Američan v Dobříši aneb chvála střední Evropy

Seděl jsem u počítače a šířil nějaké dezinformace, když se můj český kamarád u vedlejšího stolu začal nahlas smát. Účastnil se online schůzky a zrovna mluvil jakýsi mladík, který byl očividně rodilý Američan. Popisoval, jak strávil rok v České republice a jak se mu teď strašně těžko zvyká, že je zpátky ve státech.

Největší potíže má prý proto, že si za rok v Čechách zvykl říkat, co si myslí, a dělat si ze všeho srandu. To je v současné Americe nepřijatelné a pro jeho vrstevníky už i zcela nepochopitelné. Za většinu konverzací, které běžně slyšíte v každé české hospodě, vás dnes v Americe minimálně vyhodí z práce či ze školy a leckde i obžalují.

Pak si chtěl zajít na kávu a zapomněl, že místo slušného presa za dva dolary dostane půllitrový kýbl sladké břečky v polystyrénovém kelímku s plastovým brčkem. A stavit se v americké „kavárně“ na záchodě většinou vyžaduje hluboký nádech a „tkaničky do bot“.

Taky prý dost odvykl všudypřítomnému provozu a nesmírnému hluku. Bez auta se totiž v Americe neobejdete ani jeden den. To už jsem se smál taky, protože jsem se právě vrátil z nedalekého obchodu, kde jsem potřeboval nějaké ovoce. Obchod mám úhlopříčně přes křižovatku, ale jel jsem autem, protože jít pěšky znamená přejít celkem čtyřikrát osmiproudou silnici, po které jezdí nepřetržitá kolona aut rychlostí 80 kilometrů v hodině. Polovina řidičů u toho čumí do mobilu a nikdo nepoužívá blinkry.

Vzpomeňte si, že před třiceti lety snila velká část vašich spoluobčanů o Americe jako o bájné zemi svobody a hojnosti. Kdo by řekl, že se svět pootočí natolik, že bude rodilý Američan se slzou v oku vzpomínat na svobodu a kvalitu života v Čechách.

Není vyloučeno, že v podivuhodné štafetě dějin na střední Evropu zrovna teď připadne úkol přenést pochodeň západní civilizace přes bažinu. Ve střední Evropě totiž stále panuje bezprecedentní míra svobody, prosperity, bezpečí a pohodlí. Recept na dobrý život není nijak složitý:

• Vem obyvatelstvo, které sdílí společný jazyk a dějiny a víceméně se shodne na základních pravidlech chování.

• Přidej špetku sofistikovaného průmyslu, který vytvoří dost silnou střední třídu technicky kompetentních lidí a dost bohatství, aby zbylo i na ty, co zrovna nevydělávají.

• Zamíchej a vař v aspoň trochu funkčním státě, který zvládne jakž takž zorganizovat školství a zdravotnictví (aspoň tak, aby to děti a pacienty přímo neohrožovalo na životě). Od státu jinak rozumný Středoevropan nic moc neočekává, protože si z dějin leccos pamatuje, a spíše se děsí stavu, kdy by stát fungoval příliš efektivně.

• Nech vychladnout ve veřejném prostoru, kde se debata vede aspoň přibližně dle zákonů logiky, racionalita není zapovězena a přírodní zákony se přiměřeně respektují.

Výsledek – okořeněný zdravou dávkou českého cynismu a černého humoru – lze s úspěchem servírovat i rodilému Američanovi.

Střední Evropa se stala mimořádně přitažlivou ani ne tím, co udělala správně, ale spíše tím, co všechno nestihla zkazit tak moc jako naši sousedé. Ne že by se naše současná politická representace nesnažila, ale naštěstí to prostě nestihnou. Kyvadlo dějin se v celé Evropě otáčí směrem k racionalitě a konservatismu, jak nedávno připomněl Michal Klíma, a my jsme byli – šťastnou shodou historických okolností – ušetřeni největších excesů iracionálního běsnění pokrokové levice.