O budoucnosti ministra práce a sociálních věcí

Budoucnost ministra sociálních věcí, kterého do křesla vynesou výsledky říjnových voleb, může být chmurná. Musel by mít hroší kůži a hypertrofovaný politický instinkt, aby se dokázal vymluvit z reformy sociální péče. A reformy nemá zpravidla nikdo rád.

Jistě jste si všimli, že volby v poslední době nevyhrává slovo reforma, ale slovo změna. To tak nějak automaticky vzbuzuje naději na zlepšení stavu, zatímco reformu volič vnímá spíše naopak. Minimálně v Čechách za to může i řada minulých ministrů, kteří se po nástupu do úřadu zavřeli do svých pracoven a po třech týdnech kutání vyšli před kamery s hotovu reformou toho, či onoho. A divili se, že nejen opozice, ale i odborná veřejnost a většinou i média JEHO reformu drtivě kritizovali.

Ale časy se mění, tedy možná přesněji, ministři se vyvíjejí, a Marian Jurečka, současný ministr práce a sociálních věcí, prosadil a přežil reformu sociálních dávek. Alespoň v očích velké části odborné veřejnosti a médií a pravděpodobně i u většiny středo a pravicových voličů.

Tezi o „politické škodlivosti reforem“ zároveň potvrdila vláda, když prosadila reformu důchodového systému a prokazatelně zabránila jeho kolapsu v blízké budoucnosti. Decentní pochvala od odborné veřejnosti sice přišla, ale opozice reformu v politickém boji zneužila způsobem až nedůstojným, čímž si rozšiřovala a betonovala své voličské jádro, zatímco strany vládní koalice si jistě pohoršily, protože klíčový parametr reformy – pozdější odchod do důchodu - odmítalo 86 % veřejnosti (výzkum společnosti MEDIAN z května roku 2021 pro MPSV).

Že je potřeba v příštím volebním období reformovat systém sociální péče, se shodne většina odborníků. Je jisté, že demografická krize ho zasáhne velmi těžce a že již dnes trpí složitostí, regulacemi a (jak jinak) nedostatkem peněz a pracovníků, kteří se o naše rodiče a prarodiče (a další potřebné) postarají, nebo nám ostatním s péčí o ně pomáhají. Pokud nemáte osobní zkušenost, vězte, že je rozdíl v tom, co stát a nestátní organizace říkají, že pro staré a staré a nemocné lidi zajistí, a jaká péče je skutečně k dispozici v místě a čase, když ji tito lidé potřebují.

Má slova o chmurné „reformní“ budoucnosti budoucího ministra sociálních věcí byla nadsázka, protože to tak být nemusí. Naděje spočívá v paralele k jednomu z parametrů reformy dávek. Stejně jako ona, může ze systému odstranit existující nespravedlnost. Reforma proto může být pozitivně přijata jak uvnitř systému, tak u většiny voličů (pokud se tedy, samozřejmě, vyhne nefunkčním levicovým řešením).

Je až komické, že systém sociální péče v ČR je nespravedlivý ke všem. K jeho klientům, k poskytovatelům péče a také zaměstnancům a dalším lidem, kteří v sytému pracují. Pokusím se tento stav krátce vysvětlit, ambici nabídnout i řešení v tomto blogovém formátu (nebojte) nemám.

Nejjednodušší je uvést příklad nespravedlnosti vůči klientům. Snad každý ví, že míst v domovech seniorů není dostatek, takže někteří žadatelé uspějí a jiní ne, přestože i oni péči domova seniorů objektivně potřebují.

Na straně poskytovatelů péče nespravedlnost spočívá například v rozdílném postavení a financování příspěvkových organizací a neziskových organizací, přestože poskytují identický druh služby. Zatímco své vlastní organizace si stát, kraj nebo obec zadotuje, neziskovce plnou cenu za poskytnutou a objednanou službu obvykle nezaplatí. Nerovnost najdeme i na straně soukromých poskytovatelů, kteří poskytují služby podle stejných standardů jako ostatní, ale jsou limitování maximálními úhradami od klientů, přestože někteří z nich fungují bez veřejných peněz.

A v neposlední řadě platy. Pracovníci v příspěvkových organizacích mají tabulkové platy, takže většinou vyšší než lidé v nestátních neziskových organizacích, které musejí shánět pro svůj provoz další zdroje financování. A samostatnou kapitolou jsou nízké platy zaměstnanců Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), kteří zase leckde odcházejí pracovat do neziskovek, protože tam si vydělají víc.

Pokud bude nastaveno průhlednější, efektivnější a spravedlivější fungování sociálních služeb, bude šance i na to, aby byli lépe odměňováni lidé, kteří v nich pracují. Jednoznačně si to zaslouží. Dnes i v budoucnu.