AI dětem? Buďme velmi obezřetní...

Měli bychom učit děti na ZŠ pracovat s AI? Nebo bychom je od AI měli radši držet dál? Osobně se přikláním spíše k tomu druhém, i když nejde o jednoduché téma. Pojďme se — tak racionálně, jak jen můžeme — podívat na nejčastější argumenty, které se kolem tohoto dilematu vyskytují.

Začněme od populárního narativu, že děti je potřeba připravit na budoucnost, v níž bude AI, beze všech pochyb, hrát velkou roli. S tímto záměrem lze jen těžko nesouhlasit; otázka ovšem je, čím děti na takovou budoucnost nejlépe připravíme. Bude to budoucnost, v níž bude řemeslné ovládnutí generativních AI nástrojů zásadní pro velký počet kancelářských, kreativních i průmyslových pracovních pozic? Já myslím, že jen do jisté míry. Očekávám spíše budoucnost, kdy se rutinní použití těchto nástrojů stane stejně běžným, jako dnes použití Excelu a Wordu, pročež jejich zvládnutí nebude konkurenční výhodou. Konkurenční výhodou se naopak stanou dovednosti pomocí AI nealgoritmizovatelné, jako je originalita a inovativnost, schopnost komunikovat a spolupracovat, mentální odolnost či emoční inteligence. Pokud mám pravdu, měli bychom v dětech podporovat spíše meta-kognici (tj. přemýšlení o procesu učení), rozvíjet jejich myšlení například pomocí Sokratovských otázek, kultivovat jejich empatii a sebevyjádření pomocí poradních kruhů apod.

Představa, že se děti bez (zejména generativní) AI neobjedou, navíc implicitně předpokládá, že většina z nich skončí v buď v korporacích, nebo firmách, které těmto korporacím poskytují služby (IT vývoj, copywriting, právní konzultace, aj.) To je ale hrubé zjednodušení. Počítám, že profese typu kadeřnice, servírka, kuchař nebo psychoterapeut budou i za dvacet let vypadat velmi podobně, jako dnes. A i kdyby ne, změní se spíše směrem k robotizaci a automatizaci — a tedy přímé náhradě fyzické práce — než, aby v nich bylo potřeba konverzovat s AI chatbotem.

Přijměme ale tezi, že více než 50% školáků bude v budoucnu s nějakou formou generativní AI intenzivně pracovat. Znamená to, že je nutné je na to připravovat? Osobně se domnívám, že spíše ne. A to ani v rovině teoretické (tedy vysvětlovat, na jakých principech generativní AI funguje), ani v rovině praktické (tedy ukazovat, jak různé AI chatboty nejlépe napromptovat, a v čem konkrétně mohou člověku ulehčit práci). AI obecně je značně komplikovaná záležitost, a generativní AI tím spíše. Ne nadarmo se datová věda studuje až na vysoké škole. Bez znalosti matematické analýzy, programování a statistiky bude jakékoliv vysvětlení principů AI silně zjednodušené. Žádná přímá škoda tím dětem na ZŠ asi nevznikne (vyjma méně času na jinou látku), otázka ale je, jaký to pro ně bude mít přínos. Principy jaderné bomby či očkování se na ZŠ také příliš neosvětlují, proč by tedy AI měla být výjimkou? Osobně považuji za mnohem lepší, než vysvětlovat dětem na prvním stupni principy strojového učení pomocí příběhů o robotech Ju a Pí, učit je programovat. Programování má tu výhodu, že děti díky němu mohou sami něco přímo stvořit a donutit tak počítač, aby dělal to, co chtějí. Teoretické vysvětlování obecných principů, k nimž děti ještě nedorostly, tuto výhodu nemá. To samozřejmě nevylučuje, že pár výjimečně nadaných dětí může být schopno už na ZŠ dělat strojové učení; což ale platí o nadaných dětech i v mnoha jiných oblastech, a otevírá to obecnou otázku, jak vzdělávat kognitivní elitu, zdali společně s ostatními dětmi, nebo odděleně od nich.

Pokud jde o praktické použití generativní AI, je to malinko složitější. Děti se bez pochyb s nástroji generativní AI setkají i mimo školu a nějak je používat se naučí samy. Ano, je pravda, že děti z chudších rodin nebo děti méně vzdělaných rodičů budou mít cestu k využití těchto nástrojů trnitější, a škola jim tuto cestu může usnadnit. A pravda je i to, že dobré metodické vedení v používání AI nástrojů pro různé účely může dětem otevřít zcela nové obzory.

Ovšem tyto argumenty je třeba vnímat v kontextu dalších digitálních technologií a jejich dopadů. Děti už dnes tráví u počítačů a mobilů příliš mnoho času, což má přímý negativní dopad na jejich duševní i fyzické zdraví. Představte dítěti inovativního ChatGPT asistenta, se kterým může probírat své problémy s kamarády, doučovat se matiku nebo přímo dělat domácí úkoly; ukažte dítěti generativní apku, která vytváří dokonalé obrázky ve stylu Manga z jejich vlastních fotek, a stvořili jste další lákadlo, díky kterému dítě mobil opět odloží o něco později.

Sociální psycholog — a hvězda západního psychologického nebe — Jonathan Haidt, považuje situaci za tak vážnou, že přímo doporučuje zakázat ve školách mobily a zpřístupnit sociální sítě až od 16 let. Aktivně děti ponoukat, aby používaly AI co nejčastěji, nezní v kontextu tohoto doporučení jako příliš dobrý nápad.

Ani argument, že praktické používání AI apek podporuje dětskou kreativitu, při bližším zkoumání příliš neobstojí. Můžeme být paf z toho, jak nápaditě dokáže sedmák napromptovat ChatGPT a co s jeho pomocí vyřeší. Ale důležitá otázka je: neměl by se, vzhledem ke svému věku, zabývat něčím úplně jiným? Podle Johathana Haidta je v pubertě otevřené vývojové okno, které souvisí se sociálním učením, oddalováním uspokojení, regulací emocí a formováním identity. Během tohoto okna dozrávají některé mozkové struktury, jako je limbický systém a prefrontální kortex. Po uplynutí puberty je mnohem těžší vzorce, které se během ní vytvořily, přepsat. Naučme děti v pubertě hrát si ve volném čase s AI, a už se toho nezbaví.

Nemylme se: děti, které ve škole naivně naučíme pracovat s AI, si tento návyk nekriticky a ochotně přenesou do svého života i mimo školu. Žádné upozornění, ať to s AI nepřehánějí, zcela určitě nepomůže. Věřím, že nikdo nechce více dětí, kteří si namísto pokecu s kamarády povídají s ChatGPT, nebo dětí, kteří se spíše, než rodiči, svěří apce vyvinuté OpenAI nebo Googlem. Nemluvě o tom, že zejména mladší děti si mohou nějakého AI asistenta s velkými kukadly antropomorfizovat —tedy brát ho jako živého člověka — a emocionálně k němu přilnout. To riziko vytvoření si vztahu s AI je obrovské a zcela reálné: u prvního psychoterapeutického chatbota se to běžně děje i dospělým. Před rokem se zastřelil 14tiletý teenager z Floridy, který se zamiloval do AI chatbota s přezdívkou Daenerys Targaryen a který uvěřil, že když se zabije, tak se s Daenerys setká. Chceme, aby se takové případy opakovaly? (Pozn: za chatbotem stála společnost character.ai. Jeden z populárních chatbotů na stránkách této společnosti se jmenuje Hannibal Lecter, což věřím nejen mně nahání husí kůži…)

Za zcela naivní považuji též představu, že díky kontaktu s AI — která ví skoro všechno, včetně nejmodernějších poznatků — budou děti nějak chytřejší. Když nevíte, co všechno nevíte, pak se nedokážete AI inteligentně doptat. Nemluvě o tom, že v základu IQ leží paměť a znalosti — až 50% nárůstu IQ, ke kterému dochází mezi 7 a 19 lety, souvisí s tzv. operativní pamětí (working memory). Když v paměti nic nemáte, bude z vás v nejlepším případě velmi zručná obsluha AI systémů.

Představme si tedy školy, kde se o AI vůbec neučí. Nebudou pak naše děti nějak znevýhodněni v mezinárodní soutěži? Neujede Česku s AI vlak? Vzhledem k nedávnému výnosu Trumpovy administrativy o posílení AI výuky na amerických školách, by to tak mohlo vypadat. Já si ale dovolím opatrný nesouhlas. Pro náš úspěch na mezinárodní scéně není důležité, jak kvalitně a v čem konkrétně se vzdělává průměrný Čech. Mnohem důležitější je, jak dobré vzdělání mají ti nejchytřejší z nás. Světlou budoucnost Česku nezajistí 100 průměrných dětiček, co umí jakž takž vysvětlit, jak se AI naučila rozpoznávat obrázky koček; světlou budoucnost nám mnohem spíše zajistí jediný člověk, který dokáže současné LLM modely radikálně vylepšit (i když ani to se nemusí podařit — viz hojně diskutovaný případ excelentního datového vědce Tomáše Mikolova, který nedávno znechucen opustil ČVUT). Anebo to může být ještě úplně jinak: světlou budoucnost nám zajistí děti, jejichž jedinečné talenty dokážeme rozvinout, aniž bychom jim zároveň školu a proces učení znechutili—a to bez ohledu na to, jaké ty talenty budou.

Musíme si také uvědomovat, že praktické zvládnutí generativní AI není žádná raketová věda. I to nejpokročilejší promptování v konkrétním AI nástroji si přiměřeně vzdělaný mladý člověk osvojí za pár týdnů. Trošku složitější je to s AI návyky (tedy s obecným rozhledem a schopností kombinovat mnoho AI aplikací za účelem masivního zjednodušení kancelářské a kreativní práce), ale i ty se dají v dospělosti v pohodě dohnat. Nemluvě o tom, že i tyto návyky, jakkoliv se zdají moderní a žádoucí, mají i své stinné stránky, a to zásadní.

Asi posledním argumentem, proč děti o AI vzdělávat, je nutnost upozorňovat na rizika. Např. rizika halucinování, etické komplikace v rozhodování nebo ideologicky vychýlené odpovědi. Zde bych asi souhlasil, že taková osvěta může být prospěšná. Otázka ovšem je, co dětem z takové osvěty zůstane v hlavě. Obávám se, že dětem můžeme stokrát vysvětlit, že si každou informaci, co jim vyplivne ChatGPT, mají ověřit, a stejně to dělat nebudou. Nedělají to totiž ani dospělí. Ani varování před DeepFakes dětem příliš nepomůže: jednak je nepoznají ani dospělí, i když si myslí, že ano, a jednak je pro odhalení Deep Fakes nepostradatelný široký informační rozhled, kterým děti nedisponují.

Můžeme si tedy dovolit o AI neučit? A nechat to na dětech samotných? Osobně si myslím, že ano. Nevěřím, že by děti přirozeně ve společnosti, kde AI už dnes používá každý druhý, zůstaly nějak pozadu. Naopak si myslím, že se děti naučí používat AI lépe a rychleji než jejich učitel informatiky. Spíše bychom měli přemýšlet nad tím, jak děti před AI uchránit do doby, než jejich mozky dozrají a jejich psychika vyspěje. A vzít si inspiraci ze Steva Jobse, který bral svým dětem iPad, Billa Gatese, který povolil svým dětem chytrý telefon až ve 14, nebo Marka Zuckerberga, který prý své děti uklidil na nějakou prestižní školu v kalifornském zálivu, kde se učí postaru, bez digitálních technologií.