Stát: jaký by měl být a jaký bohužel je

Měl by prostřednictvím svých institucí chránit přírodu a životní prostředí tak, aby ochránil půdu, vodu, krajinu, zdravé ovzduší a zdravé potraviny. Soběstačnost, udržitelnost, rozmanitost a také lidskou důstojnost. O to by měl stát dbát a svým občanům příliš nepřekážet v jejich životech.

Věřím, že takový stát by lidi v něm žijící vzali většinově za svůj, a tak nějak by platilo, že stát jsme my (jeho občané).

Jenže realita je úplně odlišná. Nevím, jaké máte zkušenosti vy, ale mě stát zklamal, resp. lidé, kteří ho zastupovali. Takže jsem si vypěstoval ke státu nedůvěru.

V době Covidové stát nařizoval lockdowny, nouzové stavy a de iure a de facto šikanoval cca třetinu občanů, kteří měli jiný názor a nenechali se očkovat. Státní šikana formou administrativní zátěže a často neadekvátních požadavků vycházejících ze zbytečně přísných předpisů je dostatečně známá i z dřívější doby.

V době energetické krize se ukázala nekoncepčnost ERÚ (Energetického regulačního úřadu) v přidělování licencí prodejcům energie, který vyvrcholil krachem Bohemia Energy. Stát sice zajistil Dodavatele poslední instance (DPI) pro postižené občany, podnikatele i firmy, ale energie díky tomu (a samozřejmě i díky válce a Zelenému údělu) vzrostly tak, že snížily životní úroveň občanů a konkurenceschopnost firem.

Naprosto nepochopitelným zjištěním byla nutnost nakupovat energii, jejímž jsme dosud vývozcem, přes Lipskou burzu několikanásobně dráž. Tím stát způsobil inflaci, která připravila lidi o 30 % úspor, což byla taková nepřiznaná měnová reforma.

V souvislosti s válkou nás (končící) vláda do ní zatahovala a zaváděla nové paragrafy, kterými omezovala svobodu projevu a vynucovala si poslušnost pomocí vládních narativů a strategického komunikátora.

Takže si to shrňme:

Máme stát, který

1) Cenzuruje, používá dvojí metr, ohýbá či zamlčuje pravdu

2) Místo informací používá zastrašování nebo propagandu

3) Připraví občany o práci, finanční prostředky a důstojnost díky zdražení energie a inflaci

4) Zavádí zemi do války a podporuje válkychtivost

5) Přestane se chovat demokraticky a směřuje k digitálnímu otroctví

6) Chová se mafiánsky, rovnost před zákonem a (ne)spravedlnost je výběrová

7) Je nespolehlivý, neodhadnutelný a tudíž nebezpečný

Tak takový stát já odmítám podporovat, a vypovídám mu poslušnost, protože to je stát, který slouží pouze té ovládající věrchušce.

Vypadá to, že se věrchuška po volbách změní a změní se pravděpodobně i některé z výše uvedených bodů. Což by bylo fajn. Je třeba nasměrovat stát opět tam, kde kdysi byl, ke službě svým obyvatelům a občanům. Do té doby je ale na místě obezřetnost a nedůvěra.

Beru to tak, že všechno zlé je k něčemu dobré. Díky DPI a drahému plynu jsme zrekonstruovali plynové kotelny a máme je nové. A díky tomu, co lidé ve vedení státu předvádějí, snad další lidé prozřou. Určitou naději mi dává ta svolaná demonstrace (těch lepších), na které hráli přesilovku novináři spolu s policisty.

Nevím, zda je vůbec možné se vrátit ke státu, kterému budou lidé věřit, budou moct se na něj spolehnout a vezmou ho za svůj. Ale určitě je možné na lokální úrovni budovat „paralelní“ společnost spolupráce, na státu co nejméně závislé.

Fuj, připadám si při tom psaní jako protistátní živel, samozvanec a zaprodanec. Jako skoro nastávající důchodce jsem se tak vrátil do svého mládí na konci osmdesátek.