Stejný žaludek? To tak.

Jednou z manter socialistické propagandy bylo tvrzení, že všichni máme stejný žaludek.

Prý když máme stejné potřeby, proč by někdo měl mít víc než druhý?

Tohle možná znělo dobře v učebně marxismu-leninismu – ale realita je, jak už to bývá, trochu složitější.

Nejen že žaludky nejsou stejné ideologicky, ony nejsou stejné ani anatomicky.

Stačí se podívat na pár faktů:

1. Tvar a velikost? Různorodé.

Výška, věk, pohlaví, fyzická kondice – to všechno ovlivňuje, jaký žaludek nosíte v břiše.

Někdo má úzký a podlouhlý (asténický), jiný širší a kratší (hyperstenický).

Sportovec ho má větší, důchodce menší. Jako boty – taky je nenosíme jedny pro všechny.

2. Umístění? Klidně níž nebo výš.

Záleží na stavu bránice, břišní stěny a taky gravitaci.

U někoho visí trochu níž, u jiného sedí jako voják.

3. Žaludeční šťávy? Někdo kyselý, jiný vlažný.

Někdo vyrábí kyselinu jak chemička, jiný sotva zvládne rozložit párek v rohlíku.

Vysoká kyselost = riziko vředů. Nízká = problémy s trávením, B12 a náladou.

4. Vyprazdňování? Rychlíci i loudalové.

Tuky zpomalují, sacharidy zrychlují.

A ženy prý tráví pomaleji než muži – možná i proto jsou trpělivější.

5. Citlivost a pohyblivost? Každý po svém.

Někdo si dá guláš a ani si nekrkne. Jiný sáhne po Rennie pastylce.

Někdo má líný žaludek (např. diabetici), jiný nervózní (viz syndrom dráždivého tračníku).

Ale abyste pochopili tuhle žaludeční diverzitu, nemusíte studovat medicínu.

Stačí si sednout na lavičku v centru Prahy a chvíli se dívat.

Některé žaludky mluví česky, jiné německy nebo anglicky.

Některé nosí značkové oblečení, jiné Lidl tašky.

Jeden se veze v SUV, druhý šlape na koloběžce.

A kdybychom se podívali do jejich bankovních účtů, zjistili bychom, že žaludek žaludku nerovný jest –

a to nejen objemem, ale i rozpočtem.

Jaký důkaz potřebujete víc, že žaludky nejsou stejné?

V reálném světě se některé žaludky mají líp než jiné – a některé dokonce dostávají zákusky navíc.

Některé žaludky restituovaly a jiné ne. Některé dědily a jiné nedědily.

Některé sedí v dozorčích radách, jiné na Magistrátu – a další na Úřadu práce.

Tak jakápak rovnost.

To jen kdyby vás zase chtělo hnutí STAČILO s Konečnou oblbovat. Ale oni jsou rafinovaní, určitě budou tvrdit, že ty anatomické rozdíly zas nejsou tak velké. Pozor na ně!

Může se stát, že narazíte na nějakého protřelého levičáka a on namítne třeba co má společného meritokracie s tím, když nějaká šlapka zdědí fabriku a celý život potom nemusí ani hrábnout. Nebo začne o tom, že anatomické a fyziologické rozdíli mezi lidmi nejsou zdaleka tak velké jako rozdíly statusové a majetkové. Tady vám to může chvíli trvat než přijdete na nějakou odpověď tak aby jste získali čas můžete mluvit o tom jak rozdílné mají lidé žlučníky nebo brzlíky. Tím ho můžete trochu zmást.