Vstanou noví papaláši?
Politická poslušnost v novém kabátě.
Měsíc před volbami se internet plní vyjádřeními, kdo nenávidí kterou stranu a proč. Prostor se plní urážkami a výsměchem, hlavně ze strany těch s takzvanými správnými názory. Ve chvíli, kdy je celá země v morálním i ekonomickém rozkladu, mě tohle druhotné zastávání se výsledků vlády překvapuje. Uvažovala jsem trochu nad tím, co ty obhájce k tomu vlastně vede. A pak jsem na to přišla!
Jde o naprosto stejný princip, který tu existoval před rokem 1989. Tehdy řada občanů pochopila, že pokud se chce mít dobře, mít skvělý plat a kariéru, musí kolaborovat. Musí se postavit v čele tleskajícího průvodu. To samé se děje i teď.
Všichni ti takzvaně úspěšní si vyměňují zasvěcené komentáře o tom, která strana je strašná a neustále servilně vyjadřují podporu premiérovi. Někdy to působí dojmem, jako by existence opozice ohrožovala pomalu jejich vnitřní integritu. Ne, ona ohrožuje jen to, že kdyby Fialova klaka skončila, mnozí by asi šli od válu. Ti na postech vyšších úředníků, stoprocentně. A proto o to hlasitěji musí hájit všechny ty nesmysly, z nichž za vrchol považuji ideologicky rozebírat i dětské pohádky (viz můj článek: Uprchlíkům jsem pustila Spejbla a Hurvínka. Mám se jít udat? - Blogosvět.cz).
Na základce naši třídu vedla druhá největší komunistka ve škole. Zapáleně nám vysvětlovala, kdo jsou nepřátelé socialistického zřízení, kritizovala je a karikovala. Dodnes mi některé její výroky znějí v uších. Bohužel ty samé dnes vídám na sítích. Jen se v nich vyměnilo pár slov.
Samozřejmě dostat se do té správné názorové skupiny znamená dostat se blízko k místu, kde čekají zajímavé peníze, funkce, zakázky… Kde z toho jednoduše plyne osobní prospěch. Status prospěchu dává těm názorově správným falešný pocit velikosti. A podle toho jednají. Můžeme si nalhávat, že až jednou budou padat dolů, ani si nestačí otevřít padák. Ovšem při jejich charakteru se to většinou nestane. Oni zkrátka opráší sako, otočí ho na druhou stranu a pojedou dál.
Bohužel se mi zdá, že oproti těm bolševickým papalášům začínají až nějak moc přitvrzovat. Mají ostatně ten úžasný nástroj internet, kde se můžou v klidu vysmát celému světu. Můžou tam napadat postoje, jež nestojí v linii toho jejich správného myšlenkového proudu. A ještě se přitom zvládají nazývat těmi jedinými demokraty.
Za sebe mohu říct, že pro mě v tomto okamžiku a při dnešní politické kultuře neexistuje osobnost nebo strana, s níž bych se mohla ztotožnit. Pro mě totiž úcta, slušnost a čest nejsou prázdné fráze. Přesto dostávám nálepky dezolátek, koblih a nevím čeho dalšího. Jenomže já stojím úplně mimo systém. A ctím právo každého na to dát ve volbách hlas podle svého uvážení. Od toho se to taky snad jmenuje demokratická volba. Bohužel ten přívlastek "demokratická" pomalu přestává platit.
Před čtyřmi roky jsme vystavili naprosto oprávněně závěrečný účet hnutí ANO. Měli bychom ho však vystavit i současné vládě.
Kdyby existovala kniha hříchů, Fialovu kabinetu bych tam napsala, že za jeho působení se zostřila cenzura. O některých tématech se smí pouze mlčet, fakta se různě překrucují a některé názory se nechávají záměrně na okraji. Samozřejmě se to děje sofistikovaně. Stačí na internetu daný text šikovně zastrčit, aby ho nikdo nenašel. Protože bohužel čtenáři častěji sdílí bizarnosti než články s poctivým zamyšlením nad současnou situací.
Do zmíněné knihy bych rovněž připsala i zcela nemravou inflaci. Zvedla ceny, zejména potravin, energií a celkově nákladů na bydlení. S tím jde ruku v ruce pokles reálných mezd.
Místo toho, aby premiér se svými kolegy konečně zapojil sebereflexi a uznal, že se občanům s ním nežilo vůbec dobře, stále dokola opakuje prázdná a nic neřešící hesla. A snaží se přitom dehonestovat a hlavně umlčet ty, kteří na jeho omyly poukazují. Pochopitelně i v demokracii se dělají chyby, ale dospělí lidé si je umí přiznat a napravit.
Někdy mám ale dojem, že nám celé čtyři roky vládly vzteklé děti, jimž někdo poztrácel hračky.