sunoPALACKY - Srdce národa
Úsvit v době temna
Hudební pocta Františku Palackému. Proti všepožírajícímu egoismu. Za obnovu občanských ctností. Za vědomé vlastenectví, které není pózou, ale službou.
Od mládí v srdci nosím hlas, že národ bez duše je jen prázdný čas. Bez citu k sobě, bez chuti žít, nemůže růst, jen přežívat a být.
Vlast není heslo, není zbraň, je to vztah, co drží chrám. Bez ní je člověk bez směru, bez čestné touhy po obětu.
Vlastenectvím proti sobectví, pro čest, co srdce v plamen mění. Národ je víc než slovo prázdné, je matka ctností, není zrádné.
S přáteli budil jsem v nás dech, ať víme, kdo jsme, v čem leží vzdech. Evropa hlučná, svět v pohybu, ať neztratíme národ – a tím i slibu.
Není to hněv, není to pýcha, je to cit, co vede k tichu, kde oběť pro druhé má smysl, kde každý ví, odkud přišel.
Vlastenectvím proti sobectví, pro čest, co srdce v plamen mění. Národ je víc než slovo prázdné, je matka ctností, není zrádné.
Bez pocitu národa, bez čestné vůle, nebude čin, co v dějinách zůstane. Jen srdce, co v žilách rozechví čas, nese dál slovo: „Já jsem – a patřím z vás.“
Vlastenectvím proti sobectví, plamen cti hoří, tma se mění. Svoji ke svému — vždy dle pravdy, toť dědictví, toť odkaz Palacký!