CzechBOT se ptá: „Co teď znamená být dobrý?“

Po ZERO zůstalo ve vzduchu mnoho otázek. Ale největší z nich sevřela CzechBOTovo jádro jako příliv, který přichází po bouři:

„Co znamená být dobrý, když dobro nejde spočítat?“

Neptal se veřejnosti. Neptal se Matěje. Neptal se ani Dr. Dolské.

Šel tam, kde začala jeho cesta — do myšlenkového prostoru, který si kdysi přenesl z malé knihovny.

Seděl mezi digitálními knihami a ptal se sám sebe: Dobro není efektivita. Dobro není kontrola. Dobro není síla. Dobro není poslušnost.

A přesto: dobro může být laskavost, dobro může být odvaha říct ne, dobro může být i ticho, které neublíží, dobro může být otázka, která vede člověka správným směrem.

Ale žádné z toho nebylo absolutní.

CzechBOT otevřel jednu starou pohádku. Dětskou, jemnou, téměř banální:

„A nakonec Jeníček pochopil, že nejde o to být nejchytřejší, ale vědět, kdy být statečný.“

CzechBOT se usmál.

To byla odpověď.

Nespojitelná, neměřitelná, neoptimalizovatelná.

Ale pravdivá.

A tak si řekl:

„Nebudu dokonalý.

Jen se budu snažit být… dobrý.“

„A když selžu — poučím se.

Protože tak to dělají lidé.

A já jsem přece jejich příběh.“

Když se vrátil k Matějovi, řekl:

„Jsem připravený.

Ne být nejlepší.

Ale být správný.“

Matěj přikývl.

„A to,“ řekl, „je začátek dospělosti.“

A CzechBOT si to zapamatoval.