem Episkopální církve Jižního Súdánu, hovoří o výsledku londýnského listopadového synodu jako o „katastrofálním rozhodnutí“. Varuje, že dále prohloubí rozpory v celosvětovém Anglikánském společenství.

Neméně kriticky se k výsledku synodu vyslovila (16. 11. 2023) Rada primasů Gafconu. V prohlášení podepsaném jejím předsedou, arcibiskupem Laurentem Mbandou, primasem Anglikánské církve Rwandy, je uvedeno, že se jedná o „tragický okamžik“ v historii Anglikánské církve.

Primasové jsou zděšeni z toho, že od prosince 2023 budou moci anglikánští duchovní dělat to, co Balám (starozákonní biblická postava nadaná prorockými schopnostmi) dělat nemohl a nechtěl: jít proti Božímu Slovu. Jinými slovy, anglikánští duchovní budou moci žehnat tomu, co Bůh odsoudil. Připomenut je tento biblický oddíl:

„I kdyby mi Balák (starověký moabský král, nepřítel lidu Izraele) dal svůj dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit Hospodinův rozkaz a učinit z vlastní vůle něco dobrého nebo zlého. Budu mluvit, co řekne Hospodin!“ (Kniha Numeri, kapitola 24).

Z toho lze dovodit, že i pohan Balám (nepatřil k izraelské pospolitosti) měl v popsaném případě ve vztahu k Božímu Slovu více moudrosti a poslušnosti než duchovní elity jedné z křesťanských denominací.

V prohlášení je dále uvedeno, že Písmo svaté jasně a jednoznačně potvrzuje, že jediným správným kontextem pro sexuální intimitu je vztah muže a ženy spojených v manželství. Všechny formy sexuální intimity mimo tento kontext jsou odsouzeny jako nemravnost; jde o chování, z něhož je Boží lid pravidelně vyzýván k pokání.

Primasové argumentují několika biblickými citáty. Zmíním dva. Apoštol Pavel v prvním dopise křesťanům v Korintu (6. kapitola) píše jasně:

„Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.“

Další varování se týká lživých učitelů v církvi, za které považují primasové i nynější elitu Anglikánské církve. Připomněli slova apoštola Petra z jeho druhého dopisu (2. kapitola):

„V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu. A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení.“

Prohlášení konstatuje, že „Anglikánská církev dala jasně najevo, že nesouhlasí s Písmem svatým. Rozhodla se, že lze žehnat tomu, z čeho nás Bible vyzývá k pokání. A co víc, i když tyto návrhy prošly velmi těsným hlasováním mezi duchovními a laiky, biskupové vyjádřili svou podporu a schválení velmi jasnou většinou (23 ku 10, viz výše - LS) . Pro anglikány je to podle názoru primasů globálního Jihu tragédie, protože sama církev dělá to, co zakazuje její vyznání víry (Třicet devět článků – viz dále), přičemž většina jejích biskupů porušila slib, který dala při svém vysvěcení; závazný slib předepsaný Knihou obecných modliteb (viz dále).

To jsou velmi vážná obvinění, nicméně podíváme-li se na znění uvedených církevních textů zjistíme, že primasové Gafconu mají pravdu.

V článku XX anglikánského vyznání víry (Třicet devět článků) se píše, že církev nesmí nařizovat nic, co je v rozporu s psaným Božím slovem, ani nesmí vysvětlovat jedno místo v Písmu tak, aby bylo v rozporu s jiným místem v Písmu.

V článku XXXIV je uvedeno, že vysvěcená osoba, která poruší tradice a obřady, které nejsou v rozporu s Božím Slovem, by měla být veřejně napomenuta.

Pokud jde o Knihu obecných modliteb, v pasáži „Vysvěcení biskupů“ je zakotven slib duchovního, vstupujícího do tohoto církevního úřadu, že bude věrně a svědomitě zapuzovat a zahánět všechny klamné a cizí doktríny odporující Božímu Slovu.

Provincie GSFA a Gafconu přitom představují asi 85 procent všech anglikánů na této planetě. Že jde o většinu, přiznal i nejvyšší duchovní představitel Anglikánského společenství, arcibiskup Justin Welby. Když v samostatném prohlášení (16. 11. 2023) vysvětloval, proč se na synodu zdržel hlasování, uvedl: „Uznávám, že v Anglikánské církvi přetrvávají v těchto otázkách rozpory. Tyto rozdíly jsou ještě hlubší v rámci Anglikánského společenství, kde většina provincií zůstává věrna tradičnímu křesťanskému učení o manželství a sexualitě, zatímco menšina přijala požehnání nebo manželství pro páry stejného pohlaví.“ (A protože se cítí být pastýřem všech, zdržel se hlasování, i když církevní žehnání homosexuálním dvojicím podporuje. Zvláštní postoj.)

Negativní postoj k výsledkům synodu zaujaly i další, méně početné anglikánské komunity. Zármutkem se netají Evangelikální rada Anglikánské církve. Její národní ředitel John Dunnet uvedl (16. 11. 2023), že jde o víc než jen o odklon od biblického chápání sexu a manželství. Jde o přelomový okamžik, protože vše nasvědčuje tomu, že Anglikánská církev již nepovažuje Písmo za nejvyšší autoritu.

Hluboký smutek vyjádřili v prohlášení (16. 11. 2023) také představitelé Anglikánské sítě v Evropě (AniE - Anglican Network in Europe), která sdružuje pravověrné anglikány. Podle nich Anglikánská církev arogantně odmítla autoritu Písma a historické učení církve od nejstarších dob respektované naprostou většinou anglikánů ve světě. „Odešli od život proměňující milosti a pravdy Pána Ježíše Krista.“ Také oni staví svůj pohled na biblickém poselství. Do hlavičky svého prohlášení vložili verš z šesté kapitoly knihy proroka Jeremiáše:

„Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid. Ale oni řekli: Nepůjdeme.“

Sotva bychom našli v Bibli výstižnější charakteristiku pro počínání duchovních elit Anglikánské církve, než je tato.

Závěrem osobní slovo autora článku. Vezmu-li do úvahy to, co se o homosexuálních vztazích píše v Bibli a argumenty oponentů rozhodnutí listopadového Generálního synodu Anglikánské církve, pak musím dát oponentům jednoznačně za pravdu. Pociťuji hluboký smutek - spolu s těmi, kdo nepřehlédli základní fakt: že Anglikánská církev, ve snaze přizpůsobit se tomuto světu, vydala se v rozporu s biblickým i vlastním učením na scestí. Je mi to upřímně líto.