Akutní otrava jedem po náhodném požití Fora 24

Novináři v demokratických společnostech by ideálně měli být objektivní, nezávislí a nestranní. Několik posledních let však sledujeme, že mnozí z nich nejenže nejsou nestranní, ale ještě dávají ostentativně najevo, že stojí na té správné straně. Ti nejuvědomělejší dokonce projevují velký ideologický zápal a horlivost, což mnohdy připomíná politický fanatismus padesátých let, a to včetně takzvané třídní nenávisti.

Právě takováto temná období naší historie a temná zákoutí lidské duše popisuje ve svém článku šéfredaktorka Fora 24 Hovorková, aniž by tušila, že tím přesně vystihuje ideologickou nesnášenlivost, kterou šíří ona sama a její kolegové.

Již samotný název článku „V Česku hrozí další vláda zla a nenávisti. Někdy je strašné vidět, kdo tu s námi žije“ o něčem vypovídá. (dostupné zde)

Autorku velmi znepokojuje, že zde existují lidé s jiným politickým názorem, než má ona, a pozastavuje se nad tím, že mají dokonce volební právo a mohou ovlivňovat směřování země, což je prý „neskutečně frustrující“!

Následuje výlev plný stereotypních představ a předsudků, vykreslující určitou skupinu obyvatel jako původce zla, už covid to prý ukázal…

Tvrdí, že to nejhorší v lidech se opět probouzí, což přirovnává k náladám ve společnosti v některých náročných dobách naší historie. V tom s autorkou naprosto souhlasím, záleží však na úhlu pohledu…

Autorka si dále stěžuje na svůj těžký úděl, neboť prý často dostává zlé e-maily od „frustrátů“, kteří jí nadávají. Ona to však snáší statečně, podobně jako lékaři, kteří si zvyknou na utrpení a bolest, s nimiž se denně setkávají.

Na rozdíl od paní Hovorkové mě lidé s jinými názory neděsí. Děsí mě však štvavá rétorika a fanatismus, který jako by nás vracel zpět do padesátých let minulého století, což je doba, o které se autorka mimo jiné též zmiňuje. Neboť právě takový fanatismus a třídní nenávist tehdy vedly lidi k tomu, aby psali dopisy požadující zavraždění Milady Horákové…

Johana Hovorková má pravdu v tom, že covid nám mnohé ukázal. To, co tehdy předváděla média, na nás dodnes zanechalo následky. Všudypřítomná hysterie, která se v té době na nás valila ze všech stran, způsobila, že lidé už spolu nedovedou normálně komunikovat tak jako dříve. Vyrostly mezi námi hradby a od té doby je zde tendence považovat člověka s odlišným názorem za nepřítele.

V době covidové se začali sdružovat lidé, kteří upřednostňovali cestu zdravého rozumu před hysterií, a založili Zdravé fórum. Jedním ze zakladatelů je režisér a spisovatel Jan Tománek, jenž nedávno vyhrál soudní spor s Forem 24. (dostupné zde)

Jan Tománek podal žalobu na Forum 24 poté, co byl označen za antivaxera, který se radoval ze smrti osmnáctileté dcery starosty, a šiřitele lží odpovědného za smrt desítek tisíc lidí.

Opravdu může někdo myslet vážně, že by pan Tománek, ať už by řekl cokoliv, byl zodpovědný za smrt desítek tisíc lidí? Zdá se, že někteří novináři věří, že mohou psát jakékoliv nesmysly a pomluvy, pokud stojí na té správné straně a pokud ta správná strana stojí za nimi.

Omluva se objevila v rubrice Ostatní, asi sotva byla myšlena upřímně, ale musela být. (dostupné zde) Symbolické odškodnění 25 000 Kč věnoval pan Tománek Turistickému oddílu v Radotíně. (viz Facebook - Jan Tománek)

Forum 24 je názornou ukázkou novinářské angažovanosti. Mnozí další novináři sice neprojevují tak velkou horlivost, přesto nezapřou snahu „stát na správné straně“.

V předvolebních průzkumech a analýzách si například můžeme často všimnout, že některé strany a uskupení mají negativně hodnotící přívlastky, zatímco jiné jsou bez přívlastku.

Přičemž negativní hodnocení se týká „překvapivě“ opozice. Namísto neutrálních označení, jako je například pravice nebo levice, se používají expresivní vyjádření jako populistická pravice, krajní pravice či antisystémová levice. (dostupné zde)

Zajímavé je, že takto negativně jsou hodnoceny především strany a uskupení, které dosud nebyly součástí vlády, tudíž nám zatím nemohly ukázat, co dovedou.

Ve skutečnosti zatím nevíme, zda se projeví jako populisté, kteří nesplní většinu předvolebních slibů, či antisystémoví extremisté, kteří půjdou proti demokratickému systému, například tím, že budou prosazovat pouze jediný správný narativ. Ti, kteří již měli tu čest nám toto předvést, ovšem takto označováni nejsou.

Totalitní režim snadno poznáme podle toho, že jasně vymezuje, která strana je správná a která špatná. Všichni musí jít stejným směrem jako stádo ovcí, kdo se jen nepatrně odchýlí, má problém.

Prvky plíživé totality se pravděpodobně objevovaly již dříve, ale naplno se projevily teprve v době covidové, kdy každý, kdo nesouhlasil s oficiálním názorem, čelil ostrakizaci. Od té doby tyto tendence jen sílí…

Pro většinu lidí je ostrakizace naprosto nepřijatelná. Strach z vyloučení ze společnosti si v sobě možná neseme z doby, kdy jsme žili jako přírodní lidé, pro které osamocení mnohdy znamenalo jistou smrt.

Každý režim toto velmi dobře ví a lidi tímto způsobem vydírá. Všichni v sobě nemají sílu tomuto čelit, ale vždy se najdou jednotlivci, kteří se nepodvolí.

Někdy jdou tito jednotlivci příkladem ostatním, kteří se k nim přidávají, a nakonec mohou takto systém zezdola změnit.

Režimu slouží prospěcháři, kteří se snadno přizpůsobují daným podmínkám, ale mnohem efektivnějšími služebníky jsou fanatičtí bojovníci za správnou věc.

Čím zvrácenější a nepřirozenější jsou ideologie či náboženství, tím více fanatiků produkují. Tito lidé pak musí vynaložit mnoho úsilí, aby přesvědčili sami sebe, že jejich jednání je správné, přestože kdesi uvnitř cítí, že je tomu naopak. Carl Gustav Jung říká, že „fanatismus je vždy příznakem potlačené pochybnosti.“

Myslím, že každý z nás má v sobě skrytého fanatika, který nám občas našeptává, že můžeme vlastnit pravdu a bojovat za ni „s mečem v ruce“.

Nejlepším lékem proti fanatismu je nadhled a humor, který pramení z naší duše, zatímco fanatismus je nemocí ega. Můžeme si všimnout, že fanatici obvykle postrádají smysl pro humor, neboť sami sebe berou příliš vážně…

Dokonce i k tak vážným záležitostem, jako je politika, lze přistupovat s humorem.

To nedávno dokázal předseda hnutí Stačilo! Daniel Sterzik, zvaný Vidlák, který to pojal téměř haškovským způsobem, když se společně se svým bratrem vetřel na demonstraci Milionu chvilek. Tam s transparentem „Ne Sterzikům v české politice!“ demonstroval sám proti sobě. (viz Facebook - Vidlákovy Kydy)

Na stejné demonstraci „chvilkařů“, na které prý bylo více organizátorů než účastníků, se objevili též zástupci Motoristů s vtipnými transparenty, například „Pravda a liberální demokracie musí zvítězit nad lží a kapitalismem“ nebo „Green Dealem proti Putinovi“. (dostupné zde)

Zajímavý rozhovor proběhl na této akci mezi mladým politikem Matějem Gregorem (Motoristé sobě) a jedním z demonstrantů. (viz Facebook - Matěj Gregor)

Přestože zkušenosti ukazují, že odborníky na netoleranci jsou především „liberální extremisté“, předsudky a stereotypy se určitě objevují na obou stranách názorového spektra. Proto se možná neubráníme představě, že typickým účastníkem demonstrace Milionu chvilek by měl být nějaký bezduchý „libtard“, zmanipulovaný scestnými eurounijními ideologiemi.

Ale nakonec se ukázalo, že tento demonstrant je docela sympatický mladý muž, který jen touží chránit přírodu. Zatím však nepochopil, že Green Deal nemá s ochranou přírody nic společného…

Konstruktivní dialog dvou mladých lidí z opačných názorových táborů, který se obešel bez vzájemných urážek a napadání, se mi moc líbil.

Blíží se volby, je tedy velmi pravděpodobné, že se s novinářským aktivismem a fanatismem budeme setkávat ve zvýšené míře. Těm, kteří chtějí dál stát na své vlastní straně, jde teď o všechno, a tudíž můžeme očekávat manipulace všeho druhu.

Nedávný průzkum ukázal, že se lidé bojí ovlivňování voleb ze strany Fialovy vlády více než manipulací z Ruska. (dostupné zde)

Proto bychom měli zůstat bdělí, ale zároveň si zachovat zdravý odstup a nadhled. A samozřejmě nesmíme zapomínat ani na humor, který osvobozuje a léčí.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem fanatikům a jedovatým novinářům, kteří nám ukazují negativní příklad. Díky tomu alespoň víme, čeho se máme vyvarovat. Namísto netolerance a názorové nesnášenlivosti budeme raději pěstovat laskavost, vzájemné porozumění a konstruktivní dialog…