Politická strana je jako stylus

Stylus sám o sobě nic nedělá – je prostředníkem mezi člověkem a zařízením. Jeho hodnota spočívá v tom, jak dobře přenáší záměr uživatele na obrazovku. Stejně tak politická strana není cílem sama o sobě – je nástrojem, skrze který občané prosazují své názory, hodnoty a zájmy v rámci demokratického systému. Pokud stylus nereaguje správně nebo se láme, je k ničemu. Pokud politická strana přestane reflektovat vůli svých voličů, ztrácí svůj smysl. Na trhu také najdete desítky druhů stylusů – tenké, silné, precizní pro grafiky, obyčejné pro běžné uživatele. Každý je určen pro jiný účel. Podobně existují různé politické strany – pravicové, levicové, liberální, konzervativní, ekologické, nacionalistické… Každý volič si může vybrat „stylus“, který nejlépe odpovídá jeho stylu „ovládání společnosti“. Problém nastává, když si zvolíme nástroj, který sice vypadá dobře, ale ve skutečnosti nám práci jen ztěžuje.

Dobře fungující stylus je přesný, reaguje svižně, neklouže tam, kam nemá. Když ale začne zlobit – opožděná reakce, chybný dotyk, špatné vedení linky – výsledkem je frustrace. Stejně tak politická strana může být buď přesným nástrojem pro realizaci vůle občanů, nebo klouzavým, nečitelným „kurzorem“, který jedná nečestně, neefektivně nebo bez zodpovědnosti. A jak víme – v obou případech to obvykle odnese uživatel, tedy občan. I ten nejlepší stylus má omezenou životnost. Po určité době se hrot obrousí, plast popraská, kontakt začne zlobit. Totéž platí i pro politické strany – i ty nejreformnější a nejprogresivnější mohou časem ztratit kontakt s realitou, stát se zkostnatělými a neschopnými reagovat na nové podněty. Pak přichází čas na výměnu – stylusu i strany.

Zajímavé je, že mnozí lidé stylus vůbec nepoužívají – raději pracují přímo s prstem. Je to osobní, přímé, bez prostředníka. A podobně existují občané, kteří odmítají klasické strany a volí nezávislé kandidáty, aktivisty nebo nové hnutí. Chtějí mít pocit, že se nedotýkají politiky přes jakýsi nástroj, ale přímo – bez zprostředkovatelů. I to má své kouzlo, i když někdy na úkor přesnosti nebo organizace. Možná to zní jako slovní hříčka, ale politické strany opravdu fungují jako stylus. Mohou být nástrojem přesného ovládání nebo frustrující překážkou. Mohou přenášet vůli občanů, nebo vytvářet falešné stopy. Klíčové je si uvědomit, že stejně jako si můžeme vybrat, jaký stylus budeme používat, máme i moc zvolit si politické nástroje, které nás budou reprezentovat.

Ale co když je před námi ještě něco radikálnějšího?

Pamatujete na rok 2007, kdy Apple představil první iPhone? Revoluci tehdy způsobil tím, že stylus úplně odstranil. Dotyk prstu se stal symbolem přímé interakce – jednodušší, intuitivnější, bez bariér. Možná i politiku čeká podobný skok. Možná přijdou nové formy přímé demokracie, digitální participace, občanských platforem nebo decentralizovaného hlasování, které odstraní potřebu tradičních stran jako prostředníků. Politický systém by se mohl stát plynulejší, dostupnější a více pod kontrolou samotných občanů. Pokud budeme kopírovat technologický vývoj, nečeká nás jen evoluce politiky, ale revoluce. Politika bez stylusu. Přímá, osobní, účinná. Otázkou zůstává: Jsme na to připraveni?