Poezie herce „Dava Listera“ z Červeného trpaslíka
Poezie
Když se řekne „Craig Charles“, většině fanoušků sci-fi komedií se okamžitě vybaví jeho nejslavnější role – lenivý, nedisciplinovaný, ale charismatický Dave Lister z britského seriálu Červený trpaslík. Málokdo však ví, že herec, DJ a moderátor je také talentovaným básníkem – a že se jeho básnická kariéra začala rozvíjet už ve velmi mladém věku.
V roce 1976, ve věku pouhých 12 let, vyhrál Craig Charles prestižní Guardian's Poetry Award – což je samo o sobě výjimečné, protože tato cena není běžně udělována dětem. Učitel tehdy mladého Charlese přihlásil do soutěže bez jeho vědomí, a výsledek překvapil i samotného studenta. Když se ho dnes někdo zeptá, zda si svou vítěznou báseň pamatuje, chvilku se zdráhá, hraje si na zapomnětlivého, ale nakonec bez zaváhání recituje její slova. Báseň je humornou a zároveň jemně satirickou vzpomínkou na školního tyrana jménem George McGee:
I knew this kid at school, By the name of George McGee He was always passing wind, and Blaming it on me. He’d hit me in he classroom And he’d hit me in P.E. Like he’d wait for me to get the ball When we were playing in the gym He’d either push me over Or he’d kick me in the shin He was that sort of kid. The sort of kid who cheats at conkers. It wasn’t totally his fault though - His family were bonkers. His dad did his homework once, It made me a jealous sight - That is until he got his book back And found out it wasn’t right He was that sort of kid. The sort of kid who washes hamsters in vim. The doctors took him away, and did some tests on him. I hadn’t seen him from that day to this Until, despite my pleading,The little sneak - On Tuesday week - He pulled me up for speeding.
Překlad je sice volný, ale krásně zachycuje rytmus a tón původního textu:
Ve škole byl kluk, jmenoval se McGee, vypadal normálně – ale byl to pěknej zmetek, víš? Furt prděl a dělal, že já jsem ten prase, učitelka se smála, já měl ostudu zase. Na těláku číhal, až půjdu po míči, pak mě srazil jak pytel – žádný řeči. Nebo mě kopnul do holeně v běhu, jako by to byla nějaká jeho výchova k vzteku. Byl to takovej typ, co švindluje u kaštanů, ne že by mu šlo o výhru – jen měl radost z klamu. Ale asi za to nemoh úplně sám, jeho rodina byla jak ze starýho filmovýho dramatu. Táta mu jednou napsal úkol sám – já čučel jak puk, říkal jsem si: „To je klasa!“ Ale když dostal sešit zpátky, učitel psal: "Tohle je úplně mimo, pane McGee..." Byl to kluk, co myl křečky v prostředku na dřez, a nakonec si ho odvezli – na testy, na rozbor, na stres. Zmizel jak pára, roky jsem ho neviděl, až teď, nedávno, kdy jsem málem nevěřil: V úterý, v dešti, v tom malým městě, mě staví za rychlost – v policejní vestě. Já prosil, ať to nechá být, ale ten mizera – jen psal si to… a smál se přitom víc než dřív.
Tím se uzavírá kruh dětinské nespravedlnosti, která trvá celý život – a přitom zůstává úsměvná a lidská. I když se Craig Charles v dospělosti nevydal na dráhu básníka na plný úvazek, poezie v něm zůstala. V 80. letech vystupoval jako tzv. performance poet – tedy básník, který svá díla přednáší živě na pódiu, často s výrazným hereckým projevem. Jeho texty byly často politické, sociálně laděné, ale neztratily ani špetku humoru. Jeho talent pro rytmus a jazyk se pak přirozeně promítl i do jeho dalších kariérních kroků – ať už v roli moderátora, rappera, nebo DJ na BBC Radio 6. Přesto ale zůstává něco zvláštního na té dětské básni o George McGeeovi – upřímnost, nadsázka a příběh, který je ve své jednoduchosti univerzální.
Craig Charles nám připomíná, že i za komediálními postavami, jako je Dave Lister, se může skrývat hlubší duše – citlivá, vnímavá a kreativní. A že poezie není výsadou jen akademiků nebo melancholických introvertů, ale i kluků z Liverpoolu, kteří si pamatují každého, kdo je kopl do holeně.
Zdroje: