Poctivý občan je dnes ve střetu nezájmu: Trpělivý svědek zániku zdravého rozumu
Štíhlý stát
Pamatujete si ještě na ten starý relikt – poctivého občana? Ne, to není ten typ, co se v komentářích na Facebooku ohání slovem „slušnost“ a zároveň by sousedovi prodal garáž na černo. Myslím skutečně poctivého člověka. Takového, který vrací nalezené peněženky, neparkuje na invalidech, a když na něj omylem přijdou dvě výplaty, volá účetní a omlouvá se, že to „asi nebude správně“. Ano, toho naivního tvora, co chodí včas k volbám a pořád věří, že se něco změní.
Dnes je však poctivý občan v přímém střetu s… nikým. Tedy přesněji – s obrovskou prázdnotou, kterou bychom mohli shrnout pod pojem „nezájem“. Nejde o žádný aktivní odpor vůči poctivosti. Ne, to by bylo ještě dobré. To by znamenalo, že si ho někdo aspoň všiml. Dnešní realita je krutější. Poctivý občan je jak ten člověk, co na zastávce nahlas přečte jízdní řád a pak mu dojde, že autobus stejně nejezdí, protože "řidič nedorazil, systém selhal a náhradní dopravu nikdo neřeší".
Poctivý občan by chtěl žít podle pravidel. Ale už neví podle jakých. Snaží se třidit odpad – zatímco za rohem to stejně všechno nakládá stejný vůz. Nejede načerno, zatímco revizor vybírá pokuty pouze od důchodců, protože "vypadají, že zaplatí". Udá černou stavbu, ale stavební úřad je na dovolené. A když se přece jen rozhodne postavit zlu – napíše třeba podnět na město o nelegální skládce – dostane odpověď, že „se to již řeší v rámci příslušné agendy“.
Zatímco svět se točí kolem influencerů, kteří recenzují zubní pastu s pláčem v očích a ukazují své „pravé já“ s filtry, poctivý občan sedí doma a tiše doufá, že mu alespoň přijde přiznání k dani včas. Je to smutný hrdina. Nedostane žádný podcast. Nikdo ho nepozve do ranní show. Nemá merch. Nemá ani hashtag. Má jen ten divný pocit, že dělá správnou věc – a s tím se dnes moc lajků nenasbírá.
Možná je na čase dát poctivému občanovi to, co mu dnes nejvíc chybí – viditelnost. Udělejme z něj celebritu! Reality show „Žiju poctivě – přežiju?“ by mohla přinést osvětu. Sledujte, jak hlavní hrdina vrací přeplatek za energie! Sledujte, jak sází strom bez dotace EU! A jak si sám čistí chodník před domem, aniž by mu za to někdo slíbil grant nebo místo na kandidátce!
Poctivý občan není vymřelý druh. Jen ho už nikdo nesleduje. Ve světě, kde „být v klidu“ znamená „nebýt vidět“ a kde se pravidla mění podle toho, kdo si je zrovna může dovolit obejít, poctivost není hrdinství. Je to spíš druh osobního koníčku s prvky mírného sadomasochismu. Ale možná – jen možná – až tenhle systém definitivně spadne do studny z papíru a žvýkaček, poctivý občan bude ten, kdo vytáhne kbelík a řekne: „Tak a teď začnem znovu, ale tentokrát to zkusíme trochu líp, jo?“
Chudák. Ani s tím mu nikdo moc nepomůže. Ale aspoň o něm teď víme.